Článek Ondřeje Lišky v MF DNES „Šumavský přešlap nabídl jen snůšku stereotypů” (22. 7.), který je reakcí na o tři dny starší příspěvek Martina Komárka, je ukázkou stereotypu zelených a s nimi spřízněných aktivistů.

Neustále opakují a vydávají za jediné správné jenom své názory. A to přesto, že realita je úplně jiná. Já znám Šumavu velmi dobře, protože ji procházím již čtyřicet pět let včetně částí, do kterých jsme se dostali až po roce 1990.

Šumava byla krásný, zelený, i kdyžmonokulturní smrkový les. Bylo to předtím, než začal pokus vytvořit bleskově „bezzásahový” národní park.

Zelení se se rádi zaštiťují „vyšším” posláním. Jak píše Ondřej Liška, chrání veřejný zájem. Pokud je veřejným zájmem kůrovcem sežraný, mrtvý les, tak mají skutečně úspěch. Lež je, že tam, kde se kácelo, jsou suché holiny – a tam, kde se nezasahovalo, je životaschopný les. Doporučuji panu Liškovi, aby vystoupal na rozhlednu na Poledníku. Zjistí, že je to naopak. Tam, kde se kácelo, rostou mladé, zelené stromky. Tam, kde se nekácelo, je bezútěšná hněď mrtvých stromů. Pan Liška mluví o porušování zákona, údajně ze strany správy parku. Neuznává přitom, že hlavní povinností správce je udržet zdravý les. A pokud k tomu přispěje kácení napadených stromů, já proti tomu nic nemám. A zapomíná, že zákon porušují aktivisté, kteří vstupují do první zóny NP; a je jedno, jestli se ke stromům přivazují, nebo pod nimi sedí.

Příliš aktivní, nepříliš prospěšní

Další mystifikací je, že proti kácení jsou experti. Je to pouze ta část, která se na různých projektech náhradních postupů hubení kůrovce dobře živila.

Já se aktivním občanům nevysmívám, pokud je jejich aktivita někomu nebo něčemu prospěšná. Ale štve mě, že se parta neinformovaných aktivistů nechá zmanipulovat nepřesnými informacemi a kvůli nim bude zase zničen další kus Šumavy. Tento druh „zelených” mi připomíná komunisty. Ti také tvrdili, že zachraňují celý svět před zlem kapitalismu. A přitom toho víc zničili, než zachránili.