Na vině tohoto jevu je mrznutí vody v pletivech stromů, které bublinkami v xylému blokuje transport do vyšších etáží dřeviny. Prakticky tak podle výsledků pozorování lesních ekologů z Oregonské státní univerzity stromy schnou, ačkoliv stojí „po kolena“ ve vodě. Podle závěrů studie, uveřejněné i na serveru ScienceDaily, dokázali výzkumníci měřením hydraulické konduktivity, tedy prostupnosti dřeva pro nejrůznější tekutiny, že sucho zdaleka nevyvolává stres v takové míře, jak se myslelo.
Nejedná se o „vodní stres“ tedy sucho a nedostupnost vody v tradičním smyslu, výsledky jsou ale podobné. Vysoké stromy, jako například douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii) vlastně mnohem lépe hospodaří s vodou v suchých měsících, kdy jednoduše uzavřou průduchy na spodní straně jehlic, a šetří vodu redukcí fotosyntézy a rychlosti růstu. „Většinou si lidé myslí, že horké léto je pro stromy větší zátěží,“ říká Catherine McCulloh, spoluautorka studie. „Pravdou ale je, že nejvíce stresující částí roku, pokud jde o vodu, je zima. Viděli jsme stromy, které stály ve vodě, na místech, kde spadnou ročně více jak dva metry dešťových srážek, a přitom tyto dřeviny nedokázaly zajistit transport vody do horních větví.“
„Mysleli jsme, že vážné poklesy ve vodivosti pletiv souvisejí se suchem,“ dodává Rick Meinzer, další z výzkumníků. „Problém byl ale ve vzduchových bublinkách, které normálně pomáhají tlačit vodu výše. Pokud dojde k jejich zamrzání, začnou přepravu vody komplikovat, a proces transportu se zastaví.“ Studie je podle badatelů přínosná už tím, že dává odpověď na reakce dřevin při klimatických změnách. „Pokud dojde k nějaké globální změně klimatu, můžeme očekávat sušší léta, a především zimní mrazivá období s narušením vodního cyklu stromů,“ říká Catherine McCulloh. „Stále je tu ale značná variabilita efektů vyvolaných klimatem, kterým ještě plně nerozumíme.“
Podle ScienceDaily (26. 7. 2011)
Radomír Dohnal
