Ing. Ladislav Půlpán (LP)
* 1971
Praktické ochraně lesa se profesionálně věnuje od roku 1994 na ředitelství státního podniku Lesy České republiky. V rámci ochrany lesa čas dělí mezi analýzy dat a kontrolně-metodickou činnost v terénu napříč celou Českou republikou. Školí provozní pracovníky a přednáší na středních školách a profesních seminářích. Podílí se na řešení výzkumných projektů jako garant nebo oponent a přímo spolupracuje na výzkumu chování lýkožrouta smrkového.
RNDr. Petr Doležal, Ph.D. (PD)
* 1979
Zkoumání ekologické fyziologie kůrovců se začal věnovat v roce 1997 během vysokoškolského studia a později i v průběhu vědecké činnosti při působení v Laboratoři aplikované entomologie Biologického centra AVČR a v rámci Lesní ochranné služby Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti. Za neoddělitelnou součást vědecké práce považuje především uplatnění a využitelnost získaných výsledků v praxi.
Jak vznikala myšlenka napsat knihu, která má shrnovat problematiku praktické ochrany lesa a ochrany před lýkožroutem smrkovým včetně nových poznatků získaných při kůrovcové kalamitě?
LP: Impulz k napsání knihy přišel od kolegů. Ochranu lesa proti kůrovcům školím už řadu let, takže to byl vlastně logický krok. V průběhu kalamity se nám podařilo získat řadu poznatků, které dosud nebyly publikovány, proto jsem požádal Petra o spolupráci. Jsem rád, že se nám podařilo dát dohromady všechny nové poznatky i postupy a vydat knihu, která by mohla být pro provoz užitečná.
PD: Když jsem začínal na různých akcích pro odbornou veřejnost prezentovat první poznatky o diapauze a přezimování kůrovců, šlo o zcela opomenutou část jejich životního cyklu. O hibernaci savců se učí již na základní škole, ale skutečnost, že zimování kůrovců je úplně stejně komplexní a složitý proces, byla mnohdy přijímána se značnou skepsí. Dnes, s odstupem více než 20 let, mám velkou radost, že výsledky našly uplatnění v praxi a posloužily jako základ pro celou řadu navazujících studií, které kniha shrnuje.
Zkuste prosím blíže představit, jak je kniha pojata a co by čtenářům měla přinést.
LP: Kniha je shrnutím praktických i teoretických zkušeností autorů získaných za celou dosavadní kariéru. Není to vědecký text, ale praktická příručka. Snažili jsme se proto členit kapitoly tak, aby si každý mohl rychle najít odpovědi na tu část ochrany lesa, kterou zrovna řeší. Texty jsou pro názornost doplněny řadou autentických fotografií pořízených přímo v provozu či v laboratoři.
Kdo by si měl knihu „Ochrana lesa před lýkožroutem smrkovým – jak předejít kalamitě“ přečíst, kdo by ji měl mít v knihovně?
PD: Likvidace a ekonomické dopady kalamity jsou velmi nákladné, daleko nákladnější než prevence. Kniha je psána tak, aby z ní mohli čerpat všichni lesníci hospodařící se smrkem. Vysvětluje souvislosti získané při výzkumu a ověřené v praktickém nasazení provozem. Popisuje i laboratorní práci ve srozumitelném formátu, včetně návodů, jak sbírat vzorky ke konkrétním rozborům. Je to tedy kniha pro provozní lesníky, studenty, zvídavé vlastníky lesů a další zájemce.
Kde z vašeho pohledu vidíte hlavní příčiny toho, že kůrovcová kalamita v období zhruba 2015-2023 přešla do plošné podoby a postihla více než 20 % smrkové zásoby?
PD: Pohledem zpět lze říct, že v té době jsme toho o bionomii kůrovců na začátku kalamity ještě moc nevěděli. Nastal extrémní průběh počasí, což lýkožrout dokázal využít a namnožit se. Co se vlastně přesně dělo, jsme dokázali zpětně rekonstruovat až poté, co jsme v roce 2020 získali klíčové poznatky o jeho chování, resp. pružnosti rojení v závislosti na aktuálním počasí. Podrobněji to popisujeme v knize. Pro ilustraci, rok 2018 byl natolik extrémní, že podobný průběh počasí kolegové z Českého hydrometeorologického ústavu dohledali až v roce 1540. To nikdo nemohl ani předpokládat, ani na to být připraven. Sucho ale trvalo už od roku 2014, proto byla už na počátku roku 2018 populace lýkožroutů velmi početná a situaci dokázala razantně využít ve svůj prospěch.
LP: Kvůli mimořádně rychlé gradaci byly rezervy v kapacitách brzy vyčerpány, drobní vlastníci kvůli tomu často nedokázali reagovat prakticky vůbec, což šíření kůrovců dále zrychlilo. Dnes alespoň víme, co se v té době dělo, a do budoucna na to můžeme být připraveni.
