Nedělal Pavel Drobil nakonec průhlednější a férovější rozhodnutí než nový ministr životního prostředí Tomáš Chalupa?

První velká Chalupova personální volba svádí k obavě, že možná ano.

Ministr v pondělí odpoledne představil nového ředitele národního parku na Šumavě. Bude jím bývalý politik Jan Stráský.

Šumava s unikátními rašeliništi, zbytky pralesů a divokými řekami patří mezi nejkrásnější – a nejvíce populární – části české přírody. Spousta lidí má různé názory, jak by vláda měla spravovat národní park, který jí občané svěřili. Ale průzkum za průzkumem, anketa za anketou potvrzují, že velká většina z nás chce park, který zajistí důslednou ochranu vzácné horské přírody a umožní turistům je navštěvovat.

Ministr však v pondělí vzkázal milionům milovníků Šumavy, že jim všem navzdory vyhlašuje válku národnímu parku, ochraně přírody a turistům. Národní park odevzdává jihočeské ODS, potažmo místním dřevařským kmotrům.

Proti všem

Pro pochopení ministrova rozhodnutí je důležité, čím se Jan Stráský zabýval v minulých letech. Většina lidí si jej pamatuje jako civilního, solidního půlročního premiéra československé vlády z roku 1992.

Ale posledních deset let pan Stráský vede podivný nesmiřitelný boj proti šumavskému národnímu parku. Před lety patřil mezi hlavní autory plánu na odtržení mnoha krásných a velkých částí Šumavy (například kaňonu Vydry) od parku, což by v nich umožnilo běžnou těžbu dřeva a developerské projekty. Návrh (naprosto neúspěšně) prosazovalo několik poslanců ODS.

Svoji odbornou kompetenci Jan Stráský předvedl proslulým výrokem: „A proto jsme proti [ponechání] 30 % [přírodě], ačkoli teď nevím přesně, co to je.” Ale mnohem lépe o něm vypovídá jiný jeho názor:

„Příroda je nepřítel, a proto se musí proti ní bojovat! Kdyby nebylo mých předků, kteří bojovali proti různým živočichům, tak bych tady nebyl.”

Pravil muž, který má na starosti národní park: ostrůvek divoké přírody, kam se statisíce turistů vydávají, aby mohli stopovat rysy a jiná vzácná zvířata nebo navštívit zbytky divokých pralesů či tajemných rašelinišť. Muž, kterého právě pověřili správou Boubínského pralesa a péčí o domov největší populace vymírajících rysů a tetřevů v České republice.

Janu Stráskému jeho názory nikdo nebere. Jsou snad poněkud obstarožní, ale naprosto legitimní. Ještě tak před sto lety si něco podobného myslel skoro každý. Ale nabízí se otázka, zda má vláda svěřit právě řízení národního parku muži, jehož názory na ochranu přírody se očividně rozcházejí s míněním velké většiny Čechů a Češek

Legrační je, že Chalupa nového ředitele představuje jako člověka, který má na Šumavě dojednat mír, kompromis a shodu mezi různými stranami. To by po letech zákopových válek o národní park určitě bylo záhodno. Ale proč si k tomu u všech všudy ministr vybral člověka, který za prvé léta kope za jednu stranu a za druhé v ní patří k nejurputnějším i nejumanutějším bojovníkům? Nebyl by vhodnější třeba někdo neutrální?

Konkurs do koše

Vše navíc dokresluje skandální historie konkursu na nového ředitele.

Neslavný exministr Pavel Drobil na podzim vypsal výběrové řízení na nového ředitele národního parku. Konkursní komise vybrala a doporučila tři kandidáty.

Nový ministr prostě zahodil výsledky konkursu do koše a dosadil na ředitelské křeslo člověka jihočeské ODS, který ani nebyl mezi uchazeči. Chalupa teď bude těžko přesvědčovat lidi, že mu jde o slušně řízený národní park.

Přitom komise hned na začátku konkursu vyřadila všechny uchazeče bez odborného vzdělání. Mezi komisaři, kteří o tom rozhodli, byl i Jan Stráský. Tudíž nový šéf parku vybraný bez ohledu na výsledky konkursu nesplňuje ani svá vlastní kritéria na ředitele.

Ano, lze mít pochyby o férovosti Drobilova výběrového řízení. V komisi byli také lidé, na jejichž nestrannost bychom asi moc nevsadili. Ale pokud Tomáš Chalupa námitky sdílí, řešením je vypsat nový a lepší konkurs – nikoli bez výběrového řízení na ředitele dosadit člověka jihočeské ODS.

Kdo bude vlastnit národní park?

Proto je namístě obava, že ministr právě odevzdal náš společný národní park místním ekonomickým skupinám.

Jan Stráský léta podporoval velké developerské projekty, kterým šumavský park očividně překáží. Navíc nelze nepostřehnout jeho linku na jihočeskou ODS, která z něj svého času udělala tajemníka krajského úřadu a posléze jej dosadila do rady národního parku.

Právě ta jihočeská ODS, které vládne místní kmotr Pavel Dlouhý, muž v pozadí vlivné dřevařské společnosti Lesy Hluboká.

Seškrtáním národního parku by se dřevařské firmy samozřejmě dostaly k lesům, které nyní nelze kácet. Ale neméně zajímavé bude sledovat, co nový ředitel udělá se zakázkami parku.

Národní park Šumava totiž loni zavedl takzvané minitendry na práce v lesích. Pružně vypisuje dílčí zakázky na úkoly, které momentálně potřebuje udělat. Vpustil tak do soutěže menší podnikatele z místních obcí. Ceny, za které dodavatelé nabízejí odvedení prací, rázem klesly v průměru o 30 %. Navíc správci parku díky lepší kontrole udělili bezmála milion korun pokut za chyby v odváděné práci a rozvázali některé smlouvy.

Správci národního parku díky svému projektu dostali cenu organizace Otevřená společnost za nejvíce transparentní úřad. Nicméně popularitu u silných firem a mnoha politiků si rozhodně nezískali. Právě osud minitendrů bude prvním velkým testem nového ředitele.

Nicméně miliony turistů budou zajímat další a důležitější testy, které přijdou po něm. Bude nový ředitel opět podporovat, aby dřevařské firmy a developeři mohli do těch částí Šumavy, kam je národní park doposud nepustil? Dostanou tu přednost výletníci a ochrana přírody, nebo těžba dřeva a mamutí projekty?