Karolína Koubová, moderátorka
O víkendu se po 2 měsících od rozsáhlého požáru u Hřenska zpřístupnila Pravčická brána. K postupnému otevírání Českého Švýcarska už ovšem z pozice ředitele tohoto Národního parku nebude přihlížet Pavel Benda. Toho ministryně životního prostředí Anna Hubáčková za KDU-ČSL odvolala ke 30. září. Jako důvody uvedla, že nedostatečně komunikoval s okolními obcemi a nezvládl manažerské řízení během požáru, který v červenci zachvátil více než 1 000 hektarů a který se podařilo uhasit až po 20 dnech. Co s odstupem zkušenost z Českého Švýcarska ukazuje o přístupu ke správě národních parků? Je na místě důvěra, že se les umí nejlépe s katastrofami vypořádat sám a prospívají mu, tudíž bezzásahové zóny nebo je potřeba bezzásahový režim omezit či úplně zrušit? Já už do debaty zvu předsedu lesnického thinku-tanku Czech Forest Jana Příhodu. Dobrý den.
Jan Příhoda, předseda think tanku Czech Forest
Dobrý den.
Karolína Koubová, moderátorka
Mým druhým hostem je prezident Evropské federace národních parků EUROPARC Michael Hošek. Dobrý den.
Michael Hošek, prezident Evropské federace národních parků EUROPARC
Dobrý den.
Karolína Koubová, moderátorka
Pánové, poprosím na úvod jen o stručnou odpověď, detaily probereme v průběhu pořadu. Měla by být zkušenost požáru v Českém Švýcarsku důvodem ke změně bezzásahových zón v národních parcích, pane Příhodě?
Jan Příhoda, předseda think tanku Czech Forest
Já bych netvrdil, že určitě by měla vést ke změně v bezzásahových územích, ale měla by vést k zamyšlení, jak přistupovat k ochraně přírody v České republice tak, aby nedocházelo k ohrožení majetku a zdraví.
Karolína Koubová, moderátorka
To jste mi z toho trochu unikl, ale my si tedy hned potom ještě zpřesníme. Tak co se týká bezzásahových zón, jak je vidí Michael Hošek.
Michael Hošek, prezident Evropské federace národních parků EUROPARC
Požár ve Švýcarsku by neměl být, jednoduše řečeno, důvodem k přehodnocování toho, co jsme si legislativně ustavili v roce 2017.
Karolína Koubová, moderátorka
Na úvod vám děkuji. Tak pane Příhodo, vy jste mluvil o tom, že tedy alespoň s tou zkušeností z Českého Švýcarska z toho požáru bychom se měli tázat, jak přistupovat tedy k ochraně přírody a území národních parků, co by se tam tedy možná mělo nebo nemělo měnit?
Jan Příhoda, předseda think tanku Czech Forest
Já, abych vám teda neutekl z té otázky, tak se k tomu trochu vrátím. Já si myslím, že není úplně namístě tu diskuzi zjednodušovat na bezzásahové a ne-bezzásahové zóny. Z hlediska zákona, zákon nezná termín bezzásahové zóny, zákon zná zonaci národních parků, ale to, co je podstatné ve všech těchto zónách, je možné činit preventivní protipožární rizika. A já se domnívám, že pokud by se tato, řekněme, zákonná ustanovení naplnila, tzn. byla by činěna protipožární opatření, protipožární prevence, tak se zde vůbec nemusíme bavit o tom, jestli potřebujeme nějak omezovat ty, v uvozovkách, bezzásahové zóny.
Karolína Koubová, moderátorka
Čili důsledná protipožární prevence a tato opatření by do té bezzásahovosti nijak nezasáhla, pane Příhodo?
Jan Příhoda, předseda think tanku Czech Forest
Je to určitě na diskuzi kompetentních účastníků, tzn. jak správy národního parku, tak ale hasičského záchranného sboru, aby došlo k nějakému kompromisnímu řešení, tzn. zasáhnout do těch, řekněme, přirozených procesů co nejméně, ale zároveň umožnit hasičům to, aby byl požár zvladatelný a nešířil se do takovýchto rozměrů a do takovéto intenzity.
Karolína Koubová, moderátorka
Jaké možnosti protipožární prevence a zároveň tedy nezasahování do těch jádrových oblastí národních parků, vidí Michael Hošek?