Když se podíváme s odstupem času na nově zjištěné informace o chování lýkožrouta smrkového, která konkrétní zjištění v boji s kůrovcovou kalamitou nejvíce pomohla?
LP: V takto velkých objemech je nutné „namixovat“ systém ochrany a obrany tak, aby byl funkční a realizovatelný. Představu jsem měl, ale optimum se potýkalo s reálnými možnostmi. Nezapomínejme na to, že v té době také vrcholil covid-19, takže spousta věcí byla daleko komplikovanější. Pokud bych měl vypíchnout dílčí faktory, tak zásadní bylo masivní nasazení harvestorů (posléze s odkorňovacími hlavicemi), bez kterých by se nedala potřebná nahodilá těžba realizovat, ale také fumigace, která nám umožnila asanovat najednou velké objemy dříví v době, kdy byl problém s jeho odbytem.
PD: Určitě bych zmínil poznatky o vrcholech rojení a o sesterském rojení, které vlastně umožnily získat čas na asanaci tím, že nálezy směřovaly do okamžiku vzniku ohniska, takže stejné kapacity dokázaly zpracovat i více než trojnásobek napadeného dříví. Tyto výsledky našly uplatnění i v dalších zemích Evropské unie.
Měli jste možnost kalamitu sledovat jak v reálném provozu, tak v datech za polovinu republiky. Propadli jste někdy beznaději, že se krizi nepodaří zastavit a přijdeme o většinu zásoby smrku, jak některé prognózy naznačovaly? Nebo jinak – které období z pohledu boje s kalamitou bylo nejtěžší?
LP: Vlastně jsem nikdy nepochyboval, že lze tuto kalamitu zastavit. Nejtěžší období asi bylo v době, kdy jsem měl pocit, že jsem skoro sám, kdo tomu věří. Na druhou stranu bylo dost kolegů či vlastníků lesa, kteří možná nevěřili, ale nevzdávali se, což mi naopak energii přidávalo. Takovými projekty, které mi ji dávaly, byl například portál Nekrmbrouka, který se pokusil vyplnit určité informační vakuum, dále do praxe dotažený stromolezoucí postřikovač pana Josefa Janečky či užitečné fungování Grantové služby LČR, díky níž jsme měli možnost získávat mnohé aktuální a provozně uchopitelné poznatky.
Přesvědčování ostatních, že nic není ztraceno a je možné situaci zvrátit, bylo obtížné. Oceňuji proto kolegy z lesních správ LČR z epicentra kalamity na Vysočině, že do toho se mnou šli a začali postupy rychle přenastavovat tak, jak bylo potřeba. Nové postupy se pak staly standardem LČR a následně Vojenských lesů a statků ČR (VLS).
PD: Pro nás měla v této době beznaděj i další rozměr. Snažili jsme se zpracovávat vzorky dodané z ohrožených oblastí a co nejrychleji podávat zpětnou vazbu k fyziologickému stavu a tím i chování kůrovců. Mimo lítosti nad rychlým mizením porostů, které jsme léta navštěvovali, tak zejména kolegyně Markéta Davídková trávila denně hodiny u mikroskopu a pitvala tisíce kůrovců. Narůstající počet epruvet plných brouků ke zpracování se stal na týdny její noční můrou.
Ladislav Půlpán a Petr Doležal při natáčení jednoho z několika osvětových videí prezentovaných například na portále nekrmbrouka.cz.
Rozsah kalamity byl zejména po suchých a horkých letech 2018-2019 bezprecedentní. Mnohé dlouhodobě známé postupy ochrany lesa se ukázaly v této situaci jako nefunkční nebo v praxi nerealizovatelné. Pohybovali jste se v lesnickém provozu. Které postupy, omyly lze při dnešní úrovni znalostí hodnotit jako kontraproduktivní nebo dokonce chybné?
LP: Zásadním omylem bylo opuštění obranných opatření a spoléhání se pouze na vyhledávání, které ale bez dnešních poznatků nebylo dostatečně efektivní. Kdo chce úspěšně vyhledávat, musí vědět kdy, kde a kolik by toho měl najít. Rada „musíte pečlivě hledat od počátku rojení“ moc nepomůže.
Myšlenka ponechat sterilní souše byla v principu správná, ale nebyl nikdo, kdo by systematicky ověřoval, co skutečně je a co není sterilní souš. Naproti tomu se razilo kácení nenapadených stromů po obvodu ohnisek, což ale neúměrně vázalo kapacity.
