Bedřich Moldan, předseda expertní komise TOP 09 pro životní prostředí, hned na počátku svého textu (Národní park není hospodářský les, Stromovka ani lunapark, Právo 13. 5.) uvádí čtenáře v omyl, když píše: „Před dvaceti lety byl Národní park Šumava vyhlášen podle zákona o ochraně přírody a krajiny, který stanovil, že posláním národního parku je ochrana přírody, zachování přírodních ekosystémů a podpora samovolných přírodních procesů.” Když si však vezmete do ruky dokument, kterým byl NP Šumava vyhlášen, a tím je nařízení vlády číslo 163 ze dne 20. března 1991, v paragrafu 2 můžete číst: „Posláním národního parku je uchování a zlepšení jeho přírodního prostředí, zejména ochrana či obnova samořídicích funkcí přírodních systémů, přísná ochrana volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, zachování typického vzhledu krajiny, naplňování vědeckých a výchovných cílů, jakož i využití území národního parku k turistice a rekreaci nezhoršující přírodní prostředí.”

To, že má být národní park vyhlášen zákonem, se do zákona o ochraně přírody a krajiny dostalo až mnohem později s jeho novelou.

Bedřich Moldan záměrně vypustil, že zakládací dokument Národního parku Šumava nařizuje „uchování a zlepšení přírodního prostředí”, a hlavně „zachování typického vzhledu krajiny”.

Prostě se mu to do jeho článku nehodilo. Jako jeden z autorů „bezzásahovosti” či divočiny na Šumavě by totiž musel napsat, že poté, co správu Šumavy za ministra Bursíka převzali zelení aktivisté, Hnutí Duha a několik vědců z Jihočeské univerzity, se zásadně změnilo jak přírodní prostředí, tak typický vzhled krajiny.

Tisíce a tisíce hektarů zcela suchých stromů, tisíce a tisíce hektarů vykácených holin jako důsledek snahy zastavit kůrovcovou kalamitu, kterou nejdříve sami rozpoutali chybnými názory na ochranu přírody a neznalostí ochrany lesa proti kůrovcům...

„Uschlé stromové patro neznamená zkázu lesního ekosystému, i když působí na návštěvníky depresivně,” píše Bedřich Moldan a v další větě varuje: „Pokud ovšem napadené stromy odvezeme, nebo dokonce ošetříme chemickými preparáty, to všechno zničíme. Místo živoucího ekosystému budeme mít chemizovanou pláň, kterou budeme pracně a často neúspěšně zalesňovat.”

Lze pochopit, že strašení chemickými prostředky je účinné. Bylo by však mnohem slušnější říci, že přípravek proti kůrovci je celostátně schválený a k jeho použití dochází zcela výjimečně, když nelze boj s kůrovcem zvládnout mechanickým způsobem. Dovede si Bedřich Moldan představit, co to znamená na 30 procentech NPŠ, jak doporučuje, tedy uprostřed smrkových monokultur, nechat kůrovce množit? Každý průměrně vzdělaný hajný by Bedřicha Moldana poučil, že kůrovce nelze současně množit a zároveň likvidovat, ale o rady lesníků, jak píše Bedřich Moldan, v parku nestojíme.

Nabízí se otázka, proč mu nevadilo, že bývalé a jím podporované vedení Národního parku Šumava těžilo v zónách zařazených do tzv. bezzásahovosti a na tuto těžbu v srdci parku za poslední dva roky vydala Správa NPŠ 115 výjimek? I v médiích byly přece zveřejňovány případy, kdy harvestory těžily v oblastech, kam byl lidem z důvodu ochrany přírody zakázán přístup.

Proč nyní Bedřich Moldan varuje před použitím insekticidů k hubení kůrovce, když se na Šumavě používaly i za bývalého a jím podporovaného ředitele parku Františka Krejčího? Ví, že ten v marné snaze zastavit kůrovcovou kalamitu těžil v posledních dvou letech nejvíce dřeva v historii parku, zhruba 700 000 m3? Pro představu laiků to je zhruba 700 tisíc stromů!

Bedřich Moldan by si musel připustit, že tím, že podporoval rozhodnutí ministra Martina Bursíka a bývalého ředitele Krejčího ponechat na Šumavě asi 200 tisíc kubíků dřeva bez ošetření, pomohl spustit kůrovcovou kalamitu nebývalých rozměrů. A také nezlepšil přírodní prostředí a nezachoval typický ráz krajiny, jak ukládá vládní nařízení, kterým byl Národní park zřízen. Říká vlastně: Nepovedlo se nám to, tak si vládní nařízení upravíme podle svého.