V tomto týdnu vstoupily papírny v Loučovicích pod Lipenskou přehradou do konkurzu. Nic zas až tak neočekávaného by na této zprávě nebylo. Likvidaci papíren v podstatě zahájila již na přelomu tisíciletí manipulacemi s jejími akciemi IPB. Bylo spíše jen otázkou času, kdy k tomu dojde.
Ve světě, kde denně končí v konkurzu desítky i nepoměrně větších, starších a věhlasnějších společností, zpráva o konkurzu jedné kdysi středně veliké a dnes již jen malé společnosti by byla zprávou spíše všední. Ne tak pro mne a pro region, ve kterém se nachází. V devadesátých letech jsem byl celkem pět let místopředsedou JIP - papíren Vltavský Mlýn Loučovice, a. s. Podílel jsem se v té době na zásadní rekonstrukci a přeorientování výrobní náplně podniku, které umožnily jeho rozvoj a fungování i v podmínkách kapitalismu, a tak mám k této firmě jistý nostalgický vztah. Co je však hlavní - jde v podstatě o poslední průmyslový podnik v oblasti Lipenska, který dodnes fungoval.
Lira, Jihočeské dřevařské závody, Státní lesy a statky a řada dalších větších i menších podniků, které za socialismu a zpočátku i za obnoveného kapitalismu poskytovaly lidem z tohoto regionu práci, skončily po postupných útlumech a reorganizacích již dříve. Nyní skončil po více než jednom a čtvrt století i papírenský podnik, který tomuto koutu Šumavy poskytoval po celé 20. století obživu a který sem přivedl i další rozvoj, včetně první vodní elektrárny u Čertovy stěny a elektrifikované železniční trati RybníkLipno. To vše přinesl do oblasti papírenský podnik, který v Loučovicích a ve Svatém Prokopu začal budovat na sklonku 19. století podnikatel Porák, jako součást n. p. Jihočeské papírny prosperoval i za socialismu, fungoval i v počátcích kapitalismu jako akciová společnost ve prospěch akcionářů i zaměstnanců a konkurzem zřejmě definitivně zmizí.
Ale dost historie. Teď jsme na začátku třetího tisíciletí a papírna je v konkurzu. Pohledávky dosahují hodnoty přibližně miliardy a 200 zaměstnanců je na dlažbě. Za podmínek naší české demokracie, kdy mají při uplatnění svých nároků přednost banky a stát, budou nároky zaměstnanců zřejmě až druhořadé. Za této situace se asi zaměstnanci na slušné odstupné těšit nemohou. Ještě horší však je, že se nemohou těšit ani na brzké sehnání nového zaměstnání. Nezaměstnanost v tomto mikroregionu již nyní patří k nejvyšším, a to nejen v okrese a kraji. Služby žádné další pracovní síly nepojmou, spíše se dá očekávat, že s poklesem kupní síly se bude propouštět i v tomto sektoru.
Zima je na krku a v našem údolí nebývá zrovna mírná. Většinu bytovek vytápěla v minulosti podniková teplárna, jejíž tři kotle po 25 tunách páry kdysi ve špičkách musely běžet na plný výkon, aby „utáhly“ všechny stroje a zároveň vytopily také byty. Letošní zimu budou mít obyvatelé sídliště zřejmě další problém navíc. Vytápění „spolkne“ jen pár tun páry, asi čtvrtinu výkonu jednoho kotle, který ale nemůže (pokud nebyly provedeny úpravy, o kterých nevím) pracovat na nižší výkon než jednu polovinu. Zvládnou to technici vyřešit, a pokud ano, kdopak asi zaplatí rozdíl?
Bohužel se obávám, že podobně jako na konci 19. a začátku 20. století, kdy museli lidé z našeho regionu odcházet za prací do Vídně i dál do celého světa, bude se exodus opakovat i na začátku třetího tisíciletí. Již nyní dojíždí z regionu každý třetí za prací, nejen po celém kraji, ale mnohdy i po celých Čechách či do Rakouska a Německa. Pokud budou muset za prací dojíždět i další členové rodin, nebude již mít značná část z nich důvod se vracet. Český element bude z tohoto prostoru konečně „ekonomicky vytlačen“. Je smutné, že tato lhostejnost k problémům lidí má stejný efekt jako nechvalně známé záměry z doby před sedmi desítkami let.
Proto se ptám vlády, ale také vedení kraje: Co se chystáte, kromě prohlášení, že je třeba šetřit, pro občany Lipenska a Loučovic a pro zaměstnance papíren reálně udělat, aby mohli v tomto krásném koutě republiky nadále žít a vychovávat své děti?
