Mám za to, že v ohni současné kůrovcové krize v Národním parku Šumava zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. v platném znění vcelku obstál. Jeho svérázné výklady některými na tom nemohou mnoho změnit. Na druhé straně kůrovcová krize ukazuje, že některá ustanovení by bylo dobré zpřesnit. Zvýšila by se tak jistota pro obě strany sporu, byť sebelepší zákon nemusí být dostatečně odolný pokusům o svérázné výklady.

* Chybí rozlišení nepůvodních druhů rostlin a živočichů na »invazní« (rychle se šíří a ničí původní chráněné druhy a společenstva – trnovník akát, borovice černá, borovice vejmutovka, křídlatky, bolševník velkokvětý ad.) a zdomácnělé (modřín opadavý, kaštany všech druhů, ondatra pižmová, kamzík alpský atd.), jejichž přijatelnost v jednotlivých zvlášť chráněných území je třeba posoudit individuálně, mimo jiné i s ohledem na sílící klimatické změny.

* Především pak chybí »přechodné období« od vyhlášení nového zvlášť chráněného území (aktuální pro všechny vyhlášené i připravované národní parky, první zóny chráněných krajinných oblastí, národní přírodní rezervace, přírodní rezervace a část národních přírodních památek a přírodních památek) do doby dosažení jejich plné seberegulace přírodními procesy. V příloze příslušného právního předpisu by mělo být stanoveno, které objekty musejí být z příslušného chráněného území odstraněny, které nepůvodní ekosystémy musí být v určité časové lhůtě změněny na ekosystémy přirozené druhové skladby, které nepůvodní druhy musejí být odstraněny během krátkého období (mělo by se týkat zejména invazivních druhů) a které během dlouhého období (mělo by se týkat nepůvodních neinvazivních druhů, pokud se uzná za potřebné je z příslušného území odstranit). Za tristní považuji, že část národní přírodní rezervace Karlštejn, součásti světového přírodního dědictví i NATURA 2000, a mnoha dalších zvlášť chráněných území, i nadále zabírají invazní akáty, borovice černá a druhotné smrčiny. Dokud nebude skončeno přechodné období (může být dlouhé i několik set let), nemůže být o bezzásahovém režimu ve zvlášť chráněných územích ani pomyšlení.

* Zákon by měl alespoň obecně načrtnout zásady řešení možných havarijních stavů. Ve vazbě na něj by příslušný právní předpis měl stanovit, jak se budou řešit základní typy možných havarijních stavů v příslušných zvlášť chráněných územích. Nejde jen o dnes aktuální přemnožení kůrovce v nepůvodních druhotných stejnověkých smrkových monokulturách mýtního věku Národního parku Šumava. Na zásadě, že o způsobu řešení havarijních stavů rozhoduje orgán státní ochrany přírody a krajiny bez udělení výjimky, hrozí-li škody z prodlení, se nemůže nic měnit, a to ani v takzvaných evropských zvlášť chráněných územích NATURA 2000. * Zákon by měl také obsahovat ustanovení, jak obecně řešit eventuální rozpornost jednotlivých svých ustanovení. Totiž, i zásahy k postupné obnově přirozených společenstev ve zvlášť chráněných územích mohou být ve vztahu k jednotlivým druhům rostlin a živočichů a jejich společenstev rozporné.