Jedli je nejvhodnější uměle obnovovat při okraji dospělého porostu, ukázal výzkum

Jedle je typická stinná dřevina, přičemž nachází přirozeně uplatnění ve víceetážových, nestejnověkých (nejlépe smíšených) lesních porostech. Za určitých podmínek však může mít jedle bělokorá vlastnosti pionýrského druhu a může osídlovat bývalé opuštěné zemědělské plochy.

Na základě svého současného rozšíření je tradičně považována za dobře adaptovanou na podmínky vlhkého kontinentálního klimatu, přičemž je charakteristická zvýšenými nároky na vlhkost v průběhu celého roku – tj. oblasti s průměrnými ročními srážkami mezi 700 a 1 800 mm.

Jedle bělokorá snáší širokou škálu půdních typů s různým obsahem živin a zásaditostí. Optimum jejího rozšíření je v pátém lesním vegetačním stupni – jedlosmrkobukovém, a to zejména na těžších hlinitých až jílovitých půdách, na půdách oglejených a částečně i podmáčených. Přirozeně se velmi dobře obnovuje pod porosty slunných dřevin (borovice, bříza, modřín), případně i pod smrkem a smíšenými porosty.

Umělá obnova jedle na holině.

Mezi hlavními faktory ovlivňujícími přirozenou obnovu patří stanovištní podmínky a její podíl v porostu. Obnova a repatriační snahy jsou v případě jedlových porostů navíc silně omezovány až znemožňovány působením přemnožené spárkaté zvěře. V současnosti je nutné pro zvýšení celkového zastoupení jedle využívat umělou obnovu, avšak její využití na holinách je limitováno jejím počátečním pomalým růstem a citlivostí ke klimatickým extrémům.

Výzkumem růstu jedle po umělé výsadbě se zabývali vědci z Výzkumného ústavu pro krajinu, Ústavu výzkumu globální změny AV ČR a Mendelovy univerzity v Brně. Jejich cílem bylo zhodnotit umělou obnovu jedle bělokoré na obnovních prvcích holosečného charakteru v porostních mezerách (s bočním krytím stojícího dospělého porostu) a rozsáhlých holinách (bez ochrany stojícího dospělého porostu) a na základě našich výsledků doporučit její optimální obnovní postup v kontextu doznívající kůrovcové kalamity a probíhající klimatické změny.

Umělá obnova jedle v okraji dospělého smrkového porostu.

Výzkum vědci realizovali v Moravskoslezských Beskydech, v okolí Frýdlantu nad Ostravicí v revíru Čeladná, kde vlastníkem zájmového území je Biskupství Ostravsko-opavské. Výzkumná plocha byla složena z 15 nezajištěných kultur (dále jen „porost“), které byly založeny v letech 2015–2018 umělou obnovou jedle bělokoré. Jako sadební materiál byly využity prostokořenné sazenice o výšce 26–35 cm. Vybrané porosty byly rozděleny dle krytí na:

·  Zastíněné porosty, které měly délku nebo šířku obnovní části vždy menší, než je průměrná výška okolního dospělého porostu; byly chráněny proti přímému slunečnímu záření okolním dospělým porostem; měly mikroklimatické podmínky ovlivňovány okolními porosty.

·  Osluněné porosty, které nebyly chráněny proti přímému slunečnímu záření okolním dospělým porostem a plochy měly charakter kalamitních holin; byly vysazovány vždy ve vzdálenosti minimálně dvou porostních výšek od okolních porostů, a tudíž byly výsadby vystaveny celodenně přímému slunečnímu záření. Na základě odstupové vzdálenosti lze předpokládat, že vliv okolních porostů na mikroklima výsadeb byl minimální.

Článek Růst a zdravotní stav výsadeb jedle bělokoré na slunečných a zastíněných stanovištních podmínkách v Beskydech najdete volně ke stažení ZDE.

V závěru vědci shrnuli své poznatky. Umělá obnova jedle na obnovních prvcích holosečného charakteru v porostních mezerách a rozsáhlých holinách vykazovala tyto parametry:

• Stromy odrůstající v zástinu byly vyjma nejmladší výsadby vždy vyšší nežli jedinci na otevřených plochách.
• U všech výsadeb se v prvním roce po obnově projevil pravděpodobně šok z přesazení a z tohoto důvodu nebyly nalezeny rozdíly v přírůstu mezi jedlemi rostoucími na osluněných a zastíněných plochách.
• V následujících letech byly roční výškové přírůsty téměř vždy vyšší na zastíněných plochách.
• Zdravotní stav jedlí u všech výsadeb byl lepší a počet suchých stromů nižší, pokud jedinci rostli na zastíněné ploše.

Jediným parametrem, na který neměl vliv světelný požitek, byl poměr šíře koruny ku výšce jedince, kdy nebyl indikován vznik plagiotropismu na zastíněných plochách (plagiotropní růst – boční větve táhnou za světlem).

Růstová dynamika a zdravotní stav kultur jedle bělokoré podle závěrů vědců ukazují, že nejvhodnější je obnovovat jedli při okraji dospělého porostu. Jeho ochranný efekt přispívá k rychlejšímu odrůstání kultury, která navíc vykazuje celkově lepší zdravotní stav a netrpí plagiotropismem.

Podle TZ VÚLHM, red.
Foto: Jan Řezáč