Historicky bylo lesnictví služebným oborem,který dokázal reagovat na proměňující se požadavky společnosti a naplňovat je.. Dnes je situace lesníků odlišná. Jejich současným problémům věnoval Český rozhlas Leonardo veřejnou besedu v Městské knihovně v Praze.

V minulosti by málokdo přisuzoval lesnictví úmysly,které jsou v rozporu s přírodou. Tento obor se naopak těšil značné vážnosti,a v určitých historických etapách dokonce zabránil zničení krajiny nejen v českých zemích,ale také v celé Evropě. Mluvíme o době formování industriální společnosti. Tehdy bylo dřevo hlavním (a brzo nedostatkovým)stavebním materiálem i energetickou surovinou. Extenzivní těžba vedla k těžkému poničení tehdejších lesů a potažmo celé krajiny. Lesníky to vedlo už v 18.století k formulování konceptu trvale udržitelného rozvoje. Postupně se ujasnily postuláty lesního hospodaření,ve kterých měla však své neodmyslitelné místo i ochrana přírody.

ROZHODUJE SPOLEČNOST

„Lesníci dnes nevědí,co od nich společnost přesně žádá,”uvedl v debatě děkan Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze Vilém Podrázský. To je dost podstatný problém,protože obor jako takový očekává urči-tá společenská zadání už z historických důvodů. Debata,která se kolem českých lesů,jejich stavu a potenciálních možností hospodaření vede, je zatížena mnoha apriorními argumenty,z nichž nechtějí diskutující strany ustupovat.

„Ani jednou,”kontroval ekolog Josef Fanta, „jsem neslyšel žádné požadavky ze strany lesníků,žádný konkrétně vyslovený názor.. Je tedy otázkou,proč si to zatím čeští lesníci nedovolili a kdo o českém lesnictví vlastně rozhoduje.” Fanta dále hovořil o svých zahraničních zkušenostech,zejména z Holandska a Německa. V těchto zemích proběhla podobná diskuse už v osmdesátých letech minulého století. Na jejím základě se pak začalo hospodařit v nových souvislostech a s ohledem na produkční i mimoprodukční funkce lesa.

EKONOMIKA VERSUS EKOLOGIE

Základní rozpor je právě v úhlu pohledu na funkci lesa. Právě tady se nejsnáze střetnou ekonomické požadavky se společenskými potřebami, jako je rekreace,i s představami o ekologickém poslání lesních ekosystémů. Na jedné straně se tak vyhraňuje ekonomický pohled,,který v lese vi-dí s trochou nadsázky jenom pomalu rostoucí pole,a na straně druhé pohled environmentalistický,někdy až agresivně ochranářský. Je zřejmé,že ani jeden z extrémů není pro české lesy vhodný.

Jehličnany vysázené ve sponu skutečně připomínají ze všeho nejvíce plantáž. Naopak ponechání všech procesů zcela na přírodě může zapříčinit nedozírné hospodářské škody. Nemusí jít přitom vždy jen o dnes tak populárního kůrovce.

„Ve třicátých letech minulého století řádila v Československu epidemie bekyně mnišky. Skoro polovina napadených porostů se musela vykácet. A na jejich místě se znovu vysadil smrk,”doložil Fanta. Proto se záhy začalo uvažovat o proměnách lesního hospodaření směrem ke smíšeným lesům,které jsou odolnější. Zásahy centrálně plánované ekonomiky však v pozdějších letech zmařily snahy o hospodaření blízké přírodě.

KOMPROMIS,ČI KONSENZUS?

„V současnosti se zabýváme realizací národního lesnického programu. Tento dokument snad vůbec poprvé vznikl z iniciativy zdola a snaží se najít kompromis mezi požadavky obou táborů - jak hospodářů,tak ochranářů,”uvedl Tomáš Krejzar,ředitel odboru koncepcí a ekonomiky lesního hospodářství Ministerstva zemědělství ČR. Národní lesnický program zakládá jako kompromisní materiál určité budoucí vize. Přesto se při jeho naplňování mohou vyskytnout jak společenské,tak přírodovědné problémy.

„Kompromis nemusí znamenat skutečnou celospolečenskou dohodu. Především lidé musí říct,jaké chtějí mít do budoucna v této zemi lesy,”uzavřel Fanta. A celospolečenská dohoda je pravděpodobně také jedinou cestou z křižovatky, na níž se ocitlo současné lesnictví.