Ad LN 25. 1.: Fuksova dálnice k tunelu do lesů

Reaguji na část článku o předpokládaném propojení soukromých firem zpracovávajících lesní hospodářské plány a firem těžebních jako snadném kroku k dřevní surovině ve státních lesích.

Je zarážející, že mohl takovou věc napsat lesní inženýr, který by měl znát metody hospodářské úpravy lesů, kterými jsou lesní hospodářské plány zpracovány, měl by znát naši velice ostrou legislativu v oblasti lesního hospodářství, která dává velice malý prostor k manipulacím a účelovým krokům při vypracování těchto plánů a v neposlední řadě by měl znát i sofistikovaný proces schvalování těchto plánů, účast dotčených orgánů a osob od počátku zpracování plánů až k jejich schválení nejen k uplatnění svých oprávněných zájmů, ale také kontrole správnosti celého díla. Teoreticky si lze představit vše, včetně propojení dvou výše zmíněných firem s cílem kořistění cenné dřevní suroviny, to jistě. Ovšem v kontextu k reálné situaci v této oblasti se mi jeví tato poznámka jako jedna z mnoha v posledních letech s chutí používaných účelových polopravd až nepravdivých tvrzení vedoucí k matení laické veřejnosti, ať již s celkovým vyzněním článku souhlasím, či ne. Při hledání argumentů k prosazení svých zájmů je třeba se férově držet skutečného stavu věci. Ono známé „účel světí prostředky” je třeba používat uvážlivě.

Jana Čacká, lesní inženýrka

Lesy nejsou jen byznys

Ad LN 25. 1.: Fuksova dálnice...

Kdykoli se média věnují českým lesům, děje se tak výhradně z pohledu těžby dřeva. Les je však především součástí kulturní krajiny a zanechává stopu v každém z nás. Drsná přetahovaná o miliardy z prodeje dřeva naznačuje, že se při kácení na nějakou tu třísku ohled nebere. Podle toho to vypadá i v samotném lese.

Bylo by naivní vyvolávat v 21. století idylický obrázek koníka, který z lesního svahu stahuje klády do údolí. Lidská ruka se však chce dnes dotýkat jenom ovládacích pák lesních strojů. Revír postižený těžbou pomocí těžkých mechanismů nabývá rázu totální devastace. Ve srovnání s ní skýtá parcela rozrytá stádem divokých prasat utěšený pohled.

Aby toho nebylo málo, lesní dělníci se občas potřebují ohřát. Jak to provést co nejjednodušeji? Nejlépe naházet syrové větve na hromadu, polít benzinem a zapálit. Pánem lesů býval lesník, třásli se před ním i venkované, kteří si chtěli posbírat pár větví na otop. Nyní je pátým kolem u vozu. Kdyby se lesníkům, revírníkům a hajným vrátily dřívější pravomoci, hned by vyhnali z lesa všechny kořistníky.

Gustav Konečný, Blansko