PAVEL NEVRKLA
Jak se nezamotat ve smyčkách paragrafů
Zákon k tomu mluví překvapivě jasně, v § 19 lesního zákona je uvedeno, že každý má právo vstupovat do lesa na vlastní nebezpečí, sbírat tam pro vlastní potřebu lesní plody a suchou na zemi ležící klest. Spornou otázkou je definice klesti, protože k tomu zákon mlčí (stejně jako k lesním plodům). Teorie a praxe se shodují na tom, že klestím je nadzemní část stromu, která nemá v průměru více než 7 centimetrů bez kůry. K tomu, aby klestí mohlo být volně sesbíráno, je třeba, aby bylo suché a na zemi volně ležící, tedy se jedná o odpadlé větve či odpad při těžbě. S vlastnictvím je to složitější. Je jasné, že kdykoliv využijete svého zákonného práva a posbíráte si pro vlastní potřebu klestí, sběrem nabudete vlastnické právo. Otázkou zůstává, komu patřilo klestí předtím. De iure samozřejmě lesní plody a klestí patří vlastníkovi lesa. Avšak oprávnění každého sbírat lesní plody a klestí (ať už ten les patří komukoliv) je jistou formou věcného břemene ve prospěch celé společnosti. V tomto ohledu se kloním k názoru, že nesesbírané klestí je jistou formou „veřejného” vlastnictví, protože vlastnictví majitele lesa je v podstatě upozaděno až eliminováno.