Michael Hošek, prezident Evropské federace národních parků EUROPARC
No, obecně rozhodně souhlasím s tím, že je potřeba tady přehodnotit, a to nejenom z hlediska ochrany příroda, ale celé české krajiny to, co tady vzniká s klimatickou změnou, a to se opravdu netýká jenom bezzásahových zón. Já bych jenom upravil tu skutečnost, která se tady předestírá, a to, že tady vlastně ten požár vzniknul v bezzásahové zóně, on zdaleka nevznikl v bezzásahové zóně Českého Švýcarska.
Karolína Koubová, moderátorka
Ani to nepadlo ale, pane Hošku.
Michael Hošek, prezident Evropské federace národních parků EUROPARC
Já tomu rozumím, ale tady se vlastně podsouvá trochu v té debatě ta situace, že vlastně bezzásahová zóna, jakási bezzásahová zóna tady byla důvodem ke vzniku takto rozsáhlého požáru. On dokonce ten požár se rychleji šířil v těch částech parků, kde ty lesy byly pravidelně manažovány, nebo kde o ně bylo pečováno, spíše, než tam, kde, kde byly nějakou dobu ponechány tomu přirozenému vývoji, tak to jenom na úvod, ale samozřejmě každý národní park se neřídí jenom zákonem o ochraně přírody a krajiny, ale i ostatními zákony, mezi které patří samozřejmě ty, které se pak týkají za hasičského záchranného sboru, tzn., logicky se tedy musíme bavit o tom, jak zabezpečit ta území preventivně z hlediska vzniku požáru.
Karolína Koubová, moderátorka
No, a kde vy právě vidíte ten možný kompromis, co se týká dostatečných protipožárních opatření, ale zároveň nezasahování do krajiny tam, kde to není třeba.
Michael Hošek, prezident Evropské federace národních parků EUROPARC
Z hlediska národních parků je to poměrně jednoduché. Ono to vlastně vypadá, že celý národní park, jakmile překročíte hranici, tak je bezzásahová zóna, ale ono to tak není ani podle českého zákona a žádný z našich národních parků není jedna velká bezzásahová zóna, tzn., dá se to řešit již tou zmíněnou zonací, kdy pouze jádrové zóny národních parků jsou bezzásahové. A ty okolní umožňují zásahy, které pak mohou být preventivními z hlediska případného vzniku požáru.
Karolína Koubová, moderátorka
Když máme tu stávající zonaci, a teď se obracím na pana Příhodu, tak jak s odstupem času hodnotit její dostatečnost právě, co se týká vzniku požáru v Národním parku České Švýcarsko, mohlo vedení národního parku vzniku požáru zabránit z vašeho pohledu?
Jan Příhoda, předseda think tanku Czech Forest
To je asi otázka spíše na hasiče. Co se týče dostatečnosti těch požárních opatření, tak tady já si půjčím citaci pana generálního ředitele Hasičského záchranného sboru, který říká, že si žádných preventivních protipožárních opatření v místě nevšiml, tzn., pravděpodobně nebyla dostatečná. Samozřejmě, že finální, řekněme, verdikt bude v té závěrečné zprávě hasičů. Nicméně ano, ta zonace, tady souhlasím, aby měla reagovat na zvýšení požárního rizika, které vzniklo tím, že vlastně došlo plošně, a to plošně podtrhávám, určitě bych nechtěl zpochybňovat to, že na území národního parku zůstal nějaký objem mrtvého dříví. To, co považujeme za nešťastné, je skutečně to plošné ponechání bez možností nějakého efektivního hasebního zásahu, protože to riziko tam bylo zjevné. A pokud se podívám do návrhu zásad péče, tak ty de facto neobsahují žádné formulace, žádné návrhy, žádné postupy, jak to požární riziko snižovat, v některých ohledech bych dokonce řekl, že ty návrhy péče obsahují spíše opačné formulace typu obrovskou výzvou, jak začlenit požár do obdobného managementu a podobně.
Karolína Koubová, moderátorka
Tedy ten řízený požár, ano. Pane Hošku, když jste upozorňoval na to, aby byli dostatečně zdůrazněno, že požár v Českém Švýcarsku nevznikl v bezzásahové zóně, jak ale tedy vnímáte to, že v tu v takové míře bylo v těch jádrových zónách ponecháno dřevo napadené kůrovcem a nepřispělo tedy k šíření požáru a jakým způsobem s ním tedy zacházet?
