ČESKÉ BUDĚJOVICE Když v prosinci 1970 padl v Boubínském pralese český král smrků, starý 440 let, lesníci změřili jeho výšku na 57,6 metru. Přesto byl nižší než většina jeho předchůdců na panovnickém trůnu. Například Zázračný smrk na Boubíně, pokácený v roce 1865, měřil při stejném stáří dokonce 60 metrů. Na začátku jedenadvacátého století to ale vypadá, že éra smrkových velikánů nejen na Šumavě, ale v celém Česku skončila.

Lesníci potvrzují, že až na jednotlivé výjimky v republice marně hledají stromy, které by mohly bývalé krále svou mohutností a velikostí v brzké době nahradit. Až padnou poslední zbývající velikáni, kteří se dají spočítat na prstech jedné ruky, možná celé generace už podobně mohutné smrky neuvidí.

„Pokud někde nechali lesníci růst tak starý a mohutný smrk, jednalo se o jednotlivce, v jejichž okolí se běžně lesnicky hospodařilo. Asmrky v sousedství takových mohutných stromů jsou proto dnes třeba o dvě nebo tři generace mladší,” řekl LN Ladislav Půlpán z vedení Lesů ČR. Z těchto důvodů může tedy trvat další desítky či stovky let, než dorostou noví králové.

Nástupce nemají ani američtí velikáni Jenže předávání žezla neprobíhá hladce ani v přírodních rezervacích a pralesích, jako jsou třeba Boubín nebo Žofínský prales, kde se porost ponechává bez zásahů člověka už 150 let. Od pádu krále smrků v roce 1970 žádný smrk na Boubíně zatím takové velikosti a mohutnosti nedosáhl.

„Nějaké možné nástupce v lese vidím, ovšem pokud se někdy vyrovnají bývalým králům, bude to nejdříve za desítky let,” řekl LN vedoucí CHKO Šumava Pavel Hubený. Česko bylo přitom obrovskými jedlemi a smrky pověstné v celé Evropě. Jeden z boubínských velikánů nechal například v roce 1939 osobně pokácet Adolf Hitler pro potřeby májových oslav v Berlíně. Zakladatel Boubínského pralesa Josef John napočítal v roce 1865 celkem 34 smrků, aspirujících na královský trůn. Vedle Šumavy se podobné smrky dříve vyskytovaly i na některých místech Moravy nebo v Krkonoších. Krále Krkonoš, vysokého 35 metrů, museli kvůli jeho poškození vichřicí dřevorubci pokácet před dvěma roky. Na smrkové poměry mu bylo „pouhých” 270 let.

Odpověď na otázku, proč nyní smrky nedorůstají takové výšky jako dřívější, je velmi složitá.

„Takové stromy začaly růst třeba před 400 lety, kdy byly jiné přírodní i klimatické podmínky,” naznačuje LN Jan Liška z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti.

Zajímavé přitom podle něj je, že své srovnatelné nástupce nemají ani další druhy velkých jehličnatých stromů, rostoucích v přírodních rezervacích Severní Ameriky.