ZPRÁVA ZE SEMINÁŘE

 

Ve středu 12. října 2011 uspořádalo Centrum pro ekonomiku a politiku seminář „Kůrovcová kalamita – argumenty zastánců zdravého rozumu”. Na panelu, který moderoval prezident Václav Klaus, vystoupili ministr životního prostředí Tomáš Chalupa, ředitel Národního parku Šumava Jan Stráský, ekolog a publicista Ivan Brezina a Milan Lstibůrek z České zemědělské univerzity.

Tomáš Chalupa nastolil filozofické dilema managementu lesů: chránit či nechránit? Kůrovec patří mezi nejvýznamnější evropské hmyzí škůdce. Jeden nezpracovaný strom představuje líheň pro 150– 200 tisíc brouků. Líheň z jednoho stromu přináší ohrožení pro dalších 200 stromů. Ministr připomněl vývoj šumavských lesů. Na vyčerpané neúživné půdě byly zakládány nestabilní monokulturní lesy náchylné k živelním kalamitám – ideální podmínky pro kůrovce. Kůrovcová kalamita na Šumavě je jev častý a zvládnutelný. Chalupa už nechce již znovu dopustit situaci, kdy o osudu Šumavy rozhodoval jeden úředník – tak jako tomu bylo v případě rozhodnutí ministra Bursíka po zasažení Šumavy orkánem Kirill. Důsledkem zelené ideologie je Šumava v nebezpečí. Bez dogmat a za pomoci zdravého rozumu chce Chalupa pomoci šumavské přírodě k přirozenosti. Ministr předloží nový zákon o Národním parku Šumava.

Jan Stráský argumentoval, že lesy na Šumavě jsou ve zdrcující většině člověkem přetvořené hospodářské lesy se skladbou dřevin podle lidského rozhodnutí a s nezvratnou podmínkou ochrany lesů před neřízenými zásahy přírody podle nejlepších lesnických zkušeností. Podle Stráského na Šumavě vedeme nikoli boj s kůrovcem, ale s kůrovcovou kalamitou, která reálně ohrožuje nejen prakticky celý prostor Národního parku Šumava, ale i okolní lesy v tuzemsku i v zahraničí. V roce 2010 uschlo na území Národního parku Šumava pod náporem kůrovce 500 000 smrků a poraženo bylo v obraně před kůrovcem dalších 350 000 smrků. Přepočteno na plochu se dostaneme ke 2000 ha dospělého šumavského lesa, který zmizel v jediném roce. Podle Stráského bude nutno inovovat plán obranných opatření proti kůrovcové kalamitě v zájmu jeho cílové účinnosti a znovu zvážit, zda rozsah tzv. bezzásahových území, tj. 26 % rozlohy národního parku, umožňuje efektivně kůrovcovou kalamitu zredukovat.

Ivan Brezina ukázal, že na Šumavě dnes je hřbitov mrtvých stromů. Unikátní ekosystémy se pod ničivým vlivem lýkožrouta smrkového nepřirozeně rychle rozpadají, čímž je ohrožen samotný smysl existence parku. Někdejší ministr životního prostředí Martin Bursík svévolně a protiprávně zakázal odstranit rozsáhlé polomy, vytvořené orkánem Kyrill. Kůrovci tak poskytl prostřený stůl v podobě 150 000 umírajících stromů, který zákonitě skončil dnešní kalamitou. Na Šumavě došlo pod záminkou ochrany přírody k vandalskému ničení cenných hodnot. Deskriptivní ekolog se s normativním ekologistou shodne jen v tom, že si příroda pomůže. Na rozdíl od ekologisty ale ekolog ví, že vznik smíšeného pralesa bude po kůrovcové kalamitě trvat řádově desítky až stovky let. Proto je rozumnější pomoci přírodě postupnými zásahy člověka. Současný ředitel Národního parku Šumava Jan Stráský zatím zasahuje na pouhých 4 % rozlohy parku, a to přísně výběrově. Nejde o žádné komerční rabování lesa, ale o chirurgicky čistý řez.

Milan Lstibůrek upozornil, že člověk svou přítomností do přírodních procesů přímo či nepřímo zasahuje a historicky je tato interakce mezi člověkem a lesními dřevinami v podmínkách Evropy významná. V ČR je nemožné najít les, kde by v minulosti nebyla holina nebo nedošlo k nějakému významnějšímu zásahu člověka do populační dynamiky lesních dřevin. Při obrovském množství patogenních organismů a abiotických faktorů, které ohrožují lesní dřeviny, přežije daleko pravděpodobněji porost s vysokou genetickou diverzitou. S ohledem na sníženou vnitrodruhovou diverzitu smrku ztepilého většiny šumavských lesních porostů je vždy stanovování bezzásadového režimu velmi problematické. Ve světové literatuře není žádná zmínka o geneticky-podmíněné rezistenci smrku ztepilého vůči kůrovcům. Stanovovat bezzásahový režim pro takového kalamitního škůdce, jako je lýkožrout smrkový, není vědecky odůvodněné. Argumenty, že si smrk sám pomůže a díky intenzivní selekci se populace posílí a adaptují, jsou v přímém rozporu se základními principy populační genetiky.

V diskusi senátor Tomáš Jirsa kritizoval mediální kampaň proti řediteli Národního parku Šumava Janu Stráskému.

Je ironií osudu, že „ekologická” sdružení typu Hnutí Duha obdržely dotace i od Ministerstva životního prostředí. Václav Klaus vzpomněl na svá mladá léta, kdy pomáhal v lese na Šumavě. Poradce a odborný spisovatel v lesnictví Petr Martan argumentoval, že kůrovcová kalamita je svým způsobem součástí přirozené dynamiky lesa, i ta má však svou hranici.

Tomáš Chalupa avizoval, že na příspěvky nevládním ekologickým organizacím dohlédne, budou sníženy, někdy úplně zastaveny. Jan Stráský vysvětlil, že bezzásahové rezervace nemohou být absolutním cílem, to by vedlo ke zničení Šumavy. Ivan Brezina upozornil, že v Bavorském lese je více listnáčů a jsou tam poněkud jiné klimatické podmínky. Podle Milana Lstibůrka bychom měli pochopit, co les znamená. Dnes se příroda bez lidského zásahu neobejde.