Rozhovor Petra Volfa s inženýrem Zbyňkem Šrůtkem, autorem progresivních dřevěných konstrukcí o projektování, technologii, kráse a architektuře.
Máte za sebou řadu různorodých staveb, v nichž dřevo sehrává klíčovou roli, najdeme mezi nimi domy, sportovní haly, rozhledny nebo vysloveně experimentální auditorium – objekt v podobě vzducholodi. Kdy jste se začal zajímat o dřevo jako určující konstrukční materiál?
Dospěl jsem k tomu během studií na Stavební fakultě ČVUT, kde byly první tři roky obecné se zaměřením na architekturu (obor pozemní stavby a architektura), absolvoval jsem navrhování budov, dělal modely, naučil jsem se tvarosloví, dispozice, ale posléze mě začala lákat více konstrukce staveb. Měl jsem možnost studovat individuální modul, v němž jsem si zvolil předměty především ze statiky, přičemž podstatným momentem bylo setkání s docentem Vladimírem Bílkem a docentem Petrem Kuklíkem, kteří ve mně probudili zájem o dřevěné konstrukce. Školu jsem končil diplomním návrhem čtyřpatrového domu, který jsem si i po architektonické stránce sám navrhl, zkonstruovaného pomocí amerického systému two by four. Podklady v češtině nebyly, sám jsem se musel prokousávat nejenom statikou, ale také akustikou, tepelnou technikou nebo požárním zabezpečením. Na konci devadesátých let u nás o dřevostavbách skoro nikdo nic nevěděl, působil tady jenom OKAL, to byla zahraniční licence s nepříliš dobrou reputací, jinak se dřevostavby nepojímaly komplexně, dělala se především dřevěná zastřešení budov. Po škole jsem nastoupil k rodinné firmě KASPER CZ, která neměla vlastní projekci, a na mně bylo, abych ji založil.
Celý rozhovor najdete zde
