Zkušenosti se zalesňováním holin po kůrovcové kalamitě v letech 1981 až 1995 v Jizerských horách.
Podnebí v Jizerkách je drsnější než na Šumavě a spad kyselých dešťů zde byl podstatně vyšší než na Šumavě. Jsou totiž blíže k severu a byly více ovlivněny emisemi SOR z hnědouhelných elektráren. Proto zde začala kůrovcová kalamita přibližně o 10 let dříve.
Kůrovec (2 mm velký hnědý brouk) a vichřice likvidují oslabené smrkové porosty. Proto je velmi důležité znát hlavní příčiny jejich oslabení. V Bavorském lese příčiny přesně neznají. Na Šumavě je pouze tuší (SOR). V Jizerkách se prokázalo, že to byl vliv emisí SOR. Pro podstatné oslabení lesa není potřeba 150 mikrogramů za 24 hodin, jako je norma pro člověka, ale stačí již 10 mikrogramů.
Ochrana lesa proti kůrovci pomocí lapačů se ukázala jako poměrně účinná. Tam, kde byly lapače, postoupil kůrovec v lesní stěně o 10mza rok. Tam, kde les chráněn nebyl, až o 50 m.
Naštěstí od roku 1991 se začala situace v pěstování lesa postupně zlepšovat. Vznikaly akciové lesní společnosti a hlavně malé soukromé firmy. Vznikla konkurence! Tím nekvalitní pěstební činnost dostala stop.
Po roce 1995 téměř ustala produkce SORz našich elektráren (bohužel z polských nikoliv). Bylo provedeno celoplošné vápnění na snížení kyselosti půdy. Prováděla se okamžitá těžba „kůrovcových” stromů včetně jejich odkorňování nebo ochrany chemickým postřikem. Důsledně byly instalovány lapače a lapáky na kůrovce.
Pro toto všechno se nakonec podařilo holiny Jizerek zalesnit. Nyní jsou celé zelené. Přijďte se podívat a přesvědčit. Výše uvedené zkušenosti (pozitivní i negativní) lze, dle mého názoru, uplatnit i na Šumavě.
Ve dnech 21. a 22. června 2001 jsem se zúčastnil semináře a exkurze „Kůrovec na Šumavě”. Pořadatelem bylo Ministerstvo životního prostředí. Viděl jsem tedy zasažené lesy živě. Bohužel nebyl dán všem účastníkům dostatečný prostor pro vyjádření názorů. Přímo v lese se vášnivě diskutovalo o tom, zda národní parky ano, či ne. Nikoliv o tom, co mohl každý vidět na vlastní oči (špatná kvalita ochrany sazenic, erozní rýhy, devastace a skladba vysázeného lesa...).
Návrhy na řešení problematiky kůrovcem zasažené Šumavy
A) Ponechat první zóny bez zásahů proti kůrovci. Ten vysoké stromy promění v souše a rozšíří se do druhých zón. Tam zlikviduje nejméně 60 % smrků, protože obrana proti němu bude vzhledem k rozsáhlosti napadeného území velmi obtížná (kůrovec dolétne až několik kilometrů). Vzhledem k negativnímu vlivu na turistický ruch, podél turistických cest v prvních zónách použít některý způsob dále uvedený a spojený s kácením. B) Napadené stromy ošetřit chemicky ve stoje a ponechat osudu.
C) Napadené stromy částečně odkornit ve stoje a ponechat osudu.
D) Napadené stromy pokácet, odvětvit a odvést vrtulníky ke zpracování.
E) Napadené stromy pokácet, odvětvit, odkornit a ponechat na místě.
F) Napadené stromy pokácet, odvětvit, chemicky ošetřit a ponechat na místě.
G) Napadené stromy pokácet, odvětvit, odkornit, rozřezat na pláty a ponechat na místě.
Již suché stromy je možné pokácet, rozřezat na 2 m kusy a vytvořit z nich oplocenky proti okusování malých stromků srnčí zvěří.
Za problematické je možno považovat srovnávání naší a německé části Šumavy. Naše má jasně lepší podmínky pro šíření kůrovce a horší pro růst sazenic. Je škoda, že zkušenosti s kůrovcovými kalamitami v Jizerských a Krušných horách nejsou využívány na Šumavě.
„Lidé chodí přes most, tak já půjdu louží!”
3. 11. 2003, Zdeněk Joukl
Doplnění ze současnosti: V létě r. 2009 jsem byl na Šumavě u pramenů Teplé Vltavy. Všude kolem suché stromy ponechané osudu. Skličující pohled! Nikdy (také vzhledem k svému věku) tam již nepůjdu. Šumava, která chce žít z turistiky, takto přijde o hlavní zdroj příjmů. Nechť jim práci seženou aktivisté, kteří brání likvidaci kůrovce! Ten totiž neumí číst cedule, a nerozezná zóny, kde může dovádět, a kde nikoliv. Setkal jsem se tam také s členem Hnutí DUHA.
Proti kácení argumentoval tím, že ponechané suché stromy brání půdu proti větru. Na to, proč nekácet „hnízda” napadených smrků uprostřed lesa mi odpovědět nedokázal. Bohužel se také nikdo příliš nezabýval příčinami kůrovcové kalamity: – kyselá půda (kyselé deště) – smrková monokultura – příliš rozmnožený kůrovec– ?
Člověk způsobil zeslabení stromů, které pak nemohly odolávat kůrovci. Proto také by člověk měl stromům od kůrovce pomoci. Chybí nám také úcta k předkům. Ti jistě nesázeli smrky na Šumavě proto, aby se nechaly zahynout.
