Aktuální otázkou těchto dnů, kdy se ekologové s lesníky přou, zda má smysl kvůli kůrovci na Šumavě kácet stromy, nebo ne, bezesporu je, zda se kůrovec už vyrojil. Právě teď, na přelomu dubna a května, je jeho čas. A v teplém jarním počasí, jaké jsme zažili kolem Velikonoc, lýkožrout na žádná zdlouhavá jednání o povoleních nejspíš nečekal a je už dávno na světě.

Mnohem podstatnější, než by si laik dovedl představit, je ovšem ve sporu o Šumavu otázka, jak daleko kůrovec doletí, protože ta úzce souvisí s rychlostí, jakou se kůrovcová kalamita může šířit. Problém je v tom, že se v odpovědi na ni neshodnou ani ti nejpovolanější. Jak to ve svém březnovém rozhovoru pro Lidové noviny vysvětlil ředitel NP Šumava Jan Stráský, liší se údaje vědců v tomto ohledu prý tak od dvou set metrů do dvou set kilometrů. Faktem je, že Stráského předchůdce František Krejčí uváděl jako „vědecky dokázaný” dolet kůrovce obvykle 500 metrů. To bylo ovšem v roce 2009, kdy se ještě všeobecně věřilo, že si po orkánu Kyrill poradí s kůrovcem v ekologicky nejcennějších částech Šumavy příroda sama.Faktem je, že dolet kůrovce není velký, pokud se pohybuje v rojích. Jakmile ale zafouká vítr, může ho prý odnést i kilometry daleko. Proto si například Rakušané už léta stěžují, že jim kůrovec z Čech ničí jejich lesy, a chtějí za ně žádat náhrady. Jeden z prvních úkonů, které nový ředitel Stráský NP Šumava ve svém úřadě musel udělat, tedy bylo odsouhlasit smlouvu s Rakouskem, která stanoví, že NP bude na české straně proti kůrovci zasahovat místo původních 500  metrů až do hloubky jednoho kilometru, ač se jedná o první zónu NP. Na své straně totiž Rakušané NP nemají a v lesích hospodaří po lesnicku. Což znamená, že musejí ze zákona ze svých lesů odstraňovat každý kůrovcem napadený strom. Totéž stanoví ostatně i český lesnický zákon. To jen v prvních zónách NP platí pravý opak.V rozhovoru s Lidovými novinami se před dvěma měsíci ředitel Stráský zmínil také o tom, že s bezzásahovostí začali kdysi při vzniku svého NP Bavorský les na bavorské straně. A když pak vznikl český NP Šumava, byl podle Stráského bavorský kůrovec už ve startovních jamkách u pramene Vltavy a u Mokrůvek. Češi se tehdy po pár letech marného boje rozhodli, že tam tedy vyhlásí bezzásahové pásmo také. Dneska tam už, tvrdil Stráský v Lidových novinách, žádné stromy nejsou. Zato jsme údajně v situaci, kdy české bezzásahové pásmo sousedí na Železnorudsku s novějšími částmi parku Bavorský les, kde se proti kůrovci už bojuje. „Když my bojovat nebudeme,” řekl Stráský, „jejich boj bude zbytečný. Stejně jako byl zbytečný náš boj v letech 1994 a 1995, kdy se otevřela kůrovcová fronta z Bavorska.”O tom, zda by tedy nebyl nejvyšší čas uvažovat společně o opatřeních – či přesněji strategiích – na ochranu šumavských hvozdů před kůrovcem, budou mít možnost se odpovědní činitelé poradit už zítra. A to v klášteře Schlaegl, v sídle jednoho z vlastníků rozsáhlých rakouských lesů, hraničících se Šumavou. Tam se ve středu koná z iniciativy bavorsko-česko-rakouské společnosti „Trojzemí” konference o Šumavě, a sice ze zorného úhlu filozofie, podle níž je lýkožrout na jedné straně důležitá součást ekosystému lesa. Ale když se explozivně rozmnoží, stane se škůdcem. Co dělat pak, o tom budou v klášteře Schlaegl zítra diskutovat nejen odborníci, ale především politici všech tří sousedících zemí. Na nich totiž leží nakonec odpovědnost za to, jak bude les vypadat. Na té či oné straně. Protože kůrovec hranice nezná.Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.