VÁCLAV JANOUŠ
Když jsem dostal tip, že v klidových územích na Šumavě, kam lidé nesmějí, se místo nich prohánějí těžké stroje - rozuměj harvestory - nevěřil jsem. Říkal jsem si, že správa parku by si nikdy takový přešlap nevzala na triko, protože pro šumavské obce by to byla opravdová přihrávka na smeč. Celé roky lidem (ať už místním nebo turistům) vtlouká vedení rezervace do hlavy, že ta nejcennější místa je třeba chránit byť před sebemenším poškozením, které by mohla způsobit lidská noha nebo jen hluk, který by turistémohli tropit. Celé roky ochranáři tvrdí, že lidé by hlučeli tak, že by tetřevi nemuseli tento rachot přežít. Já se ptám: práce těžkých těžebních potvor s koly dvakrát širšími než traktor, hlučnou motorovou pilou v základní výbavě a naftovým motorem za zády živočichům vadit nebude?
Tento průšvih bude správa parku před lidmi těžko obhajovat, ba co, těžko obhajuje už dnes, kdy samotní zaměstnanci parku přiznávají, že i oni jsou ze situace přinejmenším v rozpacích. Holt historie se opakuje. Pamatuji dobu před třemi lety, kdy František Krejčí, tehdy nový ředitel parku, poprvé přiznal: s tetřevy vám lhali, na Modrém sloupu, kam se nesmí, je méně ptáků, než vmístech, kam chodí stovky lidí.
Teď tedy přijde další ředitel a po vzoru předchůdce přizná: s klidovým územím vám lhali...
