Jak hodnotíte připravenost absolventů středních a vysokých lesnických škol pro praxi? Co by se podle vás mělo (mohlo) změnit ve výuce, přímo u samotných absolventů nebo u spolupráce mezi školami a provozem?
Bc. Mgr. Tereza Malec
Vystudovala obchodněprávní vztahy na institutu CEVRO a aktuálně je studentkou 4. ročníku Fakulty lesnické a dřevařské ČZU v Praze. Profesně působí jako adjunktka u obecních lesů v části Plzeň-sever a zároveň podniká v oblasti pěstebních a těžebních prací a služeb v lesnictví.
Připravenost absolventů středních a vysokých lesnických škol pro praxi nelze hodnotit jednoznačně, protože oba stupně vzdělávání plní v systému lesnického školství odlišnou roli. Absolventi středních lesnických škol bývají zpravidla lépe připraveni po praktické stránce, jelikož výuka zahrnuje výrazný podíl odborné a provozní praxe. Díky pravidelnému kontaktu s terénem získávají zkušenosti zejména v oblasti pěstování lesa, ochrany lesa a běžných provozních činností. Často tak mají bližší představu o každodenním fungování lesního hospodářství a snadněji se orientují v praktickém provozu.
Vysokoškolské studium je oproti tomu zaměřeno více teoreticky a koncepčně. Studenti získávají širší odborný přehled a hlubší znalosti zejména v oblasti hospodářské úpravy lesů, pěstování a ochrany lesa, projektování, práce s daty a využívání geografických informačních systémů (GIS). Významnou součástí studia je také samostatná práce s odbornou literaturou, vyhodnocování dat a formulace odborných závěrů. Absolventi vysokých škol tak disponují silným teoretickým základem a širším mezioborovým rozhledem, avšak jejich přímý kontakt s běžnou provozní realitou bývá často menší.
Terénní cvičení studentů FLD ČZU v Praze. Ilustrační foto: FB/Katedra ochrany lesa a entomologie
Současné požadavky na absolventy lesnických škol se navíc výrazně proměňují. Lesnictví dnes zahrnuje široké spektrum činností a profesí, které vyžadují nejen odborné znalosti, ale také schopnost pracovat s moderními technologiemi, digitálními nástroji, ekonomickými aspekty hospodaření či problematikou klimatické změny. Důležitá je rovněž komunikace s veřejností a schopnost orientovat se v širších souvislostech oboru. Na tyto změny by měla pružně reagovat i samotná výuka.
Za důležité považuji větší propojení jednotlivých předmětů a lepší návaznost výuky na praxi. Studenti dnes často zpracovávají velké množství dílčích úkolů a projektů bez výraznější vzájemné provázanosti, což může vést spíše k roztříštěnosti znalostí než k jejich skutečnému propojení. Přínosnější by byly komplexnější projekty propojující více oblastí lesnické problematiky a ukazující jejich praktické využití v reálném provozu.
Významné rezervy vidím také v propojení škol s praxí. Praktická výuka by neměla být založena pouze na modelových příkladech nebo zkušenostech jednoho typu podniku, ale měla by studentům představit širší spektrum fungování lesního hospodářství. Důležité je, aby studenti získali představu o konkrétních pracovních činnostech, rozhodovacích procesech i každodenních provozních problémech různých organizací a zaměstnavatelů. Přínosné by bylo také větší zapojení odborníků z praxe do výuky, delší odborné stáže a pravidelnější kontakt studentů s reálným provozem.
Ilustrační foto: red.
U středních škol by bylo vhodné více posílit výuku zaměřenou na moderní technologie, práci s daty, ekonomiku a základní legislativní problematiku. U vysokých škol bych naopak ocenila větší důraz na praktické souvislosti výuky a lepší vysvětlení toho, jak lze získané znalosti uplatnit v každodenní praxi. Důležité není pouze množství informací, ale především schopnost porozumět jejich významu a praktickému využití.
Vedle samotné výuky záleží také na přístupu studentů. Lesnictví zůstává oborem, ve kterém mají praktické zkušenosti, samostatnost a kvalitně odvedená práce v terénu zásadní význam bez ohledu na dosažený stupeň vzdělání. Studium by proto mělo více podporovat vztah studentů k praktické stránce oboru a zdůrazňovat význam odborně provedené práce přímo v provozu.
Tento článek měli k dispozici přednostně odběratelé časopisu Lesnická práce. Přidejte se k nim a mějte přístup k aktuálním informacím z oboru - předplatné snadno získáte ZDE.
