V roce 1993, když bylo Šumavě nejhůř, nastoupili mladí na záchranu Trojmezenského pralesa. Tenkrát to bylo proti pilám na jednom místě. Teď mají útočit na harvestory po celé Šumavě.

Jednoroční ředitel-dobrovolník Národního parku Šumava (NPŠ) Jan Stráský je připraven v něm nastoupit ke svaté válce s kůrovcem. Chce vyrazit hned, aby zachytil jeho první rojení. Nehledí při tom na zákony ani na názory vědecké obce.

Jeho strategie se opírá o plány zkušených, leč profesně ohraničených lesníků. Ti dobře znají svého odvěkého nepřítele kůrovce a s představou vítězného boje nehledí napravo nalevo. Jdou se bít za vidinou Šumavy svého mládí, na kterou se většina z nich mohla dívat jen přes elektricky nabité ploty. Co však za nimi zůstane? Jen holé pařezy.

Možná vnuci

K šokujícím záměrům patří, že i dřevo z některých vzácných přírodních lokalit se má odvážet. A aby se z Šumavy s dřevem nevyvážel i kůrovec, důkladně je chemicky ošetří. Ochrana šumavské přírody se tím vrátí až do doby normalizační. A to tehdy šla příroda lesníkům ještě na ruku. Jaký bude rozdíl mezi plochami vykácenými a uschlými, když na jedné lokalitě budou pařezy a na druhé budou stát suché obludy?

Je jen zdáním, že další vývoj Šumavy vzejde ze sporu lesníků s přírodovědci

Z hlediska zachování zelené střechy Evropy žádný. Z hlediska dalšího vývoje však propastný. Mezi pařezy se bude nuceně zalesňovat. Mezi torzy kmenů a na jejich popadaných částech vyklíčí semenáčky. Bájnou krásnou, zelenou a neprostupnou Šumavu tedy možná uvidí až naši vnuci. Pokud ji současná exekutiva nenechá „počochnit” mohutnými harvestory a odvozovými mechanismy, probíjejícími se šumavskými slatěmi.

I v lese pamatuj na Chalupu

Je jen zdáním, že další vývoj Šumavy vzejde ze sporu lesníků s přírodovědci. Ve skutečnosti jde o tvrdou politickou otázku. A překvapuje, že mladý ambiciózní politik, jímž současný ministr životního prostředí Tomáš Chalupa bezpochyby je, vsadil na realizaci vzpomínek starců.

Jestliže si nechce ve službách vlasti odkroutit jen toto volební období a pak jít podnikat, asi by se měl vážně zamyslet, co takové kontroverzní šumavské rozhodnutí udělá s jeho kariérou. Jeho předchůdci Pavlu Drobilovi se podařilo rychle vybruslit z vážného korupčního obvinění, ale rozrytou Šumavu Chalupa do konce života neschová.

Ledaže by mladý ministr musel poslouchat pokyny z nějakého mocenského centra, třeba na Hluboké. Pak nemá zbytí. Ale má-li volbu, pak tato je špatná. I když ho možná v některých šumavských obcích budou nosit na rukou, protože budou mít pocit, že je osvobodil z knuty aparátu NPŠ.

Dilema

Není žádným tajemstvím, že právě Stráský v minulosti přisypával písek do soukolí obcí a ochranářských úředníků – dokonce z pozice předsedy rady NPŠ. Ale co bylo, bylo, „včil” je ředitelem. A rok jím nepochybně zůstane.

Všichni záhy poznáme, kdo komu píská. Dle toho, zda řediteli NPŠ Janu Stráskému (vlevo) na ministerstvu životního prostředí v čele s Tomášem Chalupou (ODS) projde návrh na vyhlášení kalamitního stavu.

Měl by však dostat rázný pokyn, aby spikleneckou koncepci hospodaření v šumavských lesích nechal zgruntu předělat. Ve spolupráci se všemi, opravdu se všemi vědeckými profesemi. Marná sláva, národní park byl na Šumavě vyhlášen především na ochranu přírody, nikoli jako lesnický podnik s trpěným přírodovědným přívažkem.

