REDAKČNÍ SLOUPEK

Před rokem ředitel Národního parku Šumava Jan Stráský svým podřízeným nařídil, aby v boji proti kůrovci použili i chemické postřiky, přestože v té době k tomu park ještě neměl výjimku ze zákona o ochraně přírody a krajiny, který chemii v chráněných územích zakazuje. Nyní se chystá na »druhý chemický útok« na kůrovce. Z loňska se už ale poučil a nechal si použití biocidu schválit od odboru státní správy národního parku. Česká inspekce životního prostředí uvedla, že loňské použití biocidů na Šumavě bez patřičné výjimky se řeší ve společném správním řízení. Kromě chemikálií totiž inspekce řeší i to, zda park nechal oprávněně pokácet kůrovcové smrky na několika místech v parku. Proti tomu samozřejmě také protestují různá ekologická hnutí. V podstatě tvrdí, že si příroda poradí sama a není třeba jí pomáhat. Nechci zde rozebírat, se kterou variantou souhlasím. Názory KSČM už byly prezentovány mnohokrát.

Jen mne při vzpomínce na seznam pozic, které již Stráský zastával (od roku 1990 byl například náměstkem generálního ředitele Komerční banky, externím poradcem předsedy československé vlády, místopředsedou vlády a zároveň předsedou Hospodářské rady vlády, předsedou poslední československé vlády, byl pověřený řízením federálního ministerstva zahraničního obchodu, nějaký čas vykonával i pravomoci prezidenta republiky, byl ministrem dopravy, později zdravotnictví, vznikající České republiky, pracoval jako ředitel Krajského úřadu Jihočeského kraje nebo je předsedou Klubu českých turistů), napadla zvláštní věc.

Kdyby se totiž jako ministr zdravotnictví hodlal držet onoho zaklínadla, že si příroda poradí sama, mohl už tehdy zrušit veškeré nemocnice, všechny lékaře atd. Zbavil by tím následující vlády nemalého problému...

Nejsou ovšem bez zajímavosti ani resorty, kterým se jako ministr věnoval. Od 1. ledna 1993 byl prvním ministrem dopravy samostatné ČR, po něm se v této funkci vystřídalo zatím 12 pánů. Od 10. října 1995 se pak stal v pořadí třetím ministrem zdravotnictví samostatné ČR a v seznamu jmen na této pozici následovalo dalších třináct (byť dva byli pouze dočasně pověřeni řízením).

Takto vysoká čísla se objevují už jen na dalších dvou ministerstvech – pro místní rozvoj a, světe div se, životního prostředí. Sem Stráský vlastně ve své současné pozici spadá (mimochodem – i zde je již osmým v řadě). Šumavě věčně vládnout nebude, zvláště když sám přiznává, že při »prvním chemickém útoku« porušil zákon. Kam tedy jeho kroky mohou vést?