S velkým majetkem se musí hospodařit ve vlastní režii. Dá to práci, ale každý chytrák, který se tomu vyhne, skončí s holou zadnicí. Hlavně tohle tam napište, zavelel mi mohutný stařec, oblečený od hlavy až k patě v zeleném. I když ho pokročilý věk sklání k zemi, je o hlavu vyšší než já. Posadili jsme se ke stolu a já lovil notes a něco na psaní. „Já v lesích hospodařil šedesát roků, táta padesát roků. A před ním ještě děda. Když mi řeknete, co chcete v lese dělat, tak vám rovnou povím, jak to dopadne,” pokračuje mírněji. Vidí totiž, že už si dělám poznámky. Mluví pomalu, věty nechává doznít, jako by diktoval usnesení. Usrkávám tedy kafe a píšu a píšu:

Jděte si koupit do obchodu prkno, abyste pochopil, o čem je řeč. Dáte za ně aspoň stovku. Státní lesy, to je nějaký majetek. Když mizerně hospodaří, vydělají tři miliardy ročně. Ptali se knížete, jestli by spravoval svoje lesy, jako se to bude dělat ve státním, jenom se smál a ťukal si na čelo. Tady máte státní zlatý důl, o který se veřejnost nestará, kolem se točí zlatokopové. Vyhodíte je dveřmi a jdou zpátky oknem, bodejť by ne, když je to zlatý důl. Teď jim vláda umetla cestičku, já už ani nešel demonstrovat, i když mě z toho může čert vzít.

Demonstrovali jsme v roce 1990, plné náměstí lesníků. Tenkrát rušili hajné. To máte po každém převratu, že pár cvoků začne propagovat, aby lidi chodili po hlavě. Hajný, mladý muži, to není komunismus, to je základ lesní správy. Podívejte se, co hned udělali velcí restituenti. Mají lesy plné vlastního personálu. Samozřejmě jim to víc vynáší, protože jim se ani kubík dřeva neztratí, zatímco ze státního mizí celé vlaky dřeva. Co nemáme hajné, máme binec. Všichni lesníci věděli, jak to dopadne, a nikoho to nezajímalo.

Hajný les znal a prodával dřevo u pařezu, to je základ. Jinak proděláte kalhoty. V lese je ve skutečnosti vždycky víc dřeva a často i lepší dřevo než v plánech a odhadech, to vám poví každý, kdo tyhle podklady někdy poměřoval. Kolikrát je rozdíl dvacet procent. Na to nemusíte být z oboru, abyste pochopil, co se stane, když si budou soukromé firmy ve státním samy odhadovat, těžit a vytěžené i prodávat.

Nějaký pán mi v rádiu vysvětloval, že to bude v pořádku. Že nemáme být podezřívaví a myslet si, že co podnikatel, to zloděj. No jo, no. Zkuste vést hospodu tak, že vám jednou za měsíc lidi nahlásí, co u vás snědli a vypili. To by nejspíš mohlo fungovat, že jo, ještě ušetříte za tužku a za bločky. Co já se budu zlobit! Ale ne, jen to napište, jak to je, že komunismus v lesích právě začíná. Začínáme rozdávat naslepo majetek po miliardách těm, kteří nastaví ruce, protože je nám zatěžko vést jeho evidenci.

Jak to celé dopadne, to vám můžu říct docela přesně. Vydrancované lesy, zničené cesty, poškozená půda, státní majetek rychle ztratí většinu dnešní hodnoty. Stát nebude mít na obnovu, a tak lesy začne rozprodávat. A ještě se najdou hlupáci, kteří to budou oslavovat a vykládat, jak se zase pěkně ukázalo, že stát neumí hospodařit.

Já mám, mladý muži, na rozdíl od vás štěstí, že já už tohle poslouchat nebudu, pravil starý lesník. Natáhl se po sukovici a namáhavě se s její pomocí zdvihl ze židle. Pochopil jsem, že usnesení je hotové a já bych to měl honem přepsat načisto a poslat do novin.