Michael Hošek, prezident Evropské federace národních parků EUROPARC
On je to dáno morfologií toho území, která je velmi složitá. Navíc se jedná o pískovcovou krajinu, která je velmi vysychyvá, tzn. i v souvislosti s těmi klimatickými podmínkami v tomto roce velmi suchými periodami, tak to opravdu vybízelo k tomu požáru, který opravdu asi pravděpodobně vznikl lidskou rukou. Ale co se týká toho ponechání mrtvého dřeva, ono to není tak, jak si čtu i v tom prohlášení Czech Forest think-tanku, že by tady správa svým vlastním rozhodnutím přestala těžit. Ono to bylo tak, že to bylo kapacitně nezvladatelné. A když se dneska projdete českou krajinu, i mimo národní parky, třeba na Vysočině, tak dobře víte, že v posledních letech tady byla velká kůrovcová kalamita a na mnoha místech v běžných hospodářských lesech prostě stojí dříví, protože nejsou kapacity na jeho zpracování. Ten samý problém měla i správa národního parku, kde bohužel historicky byly vysázeny velmi nevhodné smrkové monokultury v tomto území extrémně nevhodné. A ty teď bohužel dospěly do stadia, kdy byly kůrovcem napadeny a uschly prostě všechny najednou a nebylo v silách správy, aby toto byla schopná manažovat. Navíc k tomu se přidává i to, že vytahovat toto dřevo z velmi úzkých soutěsek, které v podstatě jsou nepřístupné, je velmi drahá záležitost, fakticky to můžete dělat jenom pomocí vrtulníku, nebo jinými velmi náročnými metodami a na ty prostě státní rozpočet má jenom velmi omezené prostředky.
Karolína Koubová, moderátorka
Jak ten argument vnímá Jan Příhoda, že zkrátka nebyly kapacity na to odvézt to mrtvé dřevo napadené kůrovcem?
Jan Příhoda, předseda think tanku Czech Forest
Tam, já budu mít k tomu 2 poznámky. Ta první poznámka je, že pokud by skutečně došlo k postupnému ubývání kapacit, tak by pravděpodobně došlo k nějakému rozpracování, ale ono nešlo o to vytěžit všechno dřevo. Šlo o to vytvořit skutečně nějaké protipožární předěly. Ale to, co vnímám trochu jako, řekněme, v této argumentaci sporné, je to, že ostatních vlastníků lesů se na kapacity také nikdo neptal, jinými slovy, běžný vlastník lesa, a není jich málo, by dostával v době kůrovcové kalamity od České inspekce životního prostředí za to, takže ty kapacity neměl, že nebyl schopen včas zpracovávat, ty pokuty rozhodně nebyly malé, dokonce můžu říct, že pro některé vlastníkem by mohly být likvidační a Česká inspekce životního prostředí nebrala ohled na to, jestli ty kapacity jsou dostupné nebo nejsou dostupné. V tomto ohledu bych tedy nečinil rozdíly mezi národním parkem a ostatními vlastníky lesů, sice ty kapacity, ano, byly obtížně dostupné. Na druhou stranu v tom roce 2019/2020 došlo k nárůstu kapacity a dokládají to data o těžbách, tzn. postupně se ty kapacity navyšovaly a začly být k dispozici.
Karolína Koubová, moderátorka
Měly by mít, pane Hošku, národní parky jiný přístup, než třeba majitelé lesů?
Michael Hošek, prezident Evropské federace národních parků EUROPARC
Ono vychází z těch bezzásahových zón a z jejich určení. Samozřejmě v těch jádrových zónách, kde by mělo, kde by měla být, vlastně ten základní přístup je bezzásahovost, tak tam se logicky to dřevo ponechává, to je případ všech národních parků a logicky v Českém Švýcarsku to tak bylo také. To, o čem se tady asi v té diskuzi bavíme, zdali mimo ty jádrové zóny nebo v blízkosti sídel, docházelo k preventivním opatření nebo k likvidaci toho dřeva tak, aby, aby to bylo bráno jako preventivní opatření. No, já se vrátím zpátky tomu hasičskému záchrannému sboru. Já si myslím, že to je totiž lekce, která je pro všechny, nejenom pro národní park, ale vlastně i pro hasičský záchranný sbor, protože mimochodem jsem členem rady Národního parku České Švýcarsko a mám vlastně k dispozici dokumenty, že každý rok probíhala jednání mezi hasičským záchranným sborem a správou národního parku z hlediska preventivních opatření. A doposud hasičský záchranný sbor vždycky každý rok deklaroval, že je to vše v pořádku. Já si prostě myslím, že to musíme přehodnotit vzhledem k tomu, že podmínky jsou v tuto chvíli jiné.
