Pro přírodu není nic škodlivé, nebo užitečné. Dobré, nebo špatné následky mají zásahy lidí pro životní prostředí člověka.

Jablonecko OE Už nějakou řádku let vznikají na území České republiky (včetně našeho regionu) tzv. bezzásahová území, což jsou lesy ponechané samovolnému vývoji. Jak je to se zásahy člověka v přírodě, nám pověděl lesník Petr Navrátil z Jablonce nad Nisou.

* Hospodaření v lesích se potýká s nejrůznějšími kalamitami. Nebylo by lepší ponechat vývoj lesů na přírodě a nezasahovat do něj, jak prosazují někteří odborníci?

Kalamity se vyskytují i v lesích, které jsou ponechány samovolnému vývoji. To ostatně potvrzuje i vývoj kůrovcové kalamity na Šumavě. Ani vítr, ani kůrovec neznají hranice bezzásahových území. Pro omezení následků kalamit je důležitější aktivně zlepšovat ekologickou stabilitu lesních ekosystémů a zvyšovat tak odolnost lesů proti kalamitám.

* Jak se aktivně zlepšuje ekologická stabilita lesů?

Především tím, že zlepšujeme druhové složení lesních porostů. Je třeba dbát na to, aby na každém stanovišti (určitých přírodních podmínkách) rostly vhodné dřeviny, které ty přírodní podmínky dobře snášejí. Různé druhy stromů mají rozdílné nároky na klima a na půdu. Lesní porosty by také měly mít takové složení dřevin, aby optimálně plnily všechny funkce, které v krajině plnit mají.

* Můžete uvést nějaký příklad?

Například v horských podmínkách, kde je dostatek srážek, roste dobře smrk, který mádobré vodohospodářské vlastnosti, je nepostradatelným zdrojem kvalitního stavebního dřeva, smrkové lesy jsou vyhledávané jako prostředí pro rekreaci a mohl bych dále pokračovat. Pokud ale smrk roste v rozsáhlých monokulturách, přináší to četná rizika. Pro zlepšení ekologické stability je nutné, aby rostl ve směsi např. s jedlí, bukem, javorem, a ve vyšších polohách s jeřábem. Optimálním směsím dřevin pro různé přírodní podmínky se říká cílová druhová skladba.

* Příroda si takové optimální složení lesa sama vytvořit neumí?

Příroda si samozřejmě poradí se vším a vždycky něco vytvoří. Příroda ale nemá nějaký plán, nebo záměr, jakmá vypadat pro ni optimální ekosystém. Příroda prostě „ukuchtí" ekosystém z toho, comák dispozici. Jestliže například v našich lesích chybí jedle, tak bude patrně chybět i v bezzásahových územích. Jestliže v okolí bezzásahového území roste americký pichlavý smrk, nebo vejmutovka, rozšíří se i do bezzásahového území. To platí i pro jiné složky ekosystému, třeba pro byliny. Vnašich bukových lesích je rozšířená netýkavka malokvětá, původem z Ameriky a hranice bezzásahového území pro ni určitě nebude nepřekročitelná. Tak, jako už staří Řekové věděli, že „nevstoupíš dvakrát do téže řeky", tak by si dnes lidé měli uvědomit, že „nevstoupíš dvakrát do téhož pralesa".

* Myslíte si tedy, že chránit přírodu před zásahy člověka nemá smysl?

Tak to si rozhodně nemyslím. Vnaší přírodě je řada věcí, které je nutno chránit, ale rozhodně ne tím, že budeme vyhlašovat bezzásahová území. Musíme si ujasnit, co je nutno chránit a jak to budeme chránit. Řada předmětů ochrany byla už právě bezzásahovostí zničena. (Když máte například louku se vstavači, nebo šafrány a začnete ji chránit bezzásahovostí, tak ji příroda zaroste lesem a vzácné rostliny, které jste chtěla chránit, zmizí.) Člověk je součástí přírody, ať chce, nebo nechce. Platí pro něj všechny přírodní zákony amáodpovědnost za své životní prostředí. Oto životní prostředí musí aktivně pečovat, aby mělo dostatečnou ekologickou stabilitu a aby vněm mohl žít. Bezzásahová území nejsou ani přirozená, ani prospěšná životnímu prostředí člověka.

* A může člověk svým jednáním přírodě vlastně uškodit?

Přírodě je úplně jedno, jestli se v ní zasahuje, nebo ne. Pro přírodu není nic škodlivé, nebo užitečné. Dobré, nebo špatné následky tomápro životní prostředí člověka.