Nedávno se mi do rukou dostal článek od Radovana Holuba. Autor ještě v nedávné době byl tiskovým mluvčím Správy NP a CHKO Šumava a často jsme jej mohli míjet ve Vimperku. Pochopitelně, že i sledovat v médiích. Nikdy jsem nepátral, proč již není tiskovým mluvčím Správy, avšak z jeho článků byla později patrná jistá proměna. Uvedený článek je nejlépe si alespoň dvakrát přečíst, neb zde se doslova říká, že po uplynutí dvaceti let je NP Šumava zase na počátku. A co víc. Nám se prý opět lhalo a zůstala utajena skutečnost o jednání v Mexiku, které se konalo už v listopadu 2009. Za českou stranu se měl zúčastnit mj. zelený ministr ŽP Fr. Pecl. V samém závěru se praví, že elita odborníků se není schopna dohodnout mezi sebou, natož s místními obyvateli a návštěvníky Šumavy.

Vraťme se trochu zpět. Již v roce 1992 – deklarace OSN v Rio de Janeiro poukazuje na možnost zásahu v čase kalamity. V létech 1997-2001 v boji s broučkem (lýkožroutem smrkovým) pomáhám sběrem nenasytného škůdce na tehdejším polesí Kvilda NP Šumava. Blíže poznávám okolí Přilby a Mezilesní slatě, a to v trojúhelníku Kvilda – Nové Hutě až k hranici polesí Zdíkov (nad Churáňovem). V roce 1997 jsou vůbec poprvé umístěny lapače i v I. zónách a je povolen zásah. Pokácené smrky zůstávají na místě. Ministr ŽP Miloš Kužvart říká: „Nejhorší by bylo nedělat vůbec nic a nechat vše na Správě parku.” Tehdy jsem si také se zájmem přečetl článek Václava Skuhravého, pracovníka EÚ AV v Č. Budějovicích, který se zastal našich lesáků a rozhodně nesouhlasil ponechat vše na přírodě. V době, kdy při svých pochůzkách lesem mohu sledovat pomoc vrtulníku samotnému zásahu na nejvíce postiženém a poměrně blízkém Modravsku.

Míním, že o osudu odkorněných smrků by měl rozhodovat v I. zónách alespoň vedoucí polesí. A také nechci naučné stezky v suchém lese, které jinak sám a jinde již od jejich vzniku propaguji. Nicméně, vývoj ochrany šel dál. Střídali se ministři ŽP, ředitelé našeho NP, ale i odborníci na svých postech. Např. Miloš Juha byl na Správě vystřídán někým jiným. Plně zvítězil názor, že příroda si pomůže sama a výsledky tohoto experimentu jsou dnes už víc než patrné.

Volání mnoha a především odborníků je zbytečné. Dochází ke střetu názorů a naše Šumava se postupně proměňuje ze zelené na hnědou. Náš NP si víc než fandí. Po řadu let se snaží ovlivňovat názor lidí. Zejména u nezasvěcených a mladých lidí se to i úspěšně daří. V hlavách mnohých vzniká pořádný chaos, ne každý se orientuje v nepřeberném množství informací, které přináší sdělovací prostředky. Koncem minulého roku odstupuje ze své funkce ředitele NP Šumava Josef Krejčí. Do konkursu se původně hlásí 23 osob. Během velmi krátké doby máme postupně nové dva ministry ŽP. A ten poslední ministr nakonec jmenuje novým ředitelem NP Šumava Jana Stráského. Je vše jinak. Ano,mámenového ministra ŽP Tomáše Chalupu (za ODS) a krizového manažera (bez politické příslušnosti) ředitelem parku. Jemu dané úkoly jsou jasné. Najít klíč k řešení kůrovcové kalamity a také zajistit dohodu mezi obcemi a ochranáři nad návrhem nového návštěvního řádu Šumava. Pokročilejší věk nového ředitele je vyvážen jeho letitou zkušeností i jistou znalostí situace. Ale i tak – nelze závidět. Rozhodovat by měl především zdravý rozum! Brouček opět už brzy bude zlobit. Organizace spojených národů vyhlásila rok 2011 Mezinárodním rokem lesů. I to je důvod k přemýšlení a konkrétním činům.

Před pěti léty k oslavě parku vznikla kůrovcová patnáctka v Protivínském pivovaru. Samotná oslava se neobešla bez tzv. kmotrů, údajně mnoha nejmenovaných celebrit. V letošním roce k podobným oslavám snad ani není mnoho důvodů.