Pane Hejtmane, na Šumavě o politické body nejde.

Problematika Národního parku Šumava zasahuje nejen celý náš region, ale všechny občany České republiky. Je nezpochybnitelné, že park musí nadále plnit primárně svoji přírodně-ochranářskou funkci, a proto jednoznačně vítám vznik kulatého stolu pod záštitou Ministerstva životního prostředí ČR s účastí všech stran. Právě zde by měla být narýsována nová podoba zákona, jež by zaručila dlouhodobý a stabilní přístup k bohatství, které Šumava představuje.

K šumavskému parku si v našem regionu vytvoří každý jisté pouto. Potěšila mě proto i snaha hejtmana Chovance aktivně do debaty přispět, a to přímo formou vlastních návrhů zákona, které je navíc současné vedení Plzeňského kraje ochotné konzultovat i s ostatními politickými stranami v našem regionu. Nemohu se však ztotožnit s některými prohlášeními pana hejtmana, uvedenými na blogu idnes.cz dne 1. 9. 2011. (http://milanchovanec.blog.idnes.cz/c/208137/Temne-mraky-nad-Sumavou.html)

Hned v úvodu je nutné předeslat, že veškeré debaty u kulatého stolu doposud probíhají se společným cílem všech zúčastněných, a to s cílem dospět k přijatelnému konsenzu. Znamená to, že též prvky návrhu Plzeňského kraje mohou být do definitivního znění novely zapracovány. Obviňuje-li tedy Milan Chovanec vládu z partikulárních stranických zájmů, smetení návrhů Plzeňského kraje ze stolu a pragocentrismu, jsou jeho výroky přinejmenším nepřípadné.

Vzhledem k povaze probíhajících diskusí, na nichž jsou mj. zastoupeny též kraje a obce, není pravdou, že by kdokoli rozhodoval „od úřednického stolu v Praze”. Plzeňský kraj dostává naopak všechny relevantní informace předem. O jakékoli legislativní změně musí stejně rozhodnout Parlament ČR, demokraticky složený z volených zástupců veřejnosti. Právě proto nepovažuji nadhodnocování údajného pragocentrismu v tomto kontextu za relevantní.

Citované prohlášení Milana Chovance rovněž uvádí, že se „Zákon o Národním parku Šumava stane předmětem politického handlu”. Jakého však handlu? Koho a s kým? Pan hejtman opět zcela přehlíží, že jedinou snahou ministerstva životního prostředí je nalézt všemi přijatelný a logický kompromis. Klade při tom velký důraz na místní obyvatele a odborné posouzení celé problematiky.

Jsem přesvědčen, že aplikovaný postup ze strany ministerstva je nejlepším řešením. Projednávání více návrhů téhož zákona paralelně nepovažuji za příliš smysluplné. Vládní návrh zákona bude přitom předložen již do konce letošního roku. A je to právě ministerstvo životního prostředí, které jako vrcholný orgán státní správy má mít hlavní iniciativu. Budoucnost Šumavy je totiž zcela nepochybně věcí celostátního významu.

Vzhledem k výše popsanému se tak nabízí otázka, neměl-li by se Plzeňský kraj soustředit spíše na prosazování svých zájmů v celém procesu přípravy nové legislativy, než tvrdošíjně trvat na vlastním návrhu zákona. Jde přeci o obsah tohoto zákona, ne o proceduru.

Zásadně pak odmítám tvrzení, že by nebyl hlas místních obyvatel brán ze strany ministerstva vážně. Naopak. Právě obyvatelé našeho kraje musí dostávat prostor, a to v zcela konkrétní podobě.  Podíváme-li se mimochodem na návrh zákona předložený Plzeňským krajem, přímé zohlednění zájmů místních obyvatel vypadá například tak, že šumavské obce jsou zastoupeny jedním hlasem v pětičlenné správní radě nově zřizované obecně prospěšné společnosti (dalšími zástupci v této radě jsou kraje Plzeňský a Jihočeský, ministerstvo životního prostředí a ministerstvo zemědělství). Tady panu hejtmanovi „úředník v Praze” (nebo v Plzni či Českých Budějovicích) najednou nevadí?

Vládní návrhy oproti tomu počítají např. s možností, aby měli místí obyvatelé volný přístup do prvních zón. Což JE opatření zcela hmatatelné.

Závěrem, a s narážkou na frázi, kterou používá pan hejtman s oblibou a často v médiích, tedy „chci se mýlit”, se chci mýlit také. A to v tom, že Plzeňský kraj v čele s hejtmanem, stínovým ministrem, nedělá z celé akce vyloženě politickou záležitost a není zde akcentována spíše role zástupce nejsilnější opoziční vládní strany na úkor zástupce kraje. Takto agresivní a podrážděná reakce na blogu pana hejtmana totiž dosažení onoho kompromisu, ke kterému vyzývají všichni bez rozdílu, zcela jistě neprospěje.