Ve svém pátečním textu se Daniel Kaiser velmi nevkusně vysmívá těm občanům, kteří blokádou brání Šumavu před porušováním zákona a před její přeměnou v pustou holinu („Objímání” stromů, LN 29. 7.).

Kdo tady zneužívá?

Autor mluví o tom, že aktivisté zneužívají systému k prosazování svých názorů. Jestli ovšem někdo současného špatně fungujícího systému zneužívá, pak je to šéf NP Šumava Jan Stráský. Stále totiž nemá pro kácení u Ptačího potoka nutnou výjimku ze zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a stejně tak nemá posudek vlivu na evropskou soustavu chráněných území Natura 2000, jejíž je park součástí. Kvůli tomu se o věc začala zajímat také Evropská komise.

I kdyby však bylo formálně vše dle zákona, i pak má každý občan demokratického státu právo vystupovat proti zákonu, se kterým nesouhlasí, a to díky právu na občanskou neposlušnost. Neptat se po obsahu a smyslu zákona, ale pouze jej nekriticky přijímat, u nás ovšem patří k „dobrému vychování”. Kácení na Šumavě ovšem podle platných zákonů ilegální je a o právu bojovat proti porušování zákona státní mocí nemůže být pochyb.

Čí to bude chyba Kaiserova kritika nevládních organizací za to, že se se stížností obrátily na Evropskou komisi, pouze dokládá výše zmíněné. Obrátit se na Komisi v přesvědčení, že dochází k porušování evropského práva národním státem, má právo každý občan EU. Každý národní stát Unie má povinnost evropské právo, které je právu národnímu nadřazeno, dodržovat. Především by však aktivita Komise neměla být zlehčována. Jde o první kroky k zahájení „řízení pro porušení povinnosti”, za které může Česká republika, a také my všichni jako daňoví poplatníci, draze zaplatit.

V tom případě to nebude chyba aktivních občanů nebo ekologů, ale vlády, ministra životního prostředí Tomáše Chalupy, šéfa NP Šumava Jana Stráského a také těch novinářů a medií, kteří o situaci na Šumavě informují chybně a s ideologickými předsudky.