TOMÁŠ HEJTMÁNEK ORLICKÉ HORY / Při pohledu na fotografie a pohlednice či na mapy z 19. století nebo letecké snímky ještě ze začátku 50. let se nechce věřit, že to jsou stále ty stejné Orlické hory. Po druhé světové válce se výrazně proměnily kvůli odsunu původního německého obyvatelstva a plošnému zalesňování. V horách výrazně ubylo nejen výhledů do okolí, ale především lučních a polních lokalit, které byly domovem řady živočichů. Po původní podobě hor se dnes zachovaly pod hřebeny už jen skryté pozůstatky.
Kameny? Pozůstek orby
„Návštěvníci se mě občas ptají, proč jsou v lese na různých místech hromady kamení. Jsou překvapení, když jim říkám, že tam původně byla pole a že to kamení zemědělci vyházeli na stranu při orbě," upozorňuje na jeden z dokladů někdejší podoby hor starosta Orlického Záhoří Vojtěch Špinler. Ukazuje také staré letecké snímky, z nichž je poznat, že hranice lesa sestoupila z hřebenů o stovky metrů dolů k vesnici.
Právě úbytek luk a polí měl podle zoologů výrazný vliv na to, že z Orlických hor zmizel v posledních 50 letech například tetřívek obecný. Aby mohl vyvádět mladé, potřeboval právě horské louky. Jenže těch se desítky let v horách nedostává a tam, kde zůstaly, ptáky ohrožovalo intenzivní zemědělství.
„My jsme se snažili zrekonstruovat původní prostředí hor podle map z 19. století. Všimněte si, jak byly strašně málo zalesněné. Políčka zasahovala až na hřebeny. Nad Bartošovicemi byly naprosto bezlesé, byly tam jen drobné remízky. Ještě v sedmdesátých letech tam byla tokaniště tetřívků. Dnes je všechno zarostlé a žádného tetřívka tam nepotkáte. Po válce se hory postupně zalesňovaly smrkovou monokulturou, která pro něj byla velice nevhodná. Dnes tam potkáte úplně jiné druhy, než tu byly před pouhými sedmdesáti lety," vysvětluje nad mapou z roku 1840 bývalý zoolog rychnovského muzea Zbyněk Roček.
Podle záhořského starosty má však zmizení tetřívka ještě jeden důvod: „Tetřívek se lovil, je zkrátka vylovený," říká starosta. S tím však nesouhlasí vedoucí CHKO Orlické hory David Rešl. I podle něj je hlavní příčinou druhové změny v horách intenzifikace zemědělství. Kvůli němu klesla i populace koroptve či chřástala. „Tetřívek vyhledává přechod lesa a bezlesí. Potřebuje i volné plochy, kde samci tokají. Měl rád rozvolněnou krajinu s dřevinami. V minulosti se také odvodňovaly vlhčí části hor, mokřady, a napřimovaly se vodní toky. Takovéto zásahy směrem k vyšší produkci na něj měly vliv. Příčinou je tedy úbytek jeho stanovišť," vysvětluje.
Horalé, kteří ještě pamatují předválečnou podobu Orlických hor, je nyní označují za džungli. Podle nich lesy dříve rostly hlavně v místech, která se špatně obdělávala, jako byla strmá údolí či hřebeny. „To, co dnes chráníme, je vlastně krajina, kterou jsme si vytvořili uměle," upozorňuje ředitel deštenského muzea Bohumír Dragoun.
Čápi jsou dnes obvyklí
To však Rešl vyvrací. Mezi hlavní chráněné lokality v horách patří právě zbytky původních luk. „Významné druhy jsou právě na těch mokřadních loukách. My se je ještě snažíme udržet. Kolikrát se tam nedá vjet technikou, takže se to musí kosit ručně," oponuje kritikům Rešl, podle něhož vymizelé druhy, jako tetřívka či jeřábka, v horách nahrazují nové: „Protože se mění klima, mění se podmínky, a druhy na to reagují a stěhují se sem. Třeba volavka nebo čáp černý jdou v poslední dekádě početně nahoru." To potvrzuje i Zbyněk Roček, který se o zoologickou část sbírek rychnovského muzea staral v letech 1970 až 1975. Tehdy se bílí i černí čápi v horách považovali za vzácnost. Dnes podle něj nejsou ani ve vyšších polohách ničím výjimečným.
„Dají se velice dobře pozorovat za mlhavého počasí nad Horní Rokytnicí. Na lukách mezi Rokytnicí a Pěčínem jsem viděl dokonce ptačí sněm, byly tam desítky kusů. Bílý čáp letos přiletěl kolem 15. dubna za chumelenice. Černý byl na Horní Rokytnici dokonce už v únoru. Dříve měl přitom jediné hnízdo v horách u Uhřínova," vzpomíná zoolog.
Obojživelníci v ohrožení
Podobně se do hor vrátil i krkavec a místní hovoří také o vzestupu dalších zvířat. „Jsou přemnožení jeleni, divočáci, je tu i hodně lišek, protože už se neloví na kůži a není ani vzteklina. Objevil se tady psík mývalovitý, který tu nikdy nebyl, nebo volavka. Kvůli ní ubývají i ryby. Nejsou lipani, je méně pstruhů. Za posledních 30 let začínají být řeky úplně mrtvé," vypočítává starosta Orlického Záhoří Špinler.
Samostatnou kapitolou jsou podle Ročka obojživelníci, jejichž ústup je pro zoologa nejvíce vidět. Může za to právě napřimování potoků, vysoušení mokřadů nebo zavážení rybníčků a tůní.
„Obojživelníci nejsou migratorní zvířata, nemohou jako ptáci cestovat tam, kde mají lepší podmínky. Jakmile jim zmizí voda, z celé oblasti vymizejí. Je tu řada lokalit, kde byli naprosto běžní čolci – Hláska, Kovárna – a dnes tam nejsou. Jediná spolehlivá lokalita čolka horského je dnes na Luisenthale. Kolem Dobrušky byly na polních cestách kuňky - dnes je těžko najdete. Dětem dnes musíte popisovat, jak vypadá zmije nebo mlok," vyjmenovává ustupující druhy Orlických hor.
Velký vliv na jejich úbytek podle něj mělo v posledních 50 letech minulého století používání hnojiv v zemědělství. Při dešti se nakumulují v tůních, kde se jimi otráví larvy či pulci obojživelníků. „Když jsem kdysi zakládal v muzeu zoologické sbírky, zjistil jsem si, kdy bude po trati do Rokytnice projíždět vlak, který náspy kropí herbicidy, aby nezarůstaly. Den poté jsem tam šel a sbíral otrávená zvířata. Všechno, o čem jsem neměl ani tuchy, že tady žije, jsem nasbíral na tom náspu," vzpomínal Zbyněk Roček.
