Buk lesní byl v minulosti nejvýznamnější dřevinou přirozené druhové skladby našich lesů (40,2 %). V dnešních porostech jeho zastoupení činí pouze 8,8 %. V posledních letech sice jeho podíl trvale stoupá, ale dosažení doporučovaných 18 % je při dosavadním tempu ještě dosti vzdálené. Zvýšení výměry bukových porostů pravděpodobně urychlí mimořádná kalamitní situace, která je spojena s rozsáhlou potřebou umělé obnovy lesů, při níž by se měly v porovnání s minulostí v mnohem větší míře uplatnit listnáče. K obnově lesa je však třeba využívat reprodukční materiál z vhodných zdrojů. Také potřebujeme informace o dlouhodobém růstu dřevin na lokalitách vzdálených od místa jejich původu.
Vědecky podložené údaje o charakteru růstu dřevin po přenosu osiva (sazenic) do stanovištních podmínek odlišných od místa původu získáváme pomocí dlouhodobého provenienčního výzkumu. Provenienční plochy s bukem lesním v ČR založil v minulosti v několika sériích Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i., který je průběžně hodnotí.
Nejnovější výsledky o růstu buku lesního publikovali vědci v časopise Zprávy lesnického výzkumu 4/2021 v článku Vyhodnocení tří provenienčních ploch s bukem lesním ve věku 18 a 20 let. Jejich cílem bylo v kontextu pravidel přenosu reprodukčního materiálu zhodnotit růst buku lesního.
Předmětem hodnocení byly tři výzkumné provenienční plochy, založené v různých přírodních podmínkách (Křivoklát, Konopiště, Bučovice), na nichž se sleduje růst celkem sedm českých a šest moravských proveniencí buku z 3. – 7. lesního vegetačního stupně (LVS).
Podle platné vyhlášky č. 139/2004 Sb. lze přenášet reprodukční materiál buku bez omezení mezi 1. až 4. LVS s výjimkou přírodních lesních oblastí (PLO) 17 – Polabí, 34 – Hornomoravský úval a 35 – Jihomoravské úvaly, v nichž nelze do 1. LVS přenášet reprodukční materiál z 3. a 4. LVS. Od 5. LVS je přenos přípustný o ± 1 LVS.
Aktuálně však na celém území ČR platí mimořádná dočasná (do 31. 12. 2022) výjimka z příslušných ustanovení lesního zákona, vyplývající z přijatého opatření obecné povahy (OOP 2020).
Návrh novelizace vyhlášky č. 139/2004 Sb. u buku počítá i za běžného stavu pouze se dvěma širšími oblastmi provenience: I – hercynskou (PLO 1–34) a II – karpatskou (PLO 35–41), přičemž se předpokládá jednosměrná možnost přenosu reprodukčního materiálu z oblasti karpatské do oblasti hercynské a u PLO podél hranice mezi oblastmi I a II možnost recipročního horizontálního přenosu.
Navržené uvolnění regulačních pravidel horizontálního přenosu nutně neznamená, že dosavadní koncept využívání reprodukčního materiálu místního původu je chybný. Jde pouze o rozšíření možnosti volby využívání kvalitních genetických zdrojů z většího území ekologicky blízkých PLO.
S růstem (především vertikální) vzdálenosti přenosů reprodukčního materiálu je však třeba věnovat větší pozornost možným rizikům a před nákupem osiva či sazenic posoudit kromě pořizovací ceny i ekologické aspekty transakce.
Poznatky provenienčního výzkumu, příp. zkušenosti z arboret či jiných sledovaných výsadeb jsou při volbě vhodných oblastí původu nezastupitelné. Situaci však komplikuje nízká poptávka po geneticky hodnotných zdrojích reprodukčního materiálu pro účely umělé obnovy.
Největší hrozbou je pak možný přenos diaspor patogenů. Na rozdíl od jiných dřevin se v ČR u buku zatím závažný problém s biotickými škůdci nevyskytl, přesto je třeba vzhledem k očekávanému postupu klimatické změny nepodceňovat např. případy infekčního napadení některými druhy plísní z rodu Phytophthora.
Na základě dosavadních výsledků měření tří provenienčních ploch v různých přírodních podmínkách ČR lze alespoň do určité míry posoudit vhodnost nastavení daných pravidel přenosu reprodukčního materiálu.
V době probíhající klimatické změny je místo velikosti produkce množství dřeva podstatnější údaj o mortalitě proveniencí, který určitým způsobem odráží odolnost buků v nových podmínkách prostředí.
Přežívání testovaných proveniencí bylo v průměru výrazně vyšší na plochách v Čechách (67 %), zatímco na jižní Moravě dosáhlo jen 46 %. Toto zjištění podporuje myšlenku umožnit při dlouhodobém nedostatku reprodukčního materiálu buku jeho přenos z karpatských oblastí západním směrem.
Na Křivoklátsku byly nejlépe hodnoceny provenience 1 – Hluboká a 28 – Lužná, na Konopišťsku pak 4 – Karlovice a 15 – Konopiště, na Bučovicku 10 – Buchlovice a 11 – Bučovice.
Růst buku v daných lokalitách může být ale ovlivněn také absencí extrémních výkyvů klimatických faktorů v místě výsadby (např. sucha). Výzkum již dříve potvrdil, že ne vždy jsou nejlépe hodnoceny lokální provenience, které spolehlivě vynikají pouze v mimořádně extrémních podmínkách (např. jižní hranice areálu, výrazný stres suchem), zatímco v ekologicky příznivějších poměrech bývají obvykle částí ověřovaného sortimentu předstiženy.
Ze získaných výsledků je zřejmé, že reakce na experimentální přenos do růstových podmínek výzkumných ploch ne vždy koresponduje s omezeními plynoucími z legislativních pravidel (vyhláška č. 139/2004 Sb.).
Většina ověřovaných místních proveniencí se vyznačovala nižší mortalitou, vyšší zásobou, příp. lepší kvalitou.
Některé provenience se naopak osvědčují v podmínkách, kam legislativa jejich přenos za běžných podmínek nepřipouští.
Dosud získané výsledky tak spíše podporují oprávněnost částečných úprav stávajících regulačních pravidel.
Článek Vyhodnocení tří provenienčních ploch s bukem lesním ve věku 18 a 20 let je ke stažení zde
