Marek Kerles
Na žabičky už se politici vymlouvat nemohou
Jan Stráský se stal novým ředitelem správy Národního parku Šumava. Ekologičtí aktivisté s výběrem nesouhlasí, protože Stráského postoje mají podle nich k ochraně přírody daleko. Co ale vlastně může Stráský na Šumavě změnit?
Plocha třiceti procent parku, ponechaná z rozhodnutí bývalého ministra Bursíka k samovolné obnově, je z velké části pokrytá usychajícími stromy. Kůrovec z těchto stromů už vyletěl a odvážet z lesa tlející dřevo je nesmysl. I kdyby Stráský stejně jako ministr životního prostředí Tomáš Chalupa tisíckrát vyhlašovali boj lýkožroutovi, nezbývá jim nic jiného než doufat, že se splní očekávání ekologů a pod uschlými pahýly vyroste zdravý les.
Nové vedení parku sice může bránit kůrovci, aby nenapadal sousední hospodářské lesy, to ale dělalo i minulé vedení. A případné plány na nové sjezdovky v parku nebo zrušení limitů pro vodáky při splouvání horní Vltavy? Opět nic jednoduchého, když většina Šumavy leží mimo jiné v oblasti evropsky chráněných území Natura 2000. Z tohoto pohledu bylo rozhodnutí ministra Chalupy, který Stráského do funkce jmenoval, velmi odvážné. Dosud totiž za všechny problémy na Šumavě mohli zelení fundamentalisté, zvaní žabičky. Jenže čas žabiček právě vypršel.
Resort životního prostředí vede ministr za ODS a park člověk, který dosavadní způsob ochrany přírody tvrdě kritizoval. Je to na nich. Snad žádný regionální či celostátní politik už nemůže svou kampaň jako doposud stavět na tvrzení, že nebýt žabiček, Šumava by zůstala zelená, žádný Šumavák by nebyl bez práce, a přitom by národní park zůstal národním parkem. Všem takovým politikům vzal ministr Chalupa jmenováním Stráského vítr z plachet.