Martin Zvěřina
Otrocká práce je v Česku zakázaná. Proto když ji využívají velké společnosti, navíc třeba zřizované či vlastněné státem, nelze to přehlížet jako „normální” kriminalitu. Cynismus odpovědných činovníků, kteří si sjednají firmu a ta si pak sjedná agenturu, je obludný. Je to podobný alibismus, jako když si koupíte za pár šlupek na ulici autorádio a tváříte se, že nevíte, že je na 99 procent kradené. Hněv na Evropskou unii, která postihování otrocké práce podporuje, je pokrytecký.
Je sice pravda, že hospodáři se státním majetkem mají povinnost zajišťovat servis co nejlevněji a že mezi tuzemskou populací není o nízko honorovanou práci zájem, avšak to evidentní nezákonnost neomlouvá. Případy, jako je tento, ukazují, nakolik neefektivně u nás erár pracuje. Například v sousedním Německu je otročina též zakázána, a přesto tam lesní hospodářství funguje - i přes vyšší mzdové nároky všech zúčastněných. Není v Česku zakopán pes třeba v tom, že státní podnik nakupuje práci dělníků přes dva zprostředkovatele?
Nebo nám chtějí v Lesích ČR namluvit, že prostředníci provozují charitu a svou činnost si nenechají dobře zaplatit? Proč platit slušně dělníkům, když může stát nechat vydělávat otrokáře, a ještě se tvářit, že to není jeho problém?