Karolína Koubová, moderátorka
Říká Michael Hošek, prezident Evropské federace národních parků EUROPARC a dnes diskutujeme také předsedou lesnického think-tanku Czech Forest Janem Příhodou. Proto se pojďme, pánové, posunout v té debatě, jak by měla vypadat tedy optimální správa národních parků. Máme tady tedy několik stran, ať už jsou to tedy lesníci, enviromentalisté, přírodovědci, správci těch parků, samozřejmě i ta protipožární ochrana, vše je ukotveno legislativně, ať už mluvíme o zákonu o ochraně přírody a krajiny nebo lesnickém zákonu. Jde to optimálně k sobě nebo proti sobě, pane Příhodo, mělo by se i na té legislativě něco měnit?
Jan Příhoda, předseda think tanku Czech Forest
Tohle je poměrně složitá otázka, ono je dost často spíše o uchopení té legislativy a, řekněme, od nějaké míry zodpovědnosti nad tou legislativou. Víte, já to uvedu na příkladu, pokud obce, pokud je pravda, že obce velmi důrazně varovaly před rizikem požárů v Českém Švýcarsku, ale tato varování, řekněme, nebyla odpovídajícím způsobem reflektována. Já si neumím dobře představit, jak by změna legislativy tady tu situaci změnila, tzn., možná více než změna legislativy, je to skutečně nějakej systémový přístup k tomu, aby ta diskuze nad dopady případných opatřeních byla relevantní, aby nikdo z té diskuze nebyl dehonestován, že například nemá vzdělání v oblasti, já nevím, lesnictví, ekologie lesa a dalších oborů, ale aby ty názory byly brány vážně, tzn., v tuhle chvíli si myslím, že ta diskuze by měla probíhat spíš nad koncepcemi, nad zásadami péče, nad rolí jednotlivých, řekněme, účastníků toho, že žijou v těch chráněných územích, ať už jsou to obce, ale jsou to, jsou to de facto i ti hasiči. Jsou to, jsou to podnikatelé. A myslím si, že tohle je možná daleko důležitější, než se pouštět do nějaké změny zákona jenom na základě jedné nějaké negativní zkušenosti.
Karolína Koubová, moderátorka
Po tom systémovém přístupu volá i výzva až sedmi desítek odborníků, přírodovědců, environmentalistů, ekologů, výzva ministerstvu životního prostředí, aby kvůli požáru v Českém Švýcarsku neměnilo koncepci a fungování národních parků. Vy jste, pane Hošku, tu výzvu nejen podepsal, ale dokonce spoluinicioval, čili podle vás tak, jak v současné době národní parky fungují, je to v pořádku?
Michael Hošek, prezident Evropské federace národních parků EUROPARC
Z hlediska toho, jak je to vlastně v zákonně ustaveno, tak si myslím, že je to v pořádku. Ono totiž debata o tom, jaká by měla být pravidla pro národní parky, tak ta byla sjednocená a vlastně uzákoněna v roce 2017.
Karolína Koubová, moderátorka
A funguje to v praxi, co nám o tom, promiňte, ukázal třeba požár v Českém Švýcarsku?
Michael Hošek, prezident Evropské federace národních parků EUROPARC
Já myslím, že požár v Českém Švýcarsku, to není kauza, která by měla, nebo neukazuje ta kauza požáru neukazuje nějaké systémové pochybení, nebo nějakou systémovou potřebu nebo změnu, potřebu změny, protože když se na ta pravidla podíváte, tak národní parky podle zákona by měly v budoucnu té budoucí cíle jejich mít více než 50 % svého území bezzásahového, mluví se tady o mezinárodních kritérií, která jsou výrazně přísnější, to jsou až na třech čtvrtinách národního parku bezzásahovost. My se nacházíme ve středoevropské krajině a jsme si vědomi toho, že u nás je to složitější. A samozřejmě ta krajina je ovlivněná výrazně více našimi činnostmi a potřebami. A myslím si, že v tomto směru jsou ta pravidla vyladěná dobře. Já souhlasím s panem Příhodou, že teď vlastně spíš, než bavit se o té legislativě, o systémových nastaveních národních parků, je potřeba bavit se o jejich zásadách péče, o zonaci, tzn. o tom, jakým způsobem se uvnitř pečuje. Ono někde, no, tak to je moje odpověď.
