Od dětství jsem fascinován lužními lesy. Pamatuju si, když se ještě pod Pálavou řeky volně rozlévaly do krajiny, do tehdy nejcennějších luhů kontinentu. Dnes se na jejich místě rozlévá mrtvolná hladina Novomlýnských nádrží. Zbylo žalostně málo, a i to se ztrácí před očima.

Jaro na Dyji. Za chvíli s přáteli nasedneme do lodí a vydáme se po líné řece doprostřed středoevropské Amazonie...

Ke sjíždění Dyje v jejím dolním toku je potřeba fůra povolení... od vodohospodářů, ochránců přírody, od lesníků, od myslivců. Těm především náš nejcennější luh "patří". Je to ale nezapomenutelný zážitek, kousek exotiky v nejjižnějším cípu Moravy.

Jakmile se řeka vrátí do svého přirozeného koryta, změní se na "volej"; ale není kam spěchat, každou chvíli na břehu zahlédneme volavky, kormorány, orly nebo kvakoše, bobři jsou zde téměř všude.

Pluli jsme celý den, až do setmění... na konci plavby už nebylo pochyb o tom, že jsme se ocitli uprostřed "divoké" přírody, jaká u nás nemá obdoby.

V nesčetných zákrutet se nám z různých úhlů zjevoval lednický Minaret

Srdce moravské Amazonie - prales Rasnšpurk. Tenhle kus lesa je pojmem daleko za hranicemi, směřují sem mezinárodní exkurze... Když jsem tam byl poprvé, měl jsem problém jej vůbec najít. Ležel uprostřed rozsáhlého komplexu luhů a samozřejmě k němu nevedla žádná cesta...

Jarní aspekt

Vznik luhů na soutoku Moravy a Dyje byl podmíněn středověkou kolonizací Vysočiny, kdy z odlesněných kopců voda odnášela obrovské množství zeminy. Ta se na dolních tocích Dyje, Jihlavy a Svratky, před soutokem s Moravou, ukládala, až zcela zanesla tehdejší mělké říční údolí a téměř beze zbytku pohltila i prastarou oblast říčních dun. Po těch zbyly v lesní krajině tzv.hrůdy, nenápadné kopečky, vystupující cca 2 metry nad okolní terén - někdejší vrcholky písečných přesypů.

... od té doby zde roste lužní les, jehož stromy jsou staré téměř 500 let. Když jsem tam byl naposledy, nevěřil jsem vlastním očím. Ranšpurk už neleží uprostřed lesního celku, ale mezi holinami a mýtinami... lesníci vybudovali nové asfaltky, které vedou přímo hranicí rezervace. A těží se takovým tempem a stylem, že to nemá obdoby.

Celá oblast Soutoku je přitom biosférickou rezervací UNESCO, to znamená, že patří mezi zhruba pětistovku nejcennějších přírodních oblastí planety. Navíc je chráněna Ramsarskou úmluvou; vyšší stupeň mezinárodního uznání neexistuje. My jsme však opět ústy ministra životního prostředí minulý týden odsunuli vyhlášení CHKO na neurčito (plánuje se již 30 let!) Což by nebyl takový problém, kdyby se lesníci dokázali přizpůsobit tradičnímu hospodaření, kdy se na místě těžby ponechá alespoň 20% vzrostlých stromů, tak aby byla zachována kontinuita lesa a jeho biodiverzita.

Toto je les, kde na jediném místě u nás hnízdí orel královský. Kromě něj se zde setkáme s těmi nejvzácnějšími druhy naší přírody...

V podrostu člověk vidí spoustu rostlin, které odjinud nezná...

Luhy na Soutoku tak, jak je dnes známe, by přitom nemohly existovat bez péče starých generací lesníků. Už Lichtensteini zde těžili dříví, ale tak moudrým způsobem, že les doslova vzkvétal. Za komunistů se sem nesmělo, takže příroda zdivočela... ovšem hned po revoluci se začalo s drancováním, které nabralo šílených obrátek. Z před pár lety souvislého lesa je dnes šachovnice.