Ing. Venuše Komárková – Kinská, Ph.D.
Spolu s bratrem tvoří čtvrtou generaci významné lesnické rodiny z jihu Čech. V roce 1985 absolvovala Lesnickou fakultu MENDELU v Brně. Zkušenosti získávané z provozních funkcí zúročila jako vedoucí střediska lesní výroby u soukromé lesnické firmy a jako obchodní ředitelka. V roce 2013 zakončila doktorské studium na FLD ČZU v Praze. Od roku 2015 je zaměstnaná u Biskupství ostravsko-opavského, odboru Biskupské lesy, kde pracuje na pozici vedoucí obchodního oddělení a jako zástupkyně ředitele.
1. Připravenost absolventů středních a vysokých lesnických škol pro praxi nelze hodnotit paušálně. Je velmi různorodá v závislosti na konkrétním jedinci, jeho přístupu ke studiu a dalších profesních plánech, cílevědomosti, zájmu o lesnické řemeslo a také na úrovni výuky. Velký vliv připisuji i rodinnému prostředí – absolvent školy z lesnické rodiny má výhodu částečné znalosti oboru již před nástupem na studia.
Během mého pracovního života jsem se potkala s řadou absolventů již přímo jako s kolegy nebo na vykonávaných praxích. Většina z nich je velmi šikovných a během dvou let se výborně zapracují. Zažila jsem ale i opačné případy, u nichž je obtížné určit, zda za neúspěchem stály osobní povahové rysy, nezájem, falešná představa o oboru nebo chybějící vlohy pro působení v hodně specifickém oboru lesnictví.
Ilustrační foto: red.
2. Co se týká případných změn, je potřeba mít na paměti, že úroveň školství středního i vysokého se odvíjí hlavně od systémového nastavení. Pokud škola přestane být „výběrovou“ a kritériem je snaha o co nejvyšší počet studujících, zákonitě nastává situace snižování úrovně „průměru“.
Pro oba typy škol bych ve výuce doporučila klást neustálý důraz na spojení s lesnickou praxí. Jednak v teoretické výuce, ale i v rámci provozních praxí. Praxe jsou na středních školách součástí výuky, zde je tedy situace o něco snazší.
Mnozí dnešní studenti však před nástupem na školu nepoznali fyzickou práci. Absolvent, který má řídit pracovní procesy v těžební a pěstební činnosti a zná je jenom teoreticky, musí po nástupu do praxe poznávat vše od základu. Velkou roli zde hraje jeho zájem o obor i kvalita pracovního týmu, jehož se stane součástí. Pracovní pozice adjunkta má proto jednoznačně svoje opodstatnění.
Provozní praxe studentů bych doporučila zvýšit a zde vidím prostor pro větší zapojení lesnického provozu. Faktem je, že ne každý provozní pracovník je vhodným mentorem pro studenta.
Řešení pro teoretickou výuku i provozní praxe se nabízí ve spolupráci škol s vybranými vlastníky lesů a firmami, jejichž zástupci budou pravidelně účastni teoretické výuky i odborných praxí. Nahodilost není řešením.
Vzdělávání na simulátorech harvestoru. Ilustrační foto: FB/Střední lesnická škola a Střední odborná škola Šluknov
Výběr partnerů i odborných témat by měl navazovat na odborné předměty. Základním předpokladem úspěchu je dlouhodobá spolupráce, přesné nastavení odborných témat, garance odbornosti a zpětné vazby z provozu i finanční zajištění projektu. Z vlastní zkušenosti znám úskalí takového doporučení, přesto jsem přesvědčena, že kde je vůle, je i cesta.
Zapojení lesnického provozu do výuky přináší přidanou hodnotu ve sdělení, že kromě teoretických základů je potřeba vnímat místní přírodní podmínky, problémy spojené s řízením lidí, mimořádnými událostmi, nasazením technologií, dále nepřehlížet ekonomiku ani bezpečnost práce a při tom zajistit požadovaný výsledek práce. Právě díky této praxi mohou studenti zjistit, nakolik se jejich představy odlišují od provozní reality.
Důležitým akcentem je i to, že lesnictví dnes využívá řadu technologií usnadňujících práci. Jejich efektivní nasazení však vyžaduje znalost principů konkrétní odborné pracovní činnosti. Tento základní fakt se v lesnickém řemesle nemění.
Přeji všem absolventům lesnických škol, ať se vyplní jejich profesní cíle a ať je pro ně lesnictví řemeslem, které je baví!
Děkuji za odpovědi (15. 6. 2026), Martina Nentvichová
