(PP)
Praha – Národní park Šumava – produkt, nebo oběť doby? Takový byl název konference, která se uskutečnila v minulém týdnu v jednacím sále Senátu. Zúčastnili se jí přední čeští vědci, lesničtí odborníci, zástupci šumavských obcí, někteří politici a byl přizván i strakonický fotograf František Janout, který Šumavu fotografuje více než čtyřicet let. Jeho snímky z posledních dvou let podávají jasný důkaz o současném stavu našeho největšího národního parku. Janout se dívá na Šumavu objektivně, nic nepřikrašluje, nevybírá si pouze romantická místa, ale všímá si rozsáhlých ploch zničených stromů, které bez zábran napadá kůrovec. A nejen stromy, kůrovec se pouští i do slatí.
„Zastavme na dva roky polemiky o tom, co je vhodné, možné, zákonné či trestné v národním parku, zlikvidujme kůrovcovou kalamitu tradičními a osvědčenými metodami a pak se zase vraťme k obtížnému hledání vize šumavského území s převážně kulturní krajinou a zároveň s nejvyšším stupněm ochrany,” zaznělo na konferenci od ředitele národního parku Jana Stráského.
Předseda Občanského sdružení pro ochranu Bavorského lesa Hubert Demmelbauer ho podpořil, když přirovnal masové přemnožení kůrovce v „přírodní zóně” k plošnému požáru.
Své si rovněž řekl vysokoškolský pedagog a bývalý hejtman Jihočeského kraje Jan Zahradník: „Je možno říci,že současná Šumava je obětí doby, v níž slabost mlčící většiny a síla aktivistické menšiny nechává hory usychat.” Všechny hlavní referáty vyšly ve stejnojmenném sborníku s fotografiemi Františka Janouta. Shodují se v tom, že ekologickou katastrofu Šumavy prohlubuje současné pojetí bez zásahových zón.