V těchto dnech na Modravě občané pokračují v bránění kácení stromů. Jiní občané, často jsou i veřejně činní, je nazvali populisty, kteří brání lýkožrouta, kdežto oni? Oni přece brání les! Uznejte, o nějakých postranních podnikatelských zájmech nemůže být ani řeči!

Docela by mě zajímalo, kolik občanů pořád naivním dítětem ještě jest a této pohádce věří. Možná je posunu do dospělosti, když jim řeknu obdobnou pohádku s nedobrým koncem pro přírodu, dobrým pro ty, kdo mají bezskrupulózního podnikatelského ducha. Před dávnými časy (bylo to v roce 2004) se přes Vysoké Tatry přehnala vichřice, která srovnala více jak deset tisíc hektarů většinou monokulturního lesa se zemí. Slovenští politici deklarovali, že všechno zlé je pro něco dobré. Prý tato pohroma, katastrofa, ba pomalu národní tragédie je vhodným okamžikem k přeměně lesa monokulturního v přirozený. Dušovali se i, že nepřipustí, aby se vzniklé holiny zastavěly hotely a změnily se ve sjezdovky.

Pohádka končí tím, že mi shodou škodolibých okolností teď zavolala zástupkyně jedné brokerské společnosti, že má pro mě fantastickou nabídku, která se neodmítá. Mám prý investovat do „Tatra resort development”. Firma se prý chystá na výstavbu dalších hotelů a sjezdovek v Tatrách. Tučný výdělek je zaručený! Uznejte, neinvestovat do této obchodní příležitosti může jen žebrák nebo blbec. Já jsem neinvestoval!

Zajímalo by mne, zda ti starostové šumavských obcí, politici napříč stranami (často se deklarující jako nezávislí) jsou malé děti, nebo se už těší, jak za pár let budou kupovat (a možná by dostali od emitenta jako poděkování i slevu) akcie Šumava resort development. Bude to zaručeně výdělečný kšeft!

A když jsme u těch peněz. V knize Skeptický ekolog pan Lomborg, guru těch, co věří, že trh ochranu životního prostředí vyřeší, tedy jistě ho nelze nazývat zeleným populistou, se zabývá, jaký vliv měly ohromné investice vynaložené na sanaci různých ekologických havárií. Např. v roce 1989 se u Aljašky potopil tanker Exxon Valdez plný ropy. Okamžité následky na ekosystémy byly hrozivé. Na sanaci bylo vynaloženo několik miliard dolarů (a tenkrát měl dolar poněkud větší hodnotu než dnes).

Zároveň však jistá část pobřeží byla ponechána jako srovnávací plocha samovolnému vývoji. Zjistilo se prý, že lokality ponechané samovolné nápravě se vzpamatovávaly rychleji než ty, které byly sanovány.

Autor v knize také cituje: „Záliv dospěl k regeneraci téměř výlučně díky přírodním procesům; umělé čištění bylo jen zřídka něčím více než jímkou na peníze”.

Nevím, proč se mi chce zaměnit slovo záliv za Šumavu. Co, vy vojevůdci boje proti kůrovci, na to říkáte?