VÚLHM: Péče o porosty přípravných dřevin přináší pozitivní efekty

V našich podmínkách se nejčastěji jedná o břízu bělokorou, jež často doplňuje svou přirozenou obnovou výsadby cílových dřevin a při vhodném pěstebním postupu ji lze využít jako výchovnou i produkční dřevinu. V horských polohách je z hlediska prosperity a stability vhodnější bříza pýřitá. Především na vodou ovlivněných stanovištích lze jako významnou přípravnou i cílovou dřevinu využít olši lepkavou.

Bříza i olše se významně uplatňují také proto, že celkem dobře odrůstají pod tlakem zvýšených stavů spárkaté zvěře. Bříza bělokorá je schopna růst a vytvářet přípravný porost v široké škále stanovištních podmínek od 1. do 7. (8.) lesního vegetačního stupně (LVS).

Kalamitní plochy mohou zarůstat nežádoucími travinami. Foto: Jan Řezáč

Další potenciální přípravnou dřevinou je jeřáb ptačí. Jeho vliv na mikroklima je omezený, protože vytváří řídké porosty, ale může naopak významně pozitivně ovlivnit koloběh živin.

Topol osika může být velmi významnou přípravnou dřevinou, která díky rychlému výškovému růstu vytváří funkční porosty v krátké době. Nevýhodou je ovšem časté poškozování osiky zvěří, proto je většinou součástí porostů ve směsi s cílovými dřevinami, které jsou mechanicky chráněny oplocenkami.

Metodika pěstování přípravných dřevin

Vznik rozsáhlých porostů přípravných dřevin na kalamitních holinách a problémy jejich dalšího pěstování vedl vědce z Výzkumné stanice Opočno, VÚLHM, v. v. i., ke zpracování certifikované metodiky „Hospodaření v porostech přípravných dřevin pro vyvážené využití jejich ekologického efektu a produkčního potenciálu“.

Metodika je ke stažení ZDE.

Po obnově kalamitních holin navazuje v nově vzniklých porostech logicky další pěstební fáze – porostní výchova. V praxi je však často patrný nedostatek zpracovaných ověřených postupů výchovy mladých porostů s významným zastoupením přípravných dřevin.

V představované metodice jsou popsány různé pěstební postupy pro hospodaření v porostech přípravných dřevin, které by měly zajistit plnění mimoprodukčních (ekosystémových) funkcí lesa a zároveň podpořit produkční potenciál vznikajících porostů. Využívání přípravných dřevin je hodnoceno samostatně nebo v porostních směsích tak, aby byl optimalizován produkční i mimoprodukční potenciál těchto dřevin. Jejich využití umožní ekonomickou i biologickou optimalizaci jejich pěstování.

Vzrostlá skupina břízy vhodná pro podsadby cílovými dřevinami. Foto: Jan Řezáč

Postupy jsou zaměřeny na porosty pionýrských dřevin, které dobře plní „přípravné“ funkce (zlepšování půdních vlastností a mikroklimatických podmínek) a zároveň mají dobrý produkční potenciál v relativně krátkém čase. Lze předpokládat, že díky popsaným variantám využití přípravných dřevin bude v budoucnu docházet i k žádoucí věkové diferenciaci následných porostů.

Produkce cenných sortimentů břízy

Při respektování charakteru stanoviště a potřeby plnění funkcí lesa při optimalizaci výchovy přípravných porostů se tak uživateli nabízí další alternativa ke klasickému pěstování lesa v praxi běžně využívaných cílových druhů dřevin. Pozitivním výsledkem využití těchto postupů může být jak zlepšení podmínek prostředí, tak i diferenciace a tím stabilizace následných porostů v širším měřítku.

Metodika představuje ucelený přístup k řešení problematiky pěstebních postupů pro smíšené i nesmíšené porosty břízy, které mají vysoký produkční potenciál. Tyto postupy by měly umožnit produkci cenných sortimentů břízy v obmýtí 40–60 let nebo využití břízy jako součásti porostních směsí s cílovými dřevinami.

Využití olše na vlhčím stanovišti v proředěném porostu smrku. Foto: Jan Řezáč

Základním parametrem vitality jedinců většiny přípravných dřevin je délka zelené koruny. Udržování této délky tak, aby nedošlo k jejímu zkrácení pod 50 % výšky stromu, je nezbytným požadavkem u listnatých dřevin. Pokud je porost dominantně přípravný, doba jeho funkce nebude delší než 30 let.

V polovině obmýtí, tedy asi v 15 letech, se doporučuje porost proředit za účelem vnášení cílových dřevin pod clonu. Po dalším decenniu jsou tyto prosadby uvolněny silným zásahem nebo odstraněním clony, a to na základě typu stanoviště (především v závislosti na zásobení vodou).

V případě souběžné produkční funkce se zásady výchovy orientují na vypěstování cílových stromů intenzívními zásahy v 10–15 letech a následně ve 20. roce. Poté jsou v 10–15letých pěstebních intervalech uvolňovány nadějné stromy od konkurentů. Z nich se rekrutuje cca 100 cílových stromů na hektar.

Bříza ve směsi s cílovými dřevinami

Přípravné dřeviny mohou splnit svoji funkci zároveň s produkcí také tehdy, budou-li pěstovány jako součást budoucí směsi s dřevinami základními cílovými v různých typech smíšení a časových postupů výsadeb (podsadby, souběžná výsadba apod.).

Na základě modelových výpočtů (metodou hrubého zisku lesní výroby) bylo zjištěno, že u jednotlivých pěstebních modelů s břízou lze očekávat kladný hospodářský výsledek až 8 000 Kč/ha/ročně.

Jeřáb a bříza jako přípravné dřeviny na holině spolu se smrkem. Foto: Jan Řezáč

Porovnání ekonomických modelů dokládá, že „březové“ modely jsou srovnatelné s „klasickými“ postupy cílových dřevin. V některých ekologických podmínkách může využití přípravných dřevin dokonce „klasické“ postupy překonat. Z hlediska hrubého zisku lesní výroby jsou na tom lépe modelové porosty v kombinaci břízy a cílové dřeviny než porosty s převažujícím zastoupením břízy. Pěstební model břízy s bukem na živném stanovišti dosáhl při 60letém obmýtí břízy a 100letém obmýtí buku dokonce nejlepší úrovně ze všech kalkulovaných variant, včetně standardních variant s cílovými dřevinami.

Podle TZ VÚLHM, red.