Odborníci sledují kvalitu vody každý měsíc.

Naposledy vyrazili pro její vzorky v úterý do lokality Vltavských slatí. Rozbory jim napoví, co se děje s okolní krajinou.

Osvěžíte-li se při cyklistickém výletu vodou z šumavských říček či potoků, budete pít jednu z nejlepších vod v zemi. Právě v rašeliništích, řekách či potocích v národním parku je mnohdy kvalitnější než kojenecká voda.

Odborníci ze správy šumavského parku sledují kvalitu vody každý měsíc. Naposledy vyrazili v úterý s plastovými laboratorními lahvemi nabírat vzorky do lokality Vltavských slatí nedaleko Stožce.

Složení vody kontrolují od roku 2006. A to hlavně v místech, která revitalizují - tedy znovuzavodňují, například původní mokřady či rašeliniště. „Měřením kvality vody si můžeme ověřit, zda revitalizace rašelinišť byla úspěšná a zda nějakým způsobem ovlivňuje kvalitu vody v tocích,” vysvětluje botanička správy parku Iva Bufková.

Odvodnění má pro rašeliniště i ostatní mokřady často neblahé následky. Způsobuje jejich vysychání, kvůli kterému mizí vzácné druhy rostlin či živočichů, a nakonec může rašeliniště zcela zaniknout. Právě proto se v šumavském parku v roce 1998 s obnovou mokřadů a rašelinišť začalo. Cíl je jasný, cenné mokřady zachránit a škody po odvodnění odstranit. Jde hlavně o rašeliniště u Modravských slatí nebo v údolí řeky Křemelné. „Sledujeme i některé větší toky, například Roklanský potok, Křemelnou nebo Hučinu,” říká Bufková.

Díky sledování kvality vody se ochranáři dozvědí, co se vlastně děje s okolní krajinou a jaký dopad má rozdílné využívání právě okolních lesů a luk. „Vzorky se odebírají v potocích po celý rok, v rašeliništích od jara do podzimu, protože v zimě zamrzne,” uvádí mluvčí správy parku Pavel Pechoušek.

Vzorky pak putují do laboratoří Povodí Vltavy v Českých Budějovicích, kde se zjišťuje její kvalita, například kyselost a obsah důležitých látek.

V posledních letech se kvalita vody v revitalizovaných rašeliništích mírně zlepšuje. Samozřejmě, podle toho, jak vypadá okolní krajina, vypadají i rozbory vody.

„Mnohem více jsou zatíženy toky v okolí sídel nebo v povodí s intenzivně zemědělsky využívanou krajinou,” doplňuje Bufková.

Většina řek a potoků protéká krajinou nad obcemi, proto se kvalita vody výrazněji nemění. Například koncentrace dusičnanů jsou všude hluboko pod stanovenými normami pro kojeneckou vodu a velmi nízký je i obsah síranů. Přesto jsou šumavské toky často zbarveny do hněda. „Díky vysokému podílu rašelinišť mají toky větší podíl humínových látek. Ty vznikající rozkladem převážně rostlinných zbytků a způsobují toto zabarvení,” poznamenává Bufková.

Tím, že se rašeliniště dříve odvodňovala, tak se těchto látek do povodí řek vyplavovalo ještě mnohem víc. Díky jejich revitalizaci jich naopak ubývá.