Když se řekne dřevorubecký sport, většině lidem v Česku se vybaví jen jedno jméno - Martin Komárek. Rodák z Oseku u Milevska čtyřikrát vyhrál mistrovství Evropy a pravidelně se umisťuje na stupních vítězů na světových šampionátech.

ČESKÉ BUDĚJOVICE Cesta Martina Komárka z malé vesničky Osek u Milevska na evropský dřevorubecký trůn by se klidně mohla stát námětem pro filmový scénář. Sám o sobě říká, že měl štěstí a ve správnou chvíli potkal ty pravé lidi, kteří mu nabídli pomoc a ukázali cestu.

Při setkání v Masných krámech vytáhl ze sportovní tašky velkou sekeru, aby ukázal jeden z nástrojů, bez nichž by se těžko stal čtyřikrát mistrem Evropy, v roce 2008 přivezl z mistrovství světa stříbro a třikrát bronz. Naposledy letos v srpnu. Sportovní odvětví, kterému propadl, se jmenuje timbersport.

„Soutěžíme v šesti disciplínách. V jedné z nich třeba musíte třikrát během pár vteřin uříznout pilou kládu na prostoru 15 centimetrů. Hodně se přitom riskuje, v rukách máte stroj s obrovským výkonem,” snaží se přiblížit. A hned obhajuje dřevorubecké klání jako sportovní výkon. „Potřebujete fyzičku a podáváte férový výkon, jehož výsledek se dá změřit a nelze ho zpochybnit.” Když jako kluk pomáhal tátovi v lese, rozhodně netušil, že jednou bude v tréninkových kempech zasvěcovat do tajů timbersportu po celé Evropě další zájemce.

„Chtěl jsem studovat lesnickou školu v Písku, ale tenkrát z devíti stovek uchazečů brali jen šedesát. Tak jsem skončil na lesnickém učilišti ve Vimperku. Vůbec toho nelituji, protože tam jsem se naučil pořádně zacházet s pilou a sekerou. Nakonec jsem zvládl i píseckou lesárnu a přemýšlel, co budu dělat dál. Vystudoval jsem tedy na příbramské zdravotnické škole obor záchranář a vydal se rubat dříví do Německa. V roce 2001 jsem tam absolvoval tréninkový kemp a vybrali mě na první závody,” líčí svou životní cestu. O rok později se dostal na měsíční tréninkový kemp do Ameriky a po návratu získal stříbro na mistrovství Evropy.

„Možná by to byla moje nejvyšší meta, ale když jsme šli slavit večer do baru, dal jsem se do řeči s jedním Novozélanďanem. Řekl mi, že když mě bude trénovat on a jeho švagr, tak příští rok už mě v Evropě nikdo neporazí. Napsal mi svoje číslo na účtenku a já ji schoval do kapsy. Za tři měsíce jsemmu zavolal a onmi řekl, abych přijel,” směje se Komárek při vzpomínce, jak vlastně chytil štěstí za vlasy. Tím švagrem Novozélanďana byl totiž několikanásobný mistr světa v timbersportu Jason Wynyard.

Zkušenosti, základ timbersportu

Komárek tedy sebral všechny svoje úspory a koupil si letenku na Nový Zéland. O rok později se stal poprvé mistrem Evropy. „Kdo vidí první závody, tak si říká, že je to hlavně o fyzickém výkonu. To je ale jen základ. Pak už je to taková alchymie - jak se správně postavit, napřáhnout, zapojit svaly, zvolit správnou strategii. Ti nejlepší pocházejí ze závodnických rodin, kde se zkušenosti předávají z otce na syna. Tyhle rady v žádné příručce nenajdete,” vypráví muž, který sportovní dřevorubecké disciplíny vyzkoušel poprvé před 11 lety.

Od té doby vystupuje v Česku na různých exhibicích, kde předvádí sportovní výkony hodné obdivu. Třeba při disciplíně zvané springboard musí nejprve vysekat v kmeni jakousi kapsu, do ní vložit prkno, na to vyskočit a přibližně v třímetrové výšce nad zemí teprve přeseknout kmen. „Na exhibiční vystoupení v Milevsku letos přišlo více než dva tisíce lidí. V Austrálii nebo na Novém Zélandu se takové klání odehrává na obrovském stadionu pro tisíce lidí. A soutěžní klání tam trvá až deset dnů,” říká s tím, že české exhibice mají představit sport, který u nás zatím nemá žádnou velkou tradici.

