Gejzíry, tryskající do výše desítek metrů, bublající bahenní sopky, barvami hrající horké prameny. A také hluboké rozeklané kaňony, vodopády i vysoká pohoří. To vše a ještě mnohem více je k vidění v Yellowstonském národním parku, který byl vyhlášen jako první v USA před 140 lety, 1. března 1872. V jeho rozlehlých lesích nebo na náhorních plošinách mohou návštěvníci spatřit volně se potulující stáda bizonů nebo rodinky medvědů. Je tu i největší ledovcové jezero v USA. A také řeka Yellowstone, podle níž dostal park své jméno, a jejíž břehy lemují skály zbarvené do žluta.
Na území této oblasti, která byla v roce 1976 vyhlášena biosférickou rezervací a o dva roky později se stala součástí světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO, se podle údajů této organizace nachází polovina všech známých geotermálních jevů na světě, víc jak 10.000. A také největší množství gejzírů, víc jak 300, což jsou dvě třetiny jejich celkového množství ve světě.
Četné geotermální úkazy v parku má na svědomí sopečná činnost, jež byla v prostoru Yellowstonu aktivní už od třetihor. Ještě v ledových dobách se tu vypínal obrovský stratovulkán, který explodoval a po povrchu se rozlilo více než 100 kilometrů krychlových lávy. Tím pod sopkou vznikla dutina, do které se sesuly její zbytky, a vznikla velká oválná prohlubeň.
V hloubce několika málo kilometrů pod zemí je i dnes žhavý magmatický krb. Prasklinami v nadloží prostupují k povrchu plyny a horninami stoupá teplo (v hloubce okolo 800 metrů dosahují horniny teploty 200 stupňů Celsia). Prosakující dešťová voda pohlcuje plyny, prohřívá se, rozpouští okolní horniny a mění se v páru. Ve vyústění puklin na zemi tryskají gejzíry, vývěry horské vody.
Z yellowstonských gejzírů jsou nejznámější Castle a Old Faithful (Starý Věrný). Ten svému jménu ostudu nedělá. Od svého objevení v roce 1870 se pravidelně v 67minutových intervalech předvádí nedočkavým turistům a tryská do výše 40 metrů. Impozantní výhledy poskytuje návštěvníkům parku i Grand Canyon of the Yellowstone. Z několika vyhlídkových bodů mohou pozorovat dva velké vodopády i prudké stěny údolí klesající do hloubky 450 metrů. Srázy ohromí svou neskutečnou barevností: od žluté až k okrové.
Pozoruhodně zbarvená jsou i jezírka v Yellowstonu, a to díky výskytu termálních bakterií. S měnící se hloubkou se mění i teplota a druh bakterie, která způsobuje určité zabarvení. Jezírko tak může být uprostřed tmavě modré, o něco výše tyrkysové, pak zelené a u povrchu žluté. A vodopádů je v parku víc jak sto.
Až do 19. století bylo území parku známé pouze Indiánům z větvě Šošonů a až na přelomu 18. a 19. století se objevily první zmínky o řece Yellowstone. Patrně prvním bílým mužem, který spatřil oblast na horním toku řeky, kde se nachází národní park, se stal v roce 1808 John Colter. Poté se oblast stala mekkou lovců a dobrodruhů, mezi nimiž figuroval i pověstný Jim Bridger.
Všichni byli fascinováni úchvatnými scenériemi, a tak se v roce 1871 do míst vypravila státní expedice. Provázeli ji fotograf William Henry Jackson a malíř Thomas Moran, kteří krásy tohoto kusu země zachytili ve fotografiích a malbách. Umělecká díla měla velký vliv na rozhodnutí o zřízení národního parku.
Podle zákona, který schválil americký Kongres a podepsal prezident Ulysses Grant, byla tato oblast na území Skalnatých hor o rozloze asi devíti tisíc čtverečních kilometrů, jejíž převážná část je na severozápadě státu Wyoming a zasahuje i do Montany a Idaha, "vyjmuta z možnosti osídlení, obsazení nebo prodeje". Byla také vyčleněna "pro prospěch a požitek lidí".
Po vzniku národního parku na něj dohlížela americká armáda, v roce 1917 se jeho provozu ujala Správa národního parku, která vznikla o rok dříve. Stovky staveb, které byly na území parku postaveny, jsou chráněny pro jejich architektonický a historický význam a více než tisíc archeologických nalezišť prověřili badatelé.
Yellowstonský park leží poměrně vysoko, prakticky všude přesahuje hranici dvou tisíc metrů. Na jeho území se nachází řada ekosystémů a dominantním z nich je subalpinský les. Lesy pokrývají 88 procent jeho plochy, a jsou to především jehličnany. Park, který není oplocen, ročně navštíví přes tři milióny návštěvníků.
A obývá jej také pestrá fauna. Žijí tu stovky druhů savců, ptáků, ryb a plazů, včetně řady ohrožených druhů. Informační cedule v parku varují před medvědy, bizony nebo pumami. Prohánějí se tu kojoti, vlci, tlustorohé ovce, drobní hlodavci i pelikáni, spatřit lze i losy, kamzíky, jeleny, vydry nebo americký národní symbol – orla bělohlavého. Součástí většiny zdejších lesů a pastvin jsou rovněž unikátní rostlinné druhy.
I do parku naplno pronikla komercializace s hotely, rychlým občerstvením a okružními cestami. Kromě pěší turistiky je tu možno i kempovat, jezdit na lodičkách či rybařit, v zimě se prohánět s průvodci na sněžných skútrech. Zdejší lesy každoročně postihují požáry a při velkém požáru v roce 1988 shořela téměř třetina celého parku.
V USA se nyní nachází celkem 63 národních parků, na jejichž území lze najít nejrůznější přírodní vzácnosti. K nejznámějším patří Grand Canyon, Bryce Canyon, Arches, Joshua Tree, Petrified Forest, Glacier National Park, Denali na Aljašce, Death Valley, Yosemite, Zion a další. Nejvíc parků je ve státě Kalifornia - devět, následuje Aljaška s osmi parky a Utah s pěti. Národní parky se nacházejí i na územích, náležejících USA - na Panenských ostrovech, či v Americké Samoi.
ČTK
