(ad)
JIZERSKÉ HORY Příroda si pomohla sama, zásah člověka nepotřebovala. Říká ředitel Správy CHKO Jizerské hory Jiří Hušek.
* Kdy byla situace nejhorší?
Ve druhé polovině osmdesátých let. Nešlo ale jen o imise. Pokud stromy nezabily, tak je poškodily. Pak byly náchylné na jiné poškození, třeba námrazou nebo sněhem.
* Odtěžoval se zničený les?
Na můj vkus víc, než bylo nezbytné. Zachoval se tam, kam se lesníci nedostali. To je třeba Černý vrch nebo Smědavská hora. A rezervace. Typické jsou Rybí loučky. Nikdo tam nic nezalesňoval, přitom je pod suchými stromy nový zelený les, lepší než na okolních pasekách. Snaha o pomoc je často horší. Je to princip Šumavy.
* Kdy začal obrat k lepšímu?
Už na začátku devadesátých let. O řád klesly hodnoty polétavého prachu a oxidů síry. Dnes jsou hluboko pod úrovní toxickou pro rostliny. U lesa ale nepůsobí škodliviny jen z ovzduší. Dlouhodobě se shromažďují v půdě a působí dál. Lesní půdy jsou degenerované, ochuzené o živiny. Je tam sice zelený les, ale prognóza zdravého vývoje ještě není úplně stoprocentní. Bude zapotřebí změnit druhovou skladbu, dostat tam víc listnáčů.
