Zobrazení položek podle značky: Bříza

Nejčastější dřevinou, která přirozeně obsazuje místa vzniklá po narušení smrkových porostů na většině stanovišť střední Evropy, je bříza bělokorá. Spontánně vzniklé porosty se vyznačují značnou variabilitou své porostní struktury, a tedy i produkce. Variabilita je dána jejich původem, stanovištěm, stavem porostu a průběhem počasí především během prvních fází obnovy. Struktura těchto porostů je jedním ze základních východisek jejich hospodářského využití a z toho plynoucí pěstební péče.

Se změnami klimatu a s nimi souvisejícími kalamitami přibývá v lesích nahodilých těžeb a následně rozsáhlých holin. Ty se zpravidla vyznačují extrémnějšími klimatickými podmínkami ve srovnání s holinami běžných výměr. I když obnovit zde úspěšně les je složitější, úspěšná a včasná obnova je významným krokem ke stabilizaci lesního prostředí. Nezastupitelnou úlohu při obnově kalamitních holin hrají přípravné dřeviny, což opakovaně dokazují výsledky výzkumu.

Ukázky porostů v břízou, osikou, lískou v České republice. Foto: archiv VÚLHM

Jako na zavolanou vychází kniha, která při uvážlivém uplatnění jejího obsahu do pěstební praxe může zásadně přispět k obnově lesa po rozsáhlých kalamitních holinách.

Zvyšující se zájem o pěstování břízy pomalu mění historický pohled na ni jako na plevelnou dřevinu. Svědčí o tom například fakt, že bříza byla již v minulosti na našem území úspěšně využita při zakládání porostů náhradních dřevin v imisních oblastech. Zvýšila se také výměra samovolně vzniklých březových porostů na opuštěných zemědělských půdách. Nově je zkoušeno využití břízy při dvoufázové obnově kalamitních holin.