Návrat ke Klausovým výrokům o tisícileté kůrovcové kalamitě na Šumavě připadne asi čtenáři jako vykrajování okousaného jablka. Jenže snad i němá už tvář ví, že náš nejznámější odborník na životní prostředí, nic nedělá nadarmo. To ukazuje pár faktů:
Právník Miroslav Zámiška, jeden z prezidentova sboru expertů, buduje v srdci Šumavy v Prášilech Šumavské centrum zdraví. Jenže ve zjevné snaze, postavit něco mimořádného, to přehnal (trojnásobná kapacita, objem stavby dvojnásobný, v rozporu s územním plánem). Ve vedení parku se dlouho považovalo za samozřejmé, že kvůli překročení mezí stavebního povolení bude muset bourat. Právník ale asi radí prezidentovi moc dobře. Ten totiž v červnu přijel, pohovořil s ředitelem a najednou běží parkem hláška, že by vše mohla spravit pokutička. Úředníci NPŠ však viděli věc jinak. Podobně „velkorysých stavitelů” už prý bylo na Šumavě dost. S tím nelze než souhlasit. Řediteli Stráskému ale takové stavění proti mysli není. Zkusil masáž. Nepomohla, a tak dlouholetý Klausův kolega ukázal, kdo je v parku pánem a jak hodlá s odborníky bojovat. Inženýrku Elišku Priharovou, která má posuzování staveb na starosti, prý nepotřebuje. Podle znalců to sice je nejschopnější architektka v historii NPŠ, ale co s ní. A Stráský poměr končí i náměstkovi předchozích ředitelů, známé ochranářské kapacitě Tomáši Hlavatému. Padáka má i dvanáct dalších odborníků.
Jako důvod odvolání Priharové vydává vedení její banální konflikt o nástěnku s právníkem Jiřím Miličkou. Tohoto bývalého pracovníka STB Stráský podle všeho najal, aby se pod záminkou úspor zbavil nepohodlných odborníků. Ti totiž dělají oponentury k záměrům parku a jejich zásadový postoj Stráský zatím nezlomil. Miličku sice musel na zásah ministra Chalupy propustit, ale závěry jeho „auditu” dál realizuje vlnou propouštění a parkové tamtamy hovoří o další chystané vlně. Některá jména jsou šokující, protože představují osobnosti, se kterými byla léta spojována odborná pověst parku.
A co Šumavské centrum zdraví? Miličkova záminka s nástěnkou, která zjevně měla odvést pozornost od Klausova právníka, zatím vychází. O případu totiž náhle v parku nikdo nic neví. Dotázaní úředníci vám pravděpodobně na dotaz odpovědí podobně, jako mně. ”Případ nejde normální cestou”. Čtenář si jistě slova vysvětlí správně sám. Já je pochopil tak, že zmizí na propadlišti dějin. Vlivnému příznivci, který tak jasně vidí šumavskou „katastrofu tisíciletí” se přece klacky do cesty neházejí.
A tak pochybuji, že Stráský může naplnit naděje komentátorů, kteří věří, že už přišel k rozumu a dá na hlasy odborníků. Vypadá to, že se těch, kteří mu brání v záměrech, hodlá zbavovat.
