Některé introdukované druhy měly alespoň částečně nahradit druhy domácí, postižené kalamitním hynutím – dub červený nebo jedle obrovská. Specificky českou záležitostí byly porosty náhradních dřevin s masivním uplatněním smrku pichlavého. Jiné druhy pak byly zaváděny vyloženě z produkčních důvodů, například ořešák černý a především u douglaska tisolistá.
V současné době je aktuální i v souvislosti s evropskou dokumentací řešit vliv již zavedených introdukovaných dřevin na životní prostředí, s maximální opatrností přistupovat k zavádění nových a omezit druhy již dnes prokázané jako invazní. Předběžná opatrnost je jednoznačně na místě.
Douglaska tisolistá je řazena mezi naturalizované druhy. Kromě vysoké produkce kvalitního dřeva se s ní uvažuje jako s částečnou potenciální náhradou domácího smrku ztepilého v přírodních podmínkách pro něj nevhodných. Vzhledem ke svému potenciálu přirozeného zmlazování v různých typech i polopřirozených lesů vykazuje znaky invazního druhu.
Problematice produkční funkce (produkce dřeva) douglasky tisolisté a jejímu srovnání se smrkem ztepilým se ve svém výzkumu věnovali vědci z Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem. Jejich cílem bylo porovnat produkční charakteristiky obou druhů na základě dat dostupných v lesních hospodářských plánech (LHP) a osnovách (LHO), a to i při vědomí problematičnosti těchto dat. Otázkou je, jak může vypadat růstový model pro obě dřeviny, který by byl sestaven na základě dat LHP/O.
Výsledky studie: Porovnání růstu douglasky tisolisté a smrku ztepilého podle dat lesních hospodářských plánů a osnov
Douglaska je původem ze západu Spojených států. V Evropě se pěstuje dlouhodobě a existují snahy o její intenzivnější zavádění do lesů v Evropě i v České republice. V posledních letech těmto snahám nahrávají stále zřetelnější klimatické změny, které vedou k výraznému fyziologickému stresu u naší nejvýznamnější hospodářské dřeviny – smrku ztepilého, jenž je následně výrazně napadán lýkožroutem smrkovým. Lesníci proto zkoušejí nahradit smrk jinými dřevinami.
Douglaska byla zařazena mezi takzvané meliorační a zpevňující dřeviny. Z hlediska mechanické stability (pevnost dřeva, tvar kořenového systému) a vlivu na stav půd může plnit stabilizační a meliorační funkci. Přesto existují problémy spojené s jejím pěstováním:
- Zvyšuje aktivitu dusíku v ekosystému, čímž zesiluje nepříznivý vliv jeho zvýšené antropogenní depozice.
- Druhové složení vegetace pod porostem douglasky se mění ve srovnání s porosty původních dřevin, nová společenstva vykazují určité známky ruderalizace.
- Spontánně se zmlazuje prakticky na všech stanovištích, někde dokonce masivně. V dalších generacích tak může vytlačovat původní druhy dřevin. Naplňuje tak minimálně některé znaky invazních druhů.
Starší výzkumné práce dokládají vysokou produkční schopnost douglasky. Výrazné zvýšení produkce porostů zavedením douglasky do porostní směsi dokladují různé studie, podle nichž ve věku 100 let lze očekávat objem jednoho stromu až 6 m³. Vysoká produkce kvalitního dřeva je tak základním důvodem pro zavádění douglasky do porostů.
Kvalitní smrkový porost s vtroušeným bukem, střední Čechy. Foto: Jan Řezáč
Dále se jedná o potřebu nahradit stanovištně nevhodný smrk ztepilý, jehož vývoj a pěstování jsou v důsledku oteplování a sucha v posledních desetiletích stále problematičtější.
Na základě porovnání výsledků letokruhových analýz smrku a douglasky na výzkumných plochách v jižních Čechách vědci prokázali, že obě dřeviny reagují jinak na různé klimatické faktory, lze tedy předpokládat, že mohou mít různou dynamiku růstu v různých podmínkách prostředí, přičemž takové porovnání dosud nebylo v rámci ČR k dispozici.
Na základě zpracování dat LHP/O z ČR autoři vytvořili růstové modely pro douglasku tisolistou a smrk ztepilý pěstované na stejných stanovištích. Růstový model pro douglasku tisolistou lze použít místo chybějících růstových tabulek pro tuto dřevinu.
Další informace nejen o douglasce tisolisté najdete na webu Introdukované dřeviny v lesích ČR
Zjistili, že douglaska oproti smrku ve stáří 140 let má průměrně o 4,2 % vyšší zásobu, ale výrazně vyšší je potenciální objem hmoty vytěžené během prořezávek a probírek, a to o 32 %. Celková zásoba v porovnávaném věku 140 let je u douglasky průměrně 599 m³/ha a u smrku 575 m³/ha. Poměr zásoby douglasky a smrku se mění s nadmořskou výškou, přičemž ve 3. LVS je zásoba douglasky o 7,5 % vyšší, v 6. LVS je její zásoba vyšší pouze o 1,5 %. Patrná je vyšší rychlost růstu douglasky přibližně do 100 let věku, přičemž konečné zásoby jsou obdobné, přestože u douglasky se vyskytuje více porostů s velmi vysokými zásobami.
Obě dřeviny mají nejvyšší produkční potenciál v 5. lesním vegetačním stupni, tam pak ve skupině živných stanovišť, přičemž však nejvyšší rychlost objemového růstu jsou zaznamenávány na stanovištích kyselých.
Je otázkou, jestli vysoké zásoby zjišťované v některých studiích jsou výsledkem selekce stanovišť extrémně výhodných pro douglasku nebo aplikací pěstebních postupů výrazně podporujících její produkci, která v takových studiích bývá vyšší, než odpovídá zásobám podle modelu vytvořeného vědci z ÚHÚL.
Ilustrační foto: red.
Jejich model je založen na průměrném stavu porostů na území ČR a současně je ale ovlivněn způsobem sběru dat pro tvorbu LHP, které nemusí plně odpovídat situaci, a to zvláště pro douglasku, která v podmínkách ČR nemá ani zpracované taxační a růstové tabulky.
To je pravděpodobně hlavní důvod, proč vypočtený (zjištěný) rozdíl v zásobách douglasky a smrku nedosahuje takové výše, jako tomu může být při porovnání vybraných výzkumných ploch, které navíc bývají lokalizovány tak, aby odpovídaly optimálním podmínkám pro douglasku.
Produkční potenciál douglasky tisolisté je v lesích ČR sice vysoký, ale dřevina může nevhodně ovlivňovat společenstva (rostlin a zřejmě i jiných organismů), má vysoký potenciál samovolného zmlazení (tedy i potenciál dalšího spontánního šíření v rámci daného ekosystému i mimo něj) a ovlivňuje dynamiku živin, zvláště dusíku.
Proto je potřeba zvláštní opatrnosti při jejím zavádění do porostů. Náhrada stanovištně nevhodného smrku ztepilého by proto měla být primárně prováděna geograficky a stanovištně původními druhy dřevin.
Podle TZ VÚLHM
Komentáře
Každej vidí, že má ve 30 letech dvojnásobnou zásobu a žádnou hnilobu.
" Trochu intuitivnější pohled může přinést porovnání celkových zásob v jednotném porovnávaném věku 140 let, které jsou pro douglaskuprůměrně 599 m3
/ha (tab. 3) "
Stoštyrect let ?
Tam, kde má smysl 140 let u SM nemá smysl sázet DG, protože tam nemá žádnou wert kvalitu.
Všude jinde ve 140 letech má být SM už 50 let znovu obnoven, nebo je schnilej na mraky.
Takže bylo fér uvést, že srovnáváte 600 festmetrů energetiky u SM s 600 m3 kvalitní a dvakrát dražší / v němcích dávaj za DG v téhle kvalitě 200 EUR /.
Takže i kdyby ta zásoba byla stejná, ziskově máte trojnásobek, jenže je to hausnumerický - smrk ve 140 jedete už ve druhým kole, když ne, tak jste úplný trotli.
podle skupin stanovišť v různých vegetačních stupních nelze říci, že produkce těchto dřevin by byla obecně vyšší na některých stanovištích"
Tak já nevím, douglaska v domovině nejlíp roste na rašelině a v nivách, ne ?
Voda je základ. V tom je ten rozdíl se SM, ne ?
Zatímco na prameništích, rašelinách, říčních terasách máte smrk dutej, DG roste jak vrba, nehnije a cenově jste úplně jinde jak s olší nebo klenem. Tam, kde neroste modřín do kvality kvůli vodě a vše ostatní krom olše a dubu vám shnije - tam je místo na douglasku.