Tradiční akce v rámci Evropského týdne lesů, tentokrát na téma Poznávejme les, se uskuteční v arboretu Sofronka 10. 5. od 8:30 hodin.

"Na návštěvníky až do půl páté odpoledne čekají stanoviště, na kterých se seznámí s různými dřevinami nebo vývojem lesa. Pracovníci Správy veřejného statku města Plzně z úseku lesů, zeleně a vodního hospodářství umožní zájemcům individuální prohlídky naučné stezky s komentovaným výkladem, připraveny jsou i projekce filmů s odbornou tématikou," informovala plzeňské novinky mluvčí plzeňského magistrátu Zdeňka Kubalová.

Sofronka je přístupná pouze pěšky od železniční zastávky Plzeň – Bolevec přes zahrádkářskou kolonii.

Zakladatelem arboreta byl v roce 1956 Ing. Karel Kaňák, CSc. po té, co byl Československou akademií zemědělských věd vypsán úkol „Šlechtění borovice”. Protože dosavadní pokusné plochy a objekty nestačily k serióznímu řešení tohoto úkolu, rozhodl se založit sbírku světového sortimentu druhů rodu Pinus na lokalitě Sofronka v Plzni-Bolevci.

Pozemek arboreta byl vybrán na severním okraji Plzně, v rekreační oblasti boleveckých rybníků, na počátku rozsáhlejších lesních porostů, v nadmořské výšce 330–350 m, na mírném svahu s jižní expozicí. Od roku 1965 je v objektu meteorologická stanice, která byla v roce 1969 začleněná do klimatologické sítě Českého hydrometeorologického ústavu. Poloha objektu, především jeho spodní části (mrazová kotlina) a složení půdy – permokarbonské hlinité písky a arkózy s nedostatečnou tepelnou akumulací – mají za následek vysokou četnost extrémních teplot. Vegetačním typem tohoto území jsou acidofilní doubravy.

Od založení arboreta do současné doby bylo na ploše cca 22 ha vysázeno 61 druhů borovic z celého světa a tato sbírka se stala jednou z největších na euroasijském kontinentu. V současné době je reprezentativně zastoupeno 16 druhů borovic, které se zde úspěšně adaptovaly, plodí a přirozeně se zmlazují (obnovují se pod mateřským porostem). Dalších 14 druhů přežilo v jednom nebo několika exemplářích. Ostatní zkoušené druhy vyhynuly buď po první zimě, nebo během několika let.

Všechny výsadby byly prováděny způsobem běžným v normálním lesním provozu, tj. v pravidelných sponech 1x1m, resp. 2x2m. Jednotlivé partie jsou ve čtvercích, resp. obdélnících, obsahujících 100 až 200 sazenic od každého vzorku populace. Velký počet vzorků populací dává možnost studovat variabilitu druhu v rámci celého území areálu druhu.

Veškerý sadební materiál byl vypěstován ve vlastní školce na Sofronce z osiva, získaného soukromou cestou od vědeckých a výzkumných pracovníků z různých států, díky osobním kontaktům zakladatele arboreta, popřípadě výměnou s různými institucemi.

Ve školce i ve výsadbách se zásadně nepoužívalo hnojení ani chemická ochrana, do výsadeb se nezasahuje ani probírkou nebo prořezávkou. Kultury se ponechávají svému přirozenému vývoji, který je ovlivňován pouze přírodním výběrem, neboť vědecké pracoviště genetiky a šlechtění lesních dřevin se nezabývá produkcí dřevní suroviny, nýbrž získáváním informací o vnitřních schopnostech a evoluci zkoumaných druhů pouze v přirozených podmínkách prostředí.

Za dobu existence navštívilo arboretum mnoho významných návštěv z celého světa a jeho význam daleko přesahuje hranice našeho státu. Proto bylo také zařazeno do mezinárodního seznamu nejvýznamnějších botanických zahrad a arboret v centrálním registru v Readingu.