Dnes vláda zřejmě schválí koncepci státních lesů na příštích deset let. Bude to jedno z nejdůležitějších rozhodnutí o správě české krajiny, kam se každý víkend vydávají miliony turistů.

Prozatím se debata soustředila hlavně na vliv, který při rozhodování mají lobbisté. Není divu. Exministr – a ještě předtím šéf dozorčí rady Lesů ČR – Drobil přišel o práci kvůli nahrávkám, kde jeho poradce také vypráví, že „co jsem zažil v Lesích vedle Pavla, to byly krádeže za bílýho dne”. Vojtěch Slówik, asistent bývalého ministra zemědělství Jaroslava Palase, druhdy proslul označením státních lesů za poslední neohlodanou kost.

Bezesporu jsou dobré ekonomické důvody, proč nad plány ministra zemědělství notně pozdvihnout obočí – hlavně způsob, jak chce prodávat dřevo. Majitelé normálně najmou firmu, aby pokácela stromy a odvezla je z lesa, pak dřevo převezmou, přeměří, roztřídí podle hodnoty a prodají. Dělají to tak státní lesy ve všech sousedních státech i všichni velcí soukromí vlastníci v České republice.

Ve Strakově akademii Nikoli však Ivan Fuksa. Ministr navrhuje vládě, aby posvětila originální řešení Lesů ČR. Vybraná dřevařská společnost si stromy sama porazí, změří, zaplatí za ně, odveze, posléze roztřídí podle hodnoty a prodá na trhu. Revírník pokácené kmeny ledaskdy ani neuvidí. Stát bude obchodovat se zajícem v pytli; jenomže tentokrát je to prodávající, kdo nezná obsah vaku.

Státní lesy už v minulosti podobný model používaly. Sklidily za to kritiku Nejvyššího kontrolního úřadu. Kontroloři popsali, jak některé najaté firmy kácely a prodávaly více stromů, než bylo dohodnuto – v nejhorším případě dokonce o 40 procent. Karel Schwarzenberg, jediný lesů pán v Nečasově kabinetu, na otázku novináře, jak bude hlasovat, odvětil, že by vládě „nedoporučil něco, co sám nedělám”.

Nechtěným dokreslením pikareskního příběhu je ústřední argument Ivana Fuksy. Ministr všude připomíná, že ministerská komise prověřila různé způsoby prodeje dřeva a doporučila ten navržený. Už však zapomíná dodat, že pět z osmi komisařů delegovaly právě ty velké firmy, které na něm vydělají, a aktivně jej prosazují. Hlavním nestátním advokátem ministrova plánu je Sdružení podnikatelů v lesním hospodářství, jež tvoří především LST Trhanov (Václav Junek z Chemapolu), České lesy (jihočeský kmotr Pavel Dlouhý) nebo Opavská lesní (exministr vnitra Petr Čermák).

Leč kvůli surreálným obchodům přehlížíme druhý problém, který se možná více dotýká každodenního života Čechů a Češek. Hlavním úkolem Lesů ČR není prodej dřeva. V roce 2009 každému z nás vydělaly 56 korun čistého zisku. Ale v průměrném týdnu státní lesy navštíví zhruba dva miliony lidí. Asi není příliš troufalý odhad, že typická rodina si víkendové výlety cení více než tu jednu, dvě nebo tři stokoruny, co na ni ročně připadají ve společné kase.

Lesy nejsou továrna na dřevo Lesy ČR mají v prvé řadě pečovat o šestinu české krajiny, aby dobře zadržovala povodně a sloužila turistům. Lidé sem chodí kvůli přírodě, která musí dostat místo vedle produkce dřeva. Proto stojí za pozornost, jak se ministerský návrh podepíše na zdraví luhů a hájů. Pozemky státního podniku chce rozdělit na 108 částí o rozloze tisíců nebo desítek tisíc hektarů. Na každé z nich veškeré práce po dobu až deseti let dostane na starost některá velká dřevařská společnost.

Vláda s tímto plánem schvaluje také recept na problémy. Vítězné firmy budou mít silnou motivaci, aby během vyměřené lhůty z polesí rychle dostaly co největší zisk. Proto využijí každou příležitost, kterou jim zákon dovolí, aby lesy poškozovaly holosečným kácením a podobnými legálními, ale nezdravými praktikami. Hajní začnou tahat za kratší konec provazu. Dokud si najímají firmy na dílčí úkoly ve svém revíru, mají nad nimi kontrolu. Teď jim však generální ředitelství na deset let přidělí dodavatele všech prací, kterým navíc nebude místní živnostník, nýbrž silná společnost s politickými konexemi. Nicméně ještě horší následky pro péči o zdraví lesů – a krajinu pro výletníky – by měl druhý plán, o kterém ministr zemědělství v posledních měsících mluví. Předběžně anoncoval, že chce Lesy ČR přeměnit na akciovou společnost a tu pak částečně privatizovat.

Mnoha politikům se to možná zdá jako elegantní řešení nekonečných sporů o veřejné zakázky. Privatizace může dávat smysl, kdyby Lesy ČR byly firmou na pěstování a těžbu dřeva. Ale nejsou. Po státním podniku vláda může legitimně chtít, aby někdy dával přednost zdraví lesů a službám pro turisty před ziskem z těžby a snižováním nákladů za každou cenu. Akciovka s minoritou soukromých podílníků tak postupovat nemůže.

Prodej části akcií stát nepřipraví o kontrolu nad polesími, ale skrznaskrz promění účel a misi společnosti, která je spravuje. Vláda na to jde od špatného konce. Nejprve by měla rozhodnout, co stát od svých lesů chce – a pak teprve určovat pravidla. Nikoli naopak, jak to hodlá udělat dnes.