Při péči o les musí lesník nejen bojovat proti škůdcům lesních porostů, ale především porosty pěstovat tak, aby samy spoluvytvářely prostředí zvyšující jejich odolnost proti všem škodlivým činitelům. Okůrovcích všeobecně Kůrovec je souhrnné pojmenování pro drobné brouky, kteří se vyvíjejí v různých částech dřevin a bylin. Známe kůrovce, kteří se vyvíjejí v lýku, ve dřevě i v kůře.

U druhů, které žijí pod kůrou v lýku, se sameček nejdříve zavrtává pod šupiny kůry, kde v kůře vyhlodává prostornou širokou chodbu (tzv. snubní komůrku). Za samečkem pak naletují samičky, které se při letu řídí čichem a brzy po spáření vyhlodávají ze snubní komůrky chodby stejného průřezu. Chodby jsou tak široké, aby se v nich mohli brouci pohybovat jedním směrem. Při hlodání chodeb odhazuje samička vyhlodané drtinky za sebe a sameček pak přejímá úlohu čističe tzv. matečných chodeb, přičemž často používá vyhloubených krovek na konci těla, kterými tlačí vyhlodanou drť do snubní komůrky, odkud ji vyhrnuje ven a ta se hromadí u závrtového otvoru jako hnědavé drtinky. Po stranách matečných chodeb postupně vyhlodávají samičky již při jejich prodlužování zářezy, do nichž pak kladou vajíčka. Z bílých vajíček se líhnou bílé nebo narůžovělé larvy, které se zakusují do lýkových pletiv. Při žíru se larvy postupně vzdalují od mateřské chodby a rostou. Přitom se však chodba, kterou každá jednotlivá larva vyhlodává v lýku, rozšiřuje. Chodby larev jsou vždy ucpány trusem. Když larva doroste, rozšiřuje si chodbičku v lýku nebo se zavrtává do běli, kde si připravuje dutinku k zakuklení. Tyto rozšířené chodbičky nazýváme kolébkami. Kukla kůrovců je bílá a jsou na ní již patrny příští orgány dospělého hmyzu. Po krátké době pokožka kukly puká a vylíhne se nový brouk. Z počátku je bílý, později zežloutne a u některých druhů i zčerná. U některých druhů se nově vylíhlí brouci záhy prohlodávají kůrou ven a nalétají na zdravé stromy.

Všichni kůrovci mají značný počet potomstva. Tam, kde v přírodě nastanou působením klimatických činitelů nebo člověka příznivé podmínky pro jejich vývin, se mohou kůrovci snadno rozšířit tak, že jim nestačí obvyklé prostředí a nutně napadají i zdravé stromy.

V našich zeměpisných šířkách žije na různých rostlinách více než 100 druhů různých kůrovců, z nichž hospodářsky nejvýznamnější je lýkožrout smrkový.

Olýkožroutu smrkovém Dospělý brouk je dlouhý cca 5 mm, je velmi lesklý. Jako první nalétávají na stromy samečci. Po 2-4 dnech, kdy vyhlodají tzv. snubní komůrku, přilétají samičky. Na jednoho samečka připadnou zpravidla 1-3 samičky. Po spáření hlodá každá samička vlastní matečnou chodbu a do zářezů po stranách matečné chodby naklade jednotlivě až 60 vajíček, což trvá 7-10 dnů. Z vajíček se po 6-18 dnech líhnou larvy, jejichž vývoj trvá podle počasí 7 až 50 dnů. Období kukly trvá cca 8 dnů. Vylíhlí brouci jsou zpočátku bílí, postupně žloutnou, dále tmavnou a pohlavně dozrávají. Celkový vývoj trvá za normálních podmínek 6-10 týdnů a poměr pohlaví v nové generaci v požerku je zhruba 1:1.

Lýkožrout smrkový napadá nejčastěji vzrostlé smrky ve věku cca 80 let, ale při kalamitním přemnožení věk porostu ani jeho zdravotní stav nerozhodují. Lýkožrout smrkový si proto zasluhuje v lesních porostech stálou pozornost. Výskyt kůrovce v lesích Národního parku Šumava

Připojený graf uvádí množství zpracovaného dřeva napadeného kůrovcem v jednotlivých letech (v plnometrech). Na daném území do 30. 5. 1992 vykonávaly státní správu lesů někdejší okresní úřady. Od 1. 6. 1992 do 31. 12. 1995 zde vykonávala státní správu lesů sama Správa Národního parku Šumava. Od 1. 1. 1996 do 31. 12. 2002 se výkon státní správy lesů vrátil příslušným okresním úřadům, po jejichž zániku od 1. 1. 2003 až do současnosti zde státní správu lesů vykonávají úřady příslušných obcí s rozšířenou působností.

Graf zobrazuje jen objem zpracované kůrovcové hmoty. Šíření kůrovce v Parku ovšem v podstatné míře ovlivnil (a dosud ovlivňuje) kůrovec vyskytující se v bezzásahových lokalitách.

Na vývoj kůrovce v lesních ekosystémech Národního parku Šumava mělo vždy rozhodující vliv konkrétní personální obsazení postů ve vedení národního parku a ministerstva životního prostředí. Současný stav lesních ekosystémů v NP Šumava s ohledem na rozsah jejich napadení kůrovcem již neumožňuje provést účinný obranný zásah bez negativního vlivu na samotný ekosystém. Je to smutné, ale pravdivé konstatování. Za vše hovoří množství ročních objemů kůrovcových těžeb patrná z grafu.

Šumava si ponurý osud způsobený úzkou zájmovou skupinou lidí bez jakékoli odpovědnosti nezasloužila. Bylo by namístě vše seriózně vyhodnotit a poté vyvodit právní odpovědnost konkrétních osob. Vývoj situace na Šumavě věrně odráží vývoj naší společnosti, neměl by být jen o politice a o volbách, ale především o vztahu lidí k přírodě na Šumavě – a to nejen v národním parku. Uvědomme si, že příroda i zde stále ještě existuje. A ještě jednu věc si račme uvědomit: Příroda si nepomůže, příroda nám jen ukazuje svůj stav – tak si účelově nelžeme!

Myslíte, že výše zmíněná čísla nejsou na pováženou?