Karolína Koubová, moderátorka
Ale teď mě zajímá právě pohled Jana Příhody na to, protože pokud mluvíme, že by se bezzásahové zóny měly ještě rozšiřovat, tak jak tenhle trend byste vnímal vy. A znovu se vracíme k bezzásahovým zónám, ale i právě k té zonaci, jestli se má nějakým způsobem měnit, nebo ne?
Jan Příhoda, předseda think tanku Czech Forest
Já tu otázku, tu podstatu téhle otázky vnímám trošku někde jinde. Když se národní parky zakládaly, tak vlastně tím hlavním důvodem byla ochrana těch předmětů ochrany v Národním parku České Švýcarsko, toho unikátního georeliéfů, skal, mechorostů atd., prostě byla ta příroda jako taková, kterou jsme se snažili chránit. Postupem času se vlastně více přikláníme k tomu, že chceme chránit přirozené procesy, ony jsou vlastně už obsaženy v tom slově bezzásahovost. Nicméně já si myslím, že ta diskuze by měla probíhat nad tím, co to vlastně jsou přirozené procesy. Já uvedu příklad, v bývalých vojenských výcvikových prostorech se často nebo děje se to, že zde nalezneme nějaký chráněný druh, který zde roste proto, že to prostředí bylo devastováno vojenskou technikou, abysme ten druh v tom prostředí udrželi, tak si najímáme sběratele vojenské techniky, aby tu lokalitu dále rozjížděli nějakou těžkou technikou a tomu druhu se tam dařilo. A ta otázka zní, je tohle přirozený proces. Já říkám, že nevím, ale myslím si, že je třeba o tom diskutovat. Další příklad, v loňském roce se v Národním parku České Švýcarsko odstřelovaly suché stromy výbušninami a tady musím říct, že doufám, že tohle není přirozený proces. A i ten požár, kterého jsme byli svědky, který byl pravděpodobně založen člověkem, byl založen v kulturní krajině, v kulturních lesích a v extrémně navštěvované krajině byl hašen 6 000 hasiči. Tak zase kladu otázku, lze tuhle událost považovat za přirozený proces. To znamená, podle mě zásadnější než bezzásahovost je míra té bezzásahovosti a akceptace přirozených procesů, tzn., kdy ten přirozený proces skutečně můžeme považovat za přirozený, je první otázka. Druhá otázka, kdy ty případné dopady přirozeného procesu můžou být natolik negativní, že už je nějakým způsobem buď, řekněme, chceme potlačit, anebo je nechceme umožnit /nesrozumitelné/ příklad.
Karolína Koubová, moderátorka
Rozumím. Jakou odpověď na to má Michael Hošek.
Michael Hošek, prezident Evropské federace národních parků EUROPARC
Když se bavíme o bezzásahovosti, tak se zdaleka nebavíme jenom o lese, já můžu, a samozřejmě i v těchto budoucích bezzásahových zónách se dneska dělají restaurační opatření, například obnova rašelinišť na Šumavě, ale pokud se bavíme o Českém Švýcarsku, a to si myslím, že je z hlediska té debaty velmi nutné říct, tak se bavíme o lokalitě, která by v budoucnu měla vypadat úplně jinak. A já myslím, že v tomto případě bych asi, bychom se mohli shodnout s panem Příhodou, že prostě smrkové monokultury v Českém Švýcarsku v této krajině pískovcovém nemají co dělat. A to, že shořely, to není tady, důvodem pro to není to, že tam jsou bezzásahové zóny, protože samozřejmě cílem je tam mít smíšené přirozené lesy pro tu danou lokalitu.
Karolína Koubová, moderátorka
Já jsem rozuměla, promiňte, že vám do toho ještě vstupuji, ale my se blížíme k závěru, ale když tedy si připustíme, že požár, řekněme, tedy, ať už vznikne, jakým způsobem, ale může být tedy přirozeným jevem pro tu přírodu, s kterým se dokáže příroda vyrovnat, tak ale přece dokáže se potom vyrovnat s tou sanací toho prostředí, která je daná prostě lidskou činností.
