Za svou celoživotní práci převzal Theodor Lokvenc cenu ředitele Správy národního parku

Rozhovor Deníku

Opočno – Žije v nenápadném domku, ale do zapomnění přesto neupadl. Opočenský občan THEODOR LOKVENC pracoval v místním výzkumném ústavu a za svou celoživotní práci obdržel v posledních dnech hned dvoje ocenění. Po uznání za zásluhy o les a významný přínos českému lesnictví od ministra zemědělství si převzal ocenění ředitele Krkonošského národního parku. Nebylo to náhodu, protože právě nejvyšším českým horám věnoval velkou část svého života.

* Co pro vás cena v podobě Krakonoše znamená?

Je to hezké v tom, že si člověk uvědomí smysl své celoživotní práce. Samozřejmě jsem rád, že si na měv dnešní době někdo vzpomněl a mou práci ocenil.

* Co konkrétně obnášela vaše práce v Krkonoších?

Byl to jeden z úkolů, na kterých jsem ve výzkumném ústavu v Opočně pracoval. Po válce bylo z pohraničí, tedy i z Krkonoš, vysídleno německé obyvatelstvo a ve vyšších polohách zůstaly obrovské nevyužité plochy. Ty byly v předchozích dobách využívány k zemědělským účelům jednotlivými horskými boudami. Naší prací bylo zjistit, jak vysokohorské louky nejlépe využít, protože osídlit území novým obyvatelstvem bylo nereálné. Odlesněné Krkonoše měly navíc ke své původní podobě daleko. Zkoumali jsem to z různých hledisek i s použitím historických archivů. Nejlepší bylo obnovit původní porosty, ale nejdříve jsme museli zjistit, které v dané lokalitě v minulosti rostly. To se týkalo asi tisíce hektarů, kde jsme postupně obnovili porosty kleče a skupin odolných smrků. Vysazovala se zde také vrba laponská, která se do Krkonoš dostala s ledovcem.

* Bylo lesnictví vaším vysněným oborem od dětství a jaká byla cesta k práci výzkumníka?

Narodil jsem se v Náchodě a naše rodina bydlela v Malých Svatoňovicích, kde otec pracoval jako důlní technik. Zajímal se ale o různé přírodní obory jako geologii, mineralogii a tak dále. Takže zájem o přírodu jsem měl už od mala. Gymnázium jsem za války dodělat nemohl, a tak jsem pracoval jako lesní dělník v Krkonoších. Po skončení války jsem si udělal lesnickou školu v Písku a po vojně jsem nastoupil jako vedoucí polesí do Broumova. O mé místo měl ale zájem člověk s lepšími kontakty, tak jsem zkusil štěstí ve výzkumném ústavu, který se právě zakládal tady v Opočně. Při zaměstnání jsem pak vystudoval vysokou školu a později jsem obhájil i kandidaturu.

* Jak dlouho jste v lesnickém výzkumu pracoval?

Nastoupil jsem v roce 1952 a vydržel jsem tu až do odchodu do důchodu v roce 1990. Ale ve spojení s kolegy jsem byl nadále a zajímal se o jejich další práci.

* Souvisely s prací v lesnictví i vaše koníčky?

Částečně. Zajímal jsem se o botaniku, ale jinak mne až do dneška zajímá historie. Od ní jsem se dostal třeba k numismatice. Té se ale nevěnuji, protože je to finančně náročné. Také jsem sestavoval rodokmeny.

* Nevěnoval jste se myslivosti?

Jako lesník jsem myslivecké zkoušky samozřejmě musel mít a chodil jsem i na hony. Nikdy to pro mne ale nebyla taková vášeň jako práce, kterou jsem dělal v Krkonoších.

* Máte raději právě Krkonoše nebo Orlické hory?

To je těžké. V Orlických horách jsem také trávil hodně času. Zalesňovali jsme například deštenskou stráň. Krkonoše mi ale přirostly k srdci, protože tam jsem měl v dětství mnohem blíže. Odmalička jsem je viděl. Díky práci jsem je pak poznal ze všech možných úhlů.

* Splnil jste si všechny své sny?

Dá se říci, že ano. Možná už tím, když jsem nastoupil do výzkumného ústavu v Opočně, ačkoliv v té době jsem si vlastně z místa vedoucího polesí pohoršil a mnoho lidí to nemohlo pochopit. Pro mne to ale byla vysněná práce.

* Máte v rodině nějakého pokračovatele?

Ne, protože mám dvě dcery a ty k tomuto oboru nemají takový vztah.

***

Vizitka

THEODOR LOKVENC * 27. 10. 1926 v Náchodě Je ženatý a má dvě dcery. Vyrůstal v Malých Svatoňovicích. Později se živil jako lesní dělník v Krkonoších. Po válce vystudoval lesnickou školu v Písku. Pracoval jako vedoucí polesí na Broumovsku odkud zamířil do Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti v Opočně. Na tomto pracovišti setrval od roku 1952 až do odchodu do důchodu v roce 1990. Během zaměstnání vystudoval vysokou školu a obhájil kandidaturu. Jeho úkolem bylo navrátit nejvyšším polohám Krkonoš jejich původní vzhled, o který přišly v důsledku lidské činnosti. Za to obdržel cenu ředitele Správy krkonošského národního parku.