Stráský si nezaslouží hysterickou kritiku

Mediální obraz Jana Stráského prošel v průběhu jeho kariéry zajímavými proměnami. Zprvu byl prostě jedním z Klausových spolupracovníků, když se však stal posledním federálním premiérem, pověsti o jeho možné prezidentské kandidatuře se šířily o to víc, že prý budily Klausovu žárlivost. Jeho mediální akcie podruhé výrazně stouply, když se po sarajevském atentátu přiklonil k Unii svobody. Pak z vrcholné politiky odešel, běh času otupil hrany a Stráský začal být akceptován jako seniorní představitel přijatelné, slušné pravice.

A teď se najednou ukázalo, že muž, kterého jsme měli léta zařazeného jako solidního krajského úředníka a sympatického turistu s nezbytnými startkami, je ve skutečnosti veřejný nepřítel číslo jedna. Podle skupiny vědců nás jeho jmenování ředitelem šumavského národního parku „vrací do dob komunismu” a jeho následkem bude proměna Šumavy „ve hřiště byznysmenů”.

V nepřehledném sporu o ochranu šumavské přírody je tento hysterický slovník důležitým vodítkem, že ti, kdo Stráského takto démonizují, uvažují ideologicky, a je dobře, že jejich moc nad Šumavou se zmenší. Principem musí být skloubení zájmů ochrany přírody a lidí, kteří tam žijí či přijíždějí, nikoli nějaký „prestižní” diplom Rady Evropy (i tato poznámka se nachází na prestižním místě LN). Co se týče ústředního aktuálního sporu o boj s kůrovcem, lze doložit, že postup prosazovaný předchozím vedením nevedl ke slibovaným výsledkům a je tedy na čase ho změnit. Což neznačí neodbornost - naopak je třeba nenechat si vnucovat představu, že existuje jediný puncovaný odborný pohled na ochranu lesa a vědci zastávající jiný názor jsou jen nástroji velkokapitálu.