PD: Vrátím se k době, kdy jsem jako student měl možnost hovořit na Šumavě s lesníky, kteří se s kůrovci potýkali od 50. let. Již tehdy bylo zřejmé, že desítkami let prověřené metody masivně selhávaly. Naplno se to ukázalo po roce 2018. Nárůst počtu sesterských přerojení i procenta přeletujících samic ukázal nutnost rychlého zpracování lapáků. Velké množství nezpracovaných aktivních souší nás naučilo přehodnotit význam populace zimující v hrabance a oloupané kůře.
Naopak vynalézavost lesníků přinášela často i inovativní řešení. Jaké praktické inovativní postupy vzniklé v průběhu kalamity by měly zůstat součástí metod ochrany lesa?
LP: Zkoušelo se ledacos, zejména s ohledem na problémy s odbytem dříví v oblasti asanace. Některé nápady se ukázaly jako zcela nefunkční, například zabíjení kůrovců pod kůrou elektrickým proudem či drahé a pomalé zabíjení vysokými teplotami nebo naopak tekutým dusíkem, čili chladem. Během kalamity se asi vždy objeví lidé se zaručenými recepty, například zabíjet kůrovce laserovým dělem či vysokofrekvenčním generátorem, posypat ho jemným práškem, který ho měl udusit, atd. Uvažovalo se rovněž o potápění dříví do vodních nádrží. To by asi funkční bylo, ale k realizaci nedošlo. V knize proto tyto postupy nezmiňujeme.
Určitě by součástí ochrany lesa měly zůstat poznatky o bionomii, výrazně zefektivňující možnosti vyhledávání napadených stromů v době jejich vzniku, které jsou v knize popsány. A pak poznatky o benefitech, které přinášejí obranná opatření. Většina se dařila okamžitě přenášet do provozu a jsou tak několik let ověřené. Nejedná se o teoretické informace. Chtěl bych proto kolegům z LČR i VLS poděkovat, že vlastní prací prokázali funkčnost systému v praxi. Máme nyní dostatek času na jeho další ladění a odstraňování dílčích chyb spojených se zaváděním něčeho nového.
PD: Výzkum bionomie by měl určitě pokračovat. Kůrovci jsou skupinou přizpůsobenou nejrůznějším extrémům a stejně jako vývoj počasí v době klimatické změny nás ještě dlouho budou svými schopnostmi překvapovat.
Na začátku rozhovoru jsem se ptal na hodnocení příčin kalamity. Jakým faktorům naopak připisujete největší podíl na tom, že se krizi podařilo zastavit?
LP: Systematické nastavení celého procesu ochrany lesa a práce všech, kteří se na likvidaci kalamity podíleli. Někde už bylo bohužel pro uplatnění nových poznatků pozdě, ale většinu porostů jsme ubránili. Kalamita v ČR tak, na rozdíl od dalších zemí v Evropě, skutečně skončila. Stabilizaci samozřejmě pomohla i změna počasí od roku 2020, která nám poskytla více času na realizaci všech opatření. Právě příklady okolních zemí ale ukazují, že jen počasí pokles nezpůsobilo.
PD: Chladnější a deštivý průběh jarních měsíců posledních let přispěl k návratu populační dynamiky lýkožrouta smrkového do normálního stavu. I tak jsou však zřejmé rozdíly. První vyletující brouci se i v posledních letech objevují brzy, ale rojení je roztažené, setkáváme se velmi často se sesterskými přerojeními atd.
Myslím, že jsme jako lesníci nakonec zvládli kůrovcovou kalamitu se ctí. V naprosté většině jsme s dopady klimatické změny bojovali a výsledkem je, že se podařilo 80 % porostů se zastoupením smrku zachránit. Jaká je vaše prognóza existence porostů s převažujícím zastoupením smrku v kontextu klimatické změny, ale i toho, že smrk je a pravděpodobně ještě dlouho bude hlavní produkční dřevinou financující existenci lesnicko-dřevařského sektoru?
LP: Smrk je dřevina skromná a schopná se vyrovnat s mnohými extrémními podmínkami. Listnaté dřeviny jsou vývojově mladší a dokázaly tak smrk zatlačit do míst, která pro něj nejsou zcela vhodná, ale smrk na nich vydrží. Pestré lesy jsou jistě jedna z možností zmenšení rizika velkoplošného rozpadu a smrk do tohoto spektra rozhodně patří. Právě v otázce uvedená čísla jsou dokladem, že jsme schopni smrk udržet za předpokladu vhodné péče i nadále, jen je potřeba postupovat s rozmyslem a nepodléhat panice. Snad k tomu přispěje i naše kniha.
Děkuji za odpovědi (17. 3. 2026), Jan Příhoda
Celý rozhovor naleznete v Lesnické práci 4/2026.
Křest knihy „Ochrana lesa před lýkožroutem smrkovým – jak předejít kalamitě“