Michael Hošek, prezident Evropské federace národních parků EUROPARC
Určitě jsme schopni toho docílit. Ta naše výzva je vlastně v tomto směru takovou pobídkou ministerstvu, cílově by to území mělo být výrazně více odolné vůči požárům, než je dnes. A k tomu samozřejmě směřovala i zpráva, bohužel na to neměla dostatečné kapacity, protože opravdu ty smrkové monokultury na naprosté většině národního parku napadl kůrovec v podstatě v jeden moment, v jeden čas. Ale myslím si, že to se dá vyladit prostě dohromady ten přístup k přírodním procesům i s dalšími požadavky v tom daném území právě tím, že oni by neměli vytvářet více než, nebo neměly by být opravdu na podstatné, nebo neměly být na 100 % té plochy, jinými slovy.
Karolína Koubová, moderátorka
Čili teď se bude ladit ten poměr.
Michael Hošek, prezident Evropské federace národních parků EUROPARC
Teď se bude ladit ten poměr. Je to tak. A jenom, když se o tom bavíme, když, když dám příklad, třeba všechny 4 naše národní parky jsou přeshraniční, mají své partnery na dalších stranách a všechny ty naše zahraniční partnerské parky uplatňují v podstatě ten samý přístup minimálně v těch příhraničních zónách, tzn., ochrana přirozených procesů. A když se bude bavit o parcích, které jsou ve výrazně přírodnějším stavu, jako je například Podyjí, tak tam to riziko požárů je výrazně menší, protože ten park je výrazně dál v tom dosažení toho přirozeného stavu. Tady jsme opravdu byly na začátku v lesích, které jsou vyloženě vytvořené lidskou rukou, tam to je problém.
Karolína Koubová, moderátorka
Pane Příhodo, neukazuje třeba právě Národní park Podyjí, že když se nechal čas tomu přirozenému procesu, tak je pak také rezistentní vůči takovým případům a katastrofám, jako byl třeba požár v Českém Švýcarsku?
Jan Příhoda, předseda think tanku Czech Forest
Já se obávám, že srovnávat Podyjí a Národní park České Švýcarsko není tak jednoduché, jsou tam zcela odlišné podmínky, zcela odlišný přístup k nakládání s tou krajinou. A pokud se jenom vrátím k tomu zahraničí, já myslím, že ta naše debata probíhá v České republice velmi kultivovaně a já jenom věřím, že bude probíhat i dál. Zmiňuji to proto, že například v Českém Švýcarsku už vznikla petice, která má několik tisíc podpisů za to, aby jejich národnímu parku byl ten statut odebrán a stal se pouze přírodním parkem. Chci říct, že si nemyslím, že, že tohle je cesta. Nicméně upozorňuju na to, že ten problém rezonuje i v zahraničí. Když se vrátím k tomu, ještě k těm monokulturám, tady opravdu jsme s panem kolegou ve shodě, nemyslím si, že Národní park České Švýcarsko má být předmětem ochrany smrkové monokultury. Na druhou stranu dosáhnout té změny druhové skladby lze určitě podstatně šetrněji a zásadně levněji než takovýmto požárem, takže tady v tom bych byl trochu opatrný.
Karolína Koubová, moderátorka
Už jen, prosím, velmi stručně Michael Hošek.
Michael Hošek, prezident Evropské federace národních parků EUROPARC
Já si tedy nemyslím, že by někdo chtěl ten požár opravdu brát jako součást managementu národního parku, to bylo opravdu kauza, která vznikla, aniž by jí kdokoliv z nás chtěl, ale jinak souhlasím.
Karolína Koubová, moderátorka
Prezident Evropské federace národních parků EUROPARC Michael Hošek. Děkuji vám, že jste byl naším hostem. Na shledanou.
Michael Hošek, prezident Evropské federace národních parků EUROPARC
Také děkuji. Na shledanou.
Karolína Koubová, moderátorka
Za přispění do debaty děkuji také předseda lesnického think-tanku Czech Forest Janu Příhodovi. Na shledanou.
Jan Příhoda, předseda think tanku Czech Forest
Děkuju vám. Na shledanou.
Karolína Koubová, moderátorka
Od mikrofonu se loučí Karolína Koubová. Pěkný den přeji.