Tvrdý luh, pravidelně zaplavovaný, je nejproduktivnějším typem lesa u nás. Aby přežil všechny nástrahy, které mu "hospodáři" posledních desetiletí nachystali, muselo se přistoupit k vybudování umělých hrází a stavidel, která udrží vodu v krajině, čehož zregulované koryto řeky není schopné.

Staleté duby na Košárských lúkách dožívají... jejich zánik uspíšil pokles hladiny spodních vod (nejen lesníci "umějí" hospodařit, i vodohospodáři přiložili ruku k dílu...) Krajina mohutných mohykánů zanikne bez náhrady; nikoho ani nenapadne staré stromy nahradit...

Nikde u nás nelze spatřit na jednom místě tolik čapích hnízd. Jsou zde všude. Taky volavky, luňáci, motáci...

Jarní rozlivy na Košárských lúkách, v pozadí lichtensteinský lovecký zámeček Lány.

Křivé jezero. Další celosvětově známá rezervace a poslední zbyteček typických podpálavských luhů.

Křivé jezero je neuvěřitelné místo. Nabízí kulisu jako z Cesty do pravěku. Desítky kormoránů, čápů, volavek, několik orlů mořských... a hlavaté vrby, které byly ještě na přelomu 70. a 80. let dějištěm nevídané události. Husy velké, hnízdící po celém světě výhradně na zemi, se zde naučily čelit záplavám přestěhováním se do "prvního patra". Zdejší husy si stavěly svá hnízda v rozsochách hlavatých vrb, což nikde jinde nebylo nikdy pozorováno. Výstavba vodního díla však na několik let zpřetrhala kontinuitu záplav, a když se ochranářům podařilo záplavy s pomocí kanálů obnovit, už nikdy ve vrbách znovu nevyhnízdily.

Stačilo přitom jen udržovat staré vodní kanály, které vodní režim v lese udržovaly. Jenomže za komunistů nebyl nikdo, kdo by stoky čistil; místo toho se vybudovaly obří přehrady - jeden z největších zločinů vůči naší krajině za posledních 100 let.

Na ostrůvku Křivého jezera to vypadá jako v Tolkienově Středozemi... bažiny, všude voda, podivné zvuky a pitoreskní vrby.

U Křivého jezera jsem byl nesčetněkrát; párkrát jsem tam pozoroval přírodu s přáteli; úžasem tam dočasně oněmí snad každý. Nejčastější reakce bývá: "...vůbec jsme netušili, že u nás něco takového je..."

V Čechách se kupodivu v rezervacích lužních lesů téměř nekácí, ale zase nejsou tak krásné a staré, jako ty moravské. Nicméně je několik výjimek, například Úpor, který si  půvabem s těmi moravskými v ničem nezadá.

Úpor je rozsáhlý lužní les, který nám zůstal zachován v cípu pevniny sevřeném soutokem Vltavy a Labe pod Mělníkem.

V periodických tůních žijí listonozi, trilobitům podobní korýši. Les kvete bledulemi, sněženkami, později dymnivkami, dokud je v létě nenahradí kopřivy.

V jakém jiném typu lesa lze vidět podobnou záplavu květin? Luhy jsou rájem na zemi.

Úpor v dubnu

Mnoho lidí lužní les nikdy na vlastní oči nevidělo... přitom dřív byly prakticky všude, kde řeky nebyly spoutány do umělých koryt. Dnes už existuje jen pár zbytků, roztroušených v krajině. Jsem si jistý, že jednou jejich význam, bohatství a krásu budeme umět docenit... modleme se, aby se nám tohle kvalitní "dříví", které se prodává samo (a nejlépe do ciziny), do té doby zachovati ráčilo. K tomu nám dopomáhej česká lesnická škola...