S motorovou pilou ale Komárek nepřeřezává jen klády. Umí s ní tvořit i sochy. „Jednu mám v Bruselu, další v Plzni. Myslím, že se to lidem docela líbí, a mě to baví. Modelování a malování mi ve škole vždycky šlo,” konstatuje.

Na trénink bere i syna

Komárek sní o tom, že si jednou zkusí, jaké to je být profesionální sportovec. „Zatím na takový krok nemám dost peněz. Vloni jsem si v Milevsku otevřel obchod s nářadím, ale stíhám tam osobně být tak deset hodin za týden. Naštěstí mám dobrého parťáka,” připomíná. Rozhodně ještě nechce vyklízet závodní pole. Na vrcholu vydrží světová špička tohoto sportu do 45 let.

Když trénoval fyzičku na mistrovství světa, nechtěl o čas obírat ani rodinu. Tak naložil každé ráno na kolo dvouletého syna Martina a šlapal s ním do kopců. „Beru ho s sebou skoro všude. Na trénink do lesa, ale rodina za mnou přijde i do obchodu. Je proto asi normální, že když syn někde vidí pilu, tak hned volá táta, táta,” přiznává.

VIZITKA Martin Komárek (34 let)

Je čtyřnásobným mistrem Evropy ve sportovních dřevorubeckých disciplínách (timbersport). V srpnu získal bronz na mistrovství světa.

S manželkou a syny Martinem (2 roky) a Michalem (5 měsíců) žije v Milevsku. Absolvoval lesnické učiliště ve Vimperku, střední lesnickou školu v Písku a je vystudovaným záchranářem. V roce 2001 si vyzkoušel první závody v timbersportu, o dva roky později získal svůj první titul mistra Evropy. Má za sebou i tréninkové kempy u světového šampiona Jasona Wynyarda na Novém Zélandu. Začínal jako dřevorubec v Německu, dnes sám organizuje tréninkové kempy timbersportu v Čechách, trénuje závodníky i v zahraničí. Baví ho vyřezávat sochy motorovou pilou. Jedna z nich je dokonce v Bruselu.

PŘEHLED Dřevorubecké disciplíny

Následujících šest disciplín se sekerou a pilou musí v tomto přesném pořadí zvládnout každý, kdo chce dokončit dřevorubecký závod. Dosažené časy z jednotlivých klání se sčítají, takže jakékoliv zaváhání - byť jen v jedné z nich - může být koncem veškerých nadějí na úspěch.

1) Springboard (přesekávání kmene z prkna ve výšce) Sportovní dřevorubci používají dvě prkna. Závodník stojí na prvním prkně a snaží se vysekat druhou kapsu, do které umístí druhý springboard. Teprve z tohoto prkna ve výšce kolem tří metrů musí přeseknout kmen.

2) Stock Saw (řezání klasickou motorovou pilou) Tato disciplína poměřuje zručnost závodníků v řezání klasickou motorovou pilou ležící kmen. První kotouč se řeže směrem dolů, druhý směrem nahoru. Oba uříznuté kotouče musí mít stanovenou tloušťku, jinak je soutěžící diskvalifikován.

3) Standing Chop (přesekávání stojícího kmene) Disciplína simuluje kácení stromů. Závodníci používají na míru vyrobené extrémně ostré sekery upravené pro typ dřeva, který se přesekává.

4) Single Buck (řezání ruční pilou) Měření času začíná se signálem rozhodčího a končí s kompletním odříznutím kotouče. Rozhoduje především rytmus a dynamika závodníka. Pila musí řezat zcela rovně, protože při sebemenším vychýlení ztrácí dřevorubci drahocenný čas.

5) Underhand Chop (přesekávání ležícího kmene) Závodníci stojí na ležícím kmeni a v půli jej přesekávají - nejdříve z jedné strany a potom se otočí a dosekají kmen z druhé strany. Důležité je dodržovat přesnost jednotlivých seků, což výrazně zkracuje výsledný čas. 6) Hot Saw (řezání motorovou pilou s extrémně silným motorem) Motorové 25 kilogramů vážící pily jsou upravovány přímo pro závody. Výkon nechlazených speciálů přesahuje 62 koní. Cílem je odříznutí tří kotoučů dané velikosti z ležícího kmene v co nejkratším čase.

SERIÁL Na ležáku v Masných krámech s ...

Martinem Komárkem. 35. díl seriálu MF DNES o lidech z kraje je s úspěšným závodníkem v dřevorubeckém sportu.

Příště se setkáte se Zdeňkem Jandou ze Zemědělské fakulty Jihočeské univerzity, který se zabývá výzkumem hub likvidujících kůrovce.