Výška, kterou má míti hladina Vltavy pro možnost jejího splouvání,musí vyjít z dohody obou stran a nemělo by do toho zasahovat ministerstvo životního prostředí. Tento spor však ukazuje na jiný daleko důležitější problém, a to hospodaření s vodou v období, kdy dochází ke klimatickým změnám, a není již tak důležité, zda je zavinil člověk, ale jak se na změnu klimatu připravit.

Dochází na jedné straně k velkým přívalovým dešťům v průběhu několika dnů a na druhé straně k období sucha a nedostatku vody v regionech. Následné povodně způsobují velké škody, vminulém roce i namalých vodních tocích. V případě Vltavy a jejích přítoků na horním toku je to ovlivněno i nezvládnutím kůrovcové kalamity v NPŠ, a tím ke zrychlení odtoku vody z oblasti namísto toho, aby les vodu zadržel delší dobu, snížil důsledky povodně a voda byla využita více v regionu. Domnívám se, že je potřeba provést na Šumavě a nejen v NPŠ, ale v celém chráněném území, opatření na zadržení dešťové vody. Existují odborníci na hrazení bystřin a dostatek odborné literatury na řešení jejich úprav. Některé řešení nevyžaduje ani velké finanční prostředky a je možné ho realizovat i v chráněném území. Do budoucna by to mohlo přinést i větší stabilitu hladiny Vltavy a delší období pro její splouvání. Zároveň očekávám, že po jmenování a nástupu nového ředitele parku dojde i k zprůhlednění informací o činnosti parku a nebudou čtenářimarně čekat na odpovědi na kritiku, která byla zveřejněna vminulých měsících. Pokud se tak nestane, bude platit latinské přísloví Cum tacent clamant - Tím, žemlčí, souhlasí.

Josef Řežábek