Zavedeme vás do poměrně neznámého koutu Maďarska - jihozápadní župy Zala. V blízkosti slovinských a chorvatských hranic zde funguje už od roku 1918 podivuhodná lesní železnice, navíc největší v zemi. Vlaky tu stále přepravují dřevo z okolních lesů na pily a po hlavní větvi jezdí parní lokomotiva táhnoucí otevřené vozy s turisty.

Rozsáhlé lesy vždy lákají dřevozpracující průmysl. Platilo to i pro jihozápad Maďarska, kde dominoval šlechtický rod Eszterházyovců. Již na konci první světové války zde uvedli do provozu první úsek koňské železnice právě kvůli svozu dřeva. Jenže se rychle ukázalo, že koňská síla nestačí. Proto se tu již v roce 1922 objevily trojnápravové parní lokomotivy (MÁVAG, O&K a Sigl). V této době měřila dráha asi 66 km a procházela prakticky neobydleným pralesem.

Válka napomohla rozšíření sítě

Jenže pak tu lidé v polovině 30. let objevili ropu. Maďarsko-americká ropná akciová společnost využila železnici k dopravě stavebního materiálu do vesnice Bázakerettye, kde vzniklo její sídlo. Objevily se tu první ropné sklady a jednoduché rafinerie. Produkce této ropné společnosti byla tak velká, že dřevozpracující závody měly smůlu - na odvoz dřeva už nezbyla železnici kapacita. Z tohoto důvodu proběhlo v letech 1938-44 rozšíření železniční sítě. Poptávka po ropě díky druhé světová válce přirozeně vzrostla, stejně tak význam dráhy.

Po prohrané válce přišlo znárodnění. V roce 1954 se na dráze objevila pravidelná osobní doprava. V roce 1962 zde začala jezdit první dieselová lokomotiva. Hlavní trať vedla mezi vesnicemi Csömödér a Kistolmács, vedlejší větve odbočovaly do přilehlých lesů. Železnice procházela hlavními vesnickými ulicemi a navzdory nízkým kopcům měla poměrně náročné stoupání. Ještě dodejme, že ve vesnici Csömödér se koleje napojují na hlavní trať MÁV a najdete tu větší překladiště.

Pozor, hraniční pásmo!

Historický vývoj byl v této části střední Evropy ve 20. století dost bouřlivý, takže tratě měnily majitele, občas se i ocitaly na území jiných států. To samozřejmě negativně ovlivnilo i přepravní výkony, zvláště během tzv. studené války. I zmíněná lesní železnice procházela hraničním pásmem (s tehdejší Jugoslávií), takže byla přístupná jen vyvoleným a prověřeným. Zdejší lesy byly ovšem velmi bohaté na vysokou zvěř, což nomenklatura nemohla ignorovat. Konaly se tu proto pravidelně lovecké zájezdy. Pobývali zde i sovětští vojáci, což také komplikovalo život lesníků a dřevařů.

V podobných podmínkách procházel vývoj nedaleké lesní železnice u vesnice Lenti. Tu postavila pilařská společnost v letech 1922-28. Vznikl zde překrásný 79 m dlouhý most přes potok Kerka. Obě dráhy byly propojeny 7 km dlouhou, poměrně náročnou spojkou, která na svém konci křižuje hlavní trať u stanice Csömödér, a to za pomoci speciálního zabezpečovacího zařízení.

Návrat páry v 80. letech se neobešel bez problémů

Od poloviny 50. let se ocitly parní lokomotivy na lesní železnici v defenzivě. Provoz ovládly dieselové lokomotivy, většinou dvounápravové, typu C-50 od firmy Csepel. Později se objevily již mohutné čtyřnápravové stroje od společnosti RÁBA. Teprve v roce 1988 přijela na dráhu nově vyrobená parní lokomotiva jménem Ábel. Byla postavená podle rumunského stroje 490.2002 z roku 1955. Jenže se ukázalo, že stroj je pro existující trať příliš těžký. Proto se aspoň na hlavní větvi vyměnily pražce a kolejnice, aby tu Ábel mohl s úspěchem vozit turisty. V letním období vás tedy parní mašinka sveze podle jízdního řádu mezi stanicemi Csömödér a Kistolmács, přičemž máte přípoj na „dieselový vlak” z Csömödér do Lenti. Většina vlaků má návaznost na spoje MÁV. Železnici provozuje místní lesní správa Zalaerdo, která vozidlový park doplnila o otevřené vozy pro cestující. Vozy byly posbírány z různých koutů Maďarska a mezi turisty je o svezení velký zájem (často je vyprodáno).

Nákladní dopravu zachránily pily

Ale kromě turistů se stále ještě převáží i dřevo. Obě zdejší pily v Csömödéru a Lenti dosud fungují, což zachránilo lokomotivní park o počtu dvanácti kusů (nepočítáme-li parního Ámose). Jezdí zde deset strojů C-50 a dvě mašiny MK48, které slouží vyloženě jen pro nákladní dopravu. Všechny lokomotivy mají depo ve stanici Csömödér. Ve stanici Lenti můžete navštívit i muzeum, kde mají i parní stroj z Brněnských strojíren a jednu z prvních trojnápravových parních lokomotiv vůbec. Škoda že v obou případech v neprovozuschopném stavu.

Pokud se vám vydaří počasí, garantuji vám příjemné cestování v hustém lese. Velmi pravděpodobně uvidíte i vysokou zvěř, rázovité vesnice, ale i stopy po těžbě ropy. Do vlaku si klidně vemte s sebou jízdní kolo. A jestliže se tu chcete ubytovat, doporučuji vám penzion přímo proti stanici v Lenti. Pro milovníky divoké přírody a parních vlaků je lesní železnice u Csömödéru ideální.

***

PROVOZ PRO TURISTY

Celkový rozsah dochovaných tratí je 109 km, pro osobní dopravu se používá 31 km (úsek Csömödér - Kistolmács). Jedna jízda trvá 2 hodiny 40 minut s tím, že ve stanici Csömödér se čeká na přípoj řádného vlaku MÁV. V sezoně jezdí šest párů turistických vlaků v obou směrech. Kromě toho ale jezdí na trati stále nákladní vlaky vozící dřevo. Původně byla vybudována telefonní síť. Na každé odbočce se nacházel telefonní přístroj, ze kterého se dalo dovolat centrálnímu dispečerovi. Podél tratě vedly svérázné sloupy telefonního vedení. Dnes už je telefon nahrazen rádiem. Mezilehlé stanice a zastávky nejsou obsazené a naleznete tu pouze nástupiště - s výjimkou Páky.