*Komentář
Karel Klostermann by se asi divil, kdyby viděl, jak urputný zápas se už více než 15 let vede o „jeho” Šumavu. Názory na péči o národní park na jejím území se měnily podle barvy právě vládnoucího šéfa ekologického resortu. Od modré přes oranžovou, černou a zelenou se opět dostala na modrou. Každá z těchto etap zanechala na Šumavě svou stopu, některá bohužel velmi hlubokou a nezvratnou.
Neustálený stav chce současný ministr životního prostředí Pavel Drobil změnit speciálním zákonem o Šumavě. Vzhledem k závislosti podoby legislativy na složení poslanecké sněmovny nemusí jít samozřejmě o řešení konečné, ale alespoň trochu stability by zákon do hvozdů na naší jižní hranici přinést měl. Každopádně je nutné se podívat na strategii rozdrobených bezzásahových území, které jsou jen místy „infekce”. Kůrovec neleze po zemi a jeho dráhu doletu výrazně znásobí každý závan větru. Z malých roztroušených vysoce chráněných ploch se pak škůdci šíří daleko do okolních lesů. Ekologické organizace kritizovaly ministra, že se na Šumavu vypravil bez doprovodu odborníků. Právě letité spory o Šumavu ukázaly, jak rozdílně je možné pojem odborník vykládat. Pokud se podíváme na vzdělání lidí, kteří do její ochrany mluvili, je odborníkem vysokoškolsky vzdělaný lesník, znalec motýlů, veterinář nebo ten, kdo studoval divadelní vědu? A co miliardové škody, k nimž údajně došlo na Šumavě na základě výpočtů podle metody uznávané a používané ministerstvem životního prostředí? Nutno poznamenat, že jde jen o škody na životním prostředí, ne na dřevě. Ty by byly mnohonásobně vyšší. Možná bychom si měli dát zásadní otázku: Můžeme vůbec ve střední Evropě, kde lidé svou činností poznamenali i vrcholky nejvyšších hor, mluvit o neporušené přírodě? A nepatří do té přírody také člověk, který ji - a to se týká i Šumavy - po staletí spoluvytváří?