To dilema se musí rozseknout hned. Buď stát zruší NPŠ a dříví se zpeněží, nebo jej zachová, a pak musí po řediteli vyžadovat důsledný ochranářský přístup. Mají však nová košťata na ministerstvu na to, aby si svého turistu v čele parku pohlídala? Zatím vystupuje jako primadona, nad jejíž rozhodnutí není. Příroda by si naopak zasloužila pokoru.

Pozor na Chemického Alí

Všichni záhy poznáme, kdo komu píská. Dle toho, zda Stráskému na ministerstvu životního prostředí projde návrh na vyhlášení kalamitního stavu. To by se teprve dřevařské firmy měly. Mohly by vstoupit i do dosud bezzásahových zón a řezat a řezat. Stráskému jeho poradci zřejmě zatajili, že kůrovec se jich lekl a je už na mnoha místech vytypovaných pro těžbu na ústupu. Aktivní ohniska výskytu slábnou a les se konečně začíná omlazovat.

Přírodovědecké ústavy a školy jsou přesvědčené, že těžba na takových místech je nejen zbytečná, ale i škodlivá. Co dalo práce, než se z lesního hospodaření na Šumavě vypudila chemie. A její nový ředitel Stráský se ji z Chalupovy moci jako Chemický Alí chystá zatáhnout i do přírodovědně nejcennějších zón. Naprostou ztrátou pokory je vysazovat mladé stromky v dosud bezzásahových oblastech s dostatečným přirozeným zmlazením. Krom vyhazování peněz je to i záškodnický počin vůči vědcům, kteří sledují schopnosti zmlazení původního lesa.

Naprostou ztrátou pokory je vysazovat mladé stromky v dosud bezzásahových oblastech

Stráského inženýři chtějí kácením změnit a ve dřevě prodat kdejaký kus šumavské přírody. Aby si mohli znalci šumavské přírody poplakat, kam všude zamíří harvestory a svozové mechanismy, které po sobě zanechávají měsíční krajinu? Cílem těžeb má být Mlynářská a Rybárenská slať, Jezerní a Mezilesní slať i Černohorský močál a Tetřevská slať. Tím výčet zdaleka nekončí a v seznamu je i Chalupská slať, v níž je dle Jaromíra Bláhy z Hnutí Duha smrků poskrovnu. Že by sem zavítali jen na počest ministra?

Salámová těžba

Největší pozornost se upíná ke Smrčině a Hraničníku. O těchto lokalitách se mluvilo jako o vhodných pro sjezdovku, po nečekaně silném odporu však zvěsti o nich ztichly. Jenže teď tam míří záměr těžby proti kůrovci. Že by náhodou?

Mluví se i o lanovce, která by vozila české lyžaře do areálu na odvrácené straně kopců. A když už tam bude, soudí Jakub Hruška, donedávna šéf zrušené vědecké sekce, zrodí se na konečné určitě hospoda. Protože bude hojně navštěvovaná, bude potřebovat zásobování, na něž lanovka nestačí, a proto přibude silnice. Jak dlouho bude trvat, než jeden z nejvzácnějších šumavských porostů vystřídá mnohými lyžaři včetně sjezdující hlavy státu vysněná sjezdovka? Slabí, do kouta odstrkávaní přírodovědci tomu navzdory ochranářské logice nedokážou zabránit.

Přesto se osmělili vyslovit, že krizový management navrhovaný současným ředitelem Správy NPŠ směřuje k nevratným ztrátám z hlediska ochrany přírody a k likvidaci národního parku jako velkoplošného území s nejvyšším stupněm ochrany. Jediné Stráského rozhodnutí bylo zřejmě správné – stažení žádosti o Diplom Rady Evropy. Neboť pod jeho vedením nebude mít Šumava předpoklady pro zařazení do prestižní kategorie IUCN II (Mezinárodního svazu ochrany přírody), která sdružuje nejcennější území s jedinečnými biotopy.