Šumava se pomalu ubírá k zimnímu spánku. Našedlá torza staletých velikánů v nejvyšších polohách se k zemi sklánějí podobně jako hřbitovní náhrobky dávných předků. Níže položené smýcené paseky dávají vznik roztodivným geometrickým tvarům, jež obnažují povrchy šumavských vrcholů. Mozaika odumřelých, vymýcených a ještě přežívajících smrkových porostů ukazuje Šumavu zádumčivou, pochmurnou, zranitelnou i umírající.

A jaký je osud protagonistů šumavské zkázy?

Ředitel František Krejčí více než tři roky velel nebývalé devastaci Šumavy. Se svým „vědeckým” týmem plnil představy Ladislava Mika, Martina Bursíka, Hnutí Duha a několika desítek akademiků, kteří žili z grantů poskytnutých EU, potažmo ministerstvem životního prostředí či Norských fondů. Byla prakticky uskutečňována idea divočiny v kulturní krajině Šumavy.

Éra ředitele Krejčího je dobou kůrovcové pandemie, umocněné rozhodnutím Bursíkova ministerstva o ponechání stovek tisíc kubíků vývratů a polomů po orkánu Kyrill. Ty se staly na ploše několika tisíc hektarů chovnou stanicí kůrovce. Lesnaté části těchto ploch neodvratně odumírají, usychají, přestávají plnit funkci biotopů i všechny ostatní ekologické funkce. Z kůrovcem sežrané Šumavy mizí život. Veškerá rozhodnutí této doby se děla zcela nedemokraticky bez vědomí veřejnosti, bez souhlasu obcí a krajů.

Kůrovec povýšený na základní hybnou sílu přírodních procesů vykonal své.  Umožnil nebývalé příjmy velkým těžařským firmám, tunelování Šumavy i státních financí. A novodobá zlatá broučková éra zdaleka nekončí...

Personální bouře

František Krejčí rezignoval k 1. listopadu. Jeho prozatímní nástupkyní se stala Zdeňka Šartnerová.

Dvanáctého listopadu  odvolala vrchního lesního inspektora Ješátka. Srazil boty, sevřel rty, prásknul dveřmi a odešel. Je to člověk, který po léta vytvářel nesnesitelnou a nedýchatelnou atmosféru na Správě Národního parku. Snad všechny šumavské zdi i ploty nesly písemné svědectví o jeho příslušnosti k důstojnické elitě STB. Tomu odpovídaly i jeho praktiky zastrašování, intrik, sledování, vyhazovů.

Odešla i Zdeňka Křenová, vedoucí sekce výzkumu. Stejně tak náměstek pro PR – David Albrecht.

Ve funkcích volby potvrdily většinu „odbojných” starostů. Nedošlo tedy k tomu, co si tak toužebně přáli ochránci kůrovce a zastánci divočiny. Šumavou hýbe touha po změně. Celičká Šumava slaví odchod  Ješátka, Krejčího, Křenové.

Šumavu čeká mnoho desítek let obnovy:

Desatero Ivana Žlábka

1. Důsledná asanace kůrovce na celé ploše NP bez ohledu na zonaci (tedy i v I. zónách). Základní úvaha: „Kůrovec se musí asanovat tam, kde je a ne tam, kde si to povolíme”. Samozřejmý je individuální přístup k jednotlivým lokalitám I. zón, řada jich zůstane bezzásahová.

2. Na příštích 10 let zcela vyloučit úmyslné těžby.

3. Na celém území NP důsledně ponechávat sterilní souše.

4. Vyrobené dřevo v posledních létech ponechávané v lese k zetlení přiblížit a zužitkovat (ponechávání dřeva k zetlení v takovém množství nemá odborné ani vědecké zdůvodnění).

5. Obnova holin po asanaci umělým zalesněním s využitím přirozené obnovy ve druhové skladbě dřevin, blízké přirozené, nejpozději v příštím roce po jejím vzniku.

6. Neuváženým rozšířením bezzásahových území a nezpracováním  větrných polomů vznikly nechtěné komory, kde se jelení zvěř stane limitujícím faktorem obnovy. Zřejmě nebude jiné cesty než přechodně silně zredukovat stavy při důsledném využívání přezimovacích obůrek.

7. V současné době nemá smysl se zabývat změnami zonace NP. V první řadě v mnoha případech porosty již neexistují. Současně platné vylišení i. zón z roku 1995 zobrazuje lokality v té době v NP nejbližší k přírodnímu stavu. Že je ostrůvkovitá zonace viníkem šíření kůrovce a znemožňuje jeho asanaci, je rovněž jeden z nesmyslných argumentů. Nezabývat se nyní snižováním počtu cenných lokalit a jejich propojováním. Znamenalo by to, že do I. zón by musely být přiřazeny i pro kůrovce aktraktivní smrkové porosty. Pro nejbližší léta nevytvářet I. zóny  ochrany přírody jako bezzásahové s výjimkou lokalit, kde se kůrovec z různých důvodů namnožit nemůže.

8. Vypracovat jasný a závazný plán ochrany lesů na období 10 let.

9. Reforma se neobejde bez personálních opatření, došetření četných podezření týkajících  se způsobu vynakládání státních prostředků a hospodaření se dřevem a především úplného a pravdivého informování veřejnosti.

10. Na zákonu o Národním parku Šumava lze samozřejmě začít pracovat, ale pouze v souvislosti s reformou legislativy ochrany přírody. Současný krizový management NPŠ nemůže ex post řešit zákon (to je tzv. s křížkem po funuse).

Shrnutí na závěr

NPŠ, tak jak byl vyhlášen v r. 1991, již neexistuje de facto. Nemá smysl plýtvat energií na přípravu a schvalování zonace, v době, kdy velká část porostů, podlehla tlaku kůrovce nebo musela být vykácena v rámci asanace. Tento proces bude ještě několik let objektivně pokračovat (5 – 8). Je třeba se výhradně soustředit na záchranu zbytků lesů a obnovu zaniklých v souladu lesnicko-ekologickými zásadami s důrazem na obnovu a udržení mimoprodukčních ekologických funkcí.

Co přinese budoucnost?

Desatero posledního lesnického ředitele Národního parku Šumavu dokládá skutečnost, že Šumava v podobě, jak jsme ji znali ještě před několika lety, přestala existovat. O post ředitele Národního parku Šumavy usiluje celá řada osobností. Nástupce Františka Krejčího se stane dědicem pokračující, uměle vyvolané a udržované  kůrovcové kalamity. Bude muset obhájit mnoho kontroverzních rozhodnutí. Bez podpory ministerstva životního prostředí to nepůjde. Přejme si, aby další ředitel, jenž vzejde z výběrového řízení, dokázal být alespoň z poloviny tak úspěšný jako Ivan Žlábek. A stejně jako on - činil pro Šumavu a její obyvatele